Ambasador projektu Nezastavitelní Jiří Ježek projel Birell bránou na Ještědu.
| foto: projekt Nezastavitelní
Smyslem projektu Nezastavitelní je vybrat peníze na speciální vybavení pro talentované handicapované sportovce. Letos jde o třináct statečných, jimž své zkušenosti předává paralympionik a ambasador projektu Jiří Ježek.
„I když jim osud nepřál, mají odvahu pustit se do sportu naplno, a to pro mě znamená víc než jakákoli sbírka medailí,“ říká šestinásobný paralympijský vítěz.
V průběhu prázdnin je postupně v sedmi různých turistických oblastech vztyčena speciální brána projektu. Za každého, kdo branou projde či projede na kole, zaplatí Birell pět korun na nákup sportovního vybavení, jako jsou handbiky či upravená kola.
Lidé se však seznámí i s příběhy handicapovaných sportovců, jejich každodenním životem, ale i překážkami, se kterými se musejí potýkat.
Od čtvrtku 17. srpna do neděle 20. srpna vždy od 10 do 18 hodin bude brána stát poblíž Lipenské přehrady, u bobové dráhy cestou na Stezku korunami stromů. V sobotu se tu lidé mohou setkat se třemi Nezastavitelnými a podpořit je osobně.
Mezi nimi je i Michaela Hájková, která se narodila s vážnou srdeční vadou a je v invalidním důchodu. „Moc bych si přála speciální kolo, protože na běžném kole nesmím jezdit. Moje srdce by to neutáhlo,“ vyslovila své přání.
Tři Nezastavitelní, kteří přijedou k Lipenské přehradě Michaela Hájková
„Narodila jsem se s vrozenou srdeční vadou, na kterou se přišlo až po narození dcery. Skončilo to kardiostimulátorem a invalidním důchodem. Přesto mě pohyb moc baví a nedovedu si bez něj představit život. Moc bych si přála speciální kolo, protože na běžném kole nesmím jezdit. Moje srdce by to neutáhlo. Zjistila jsem však, že existuje elektrokolo, které se dá sestavit na míru danému člověku i konkrétnímu handicapu. Požádala jsem o něj, abych mohla opět sportovat.“ Jiří Korenný
„Hodně sportuji a rád bych se ve sportu posunul dál. Mám obrnu pravé ruky a speciálně upravené kolo by mi v tom určitě pomohlo. S takovým kolem bych mohl vyjet i tam, kam to zatím nešlo. Rozhodně nejsem ten typ, co si sedne někam do kouta a lituje se, jak je všechno špatné. Mám rád výzvy, pořád se snažím srovnávat se zdravými sportovci a dorovnat se jim. Odmalička hraji fotbal, aktivně běhám a do budoucna mám v plánu zdolat Kilimandžáro.“ Roman Ulč
„Když mi bylo 23 let, došlo u nás v práci k chemické havárii. Měl jsem poleptaný celý obličej, o jedno oko jsem přišel v podstatě hned a na to druhé vidím jen málo. Lékařům se později podařilo mi zrak, oproti původnímu stavu, částečně zlepšit. V současnou chvíli už se ale nikomu do žádné operace nechce. Už jsem jich absolvoval 23 nebo 24. Chtěl bych se vrátit k aktivnímu životu. Dřív jsem hrál florbal a věnoval se atletice. Přál bych si dvojkolo, na kterém bych mohl jezdit s manželkou. Spolu s dcerou bychom tak mohli pořádat rodinné cyklovýlety.“ |
