Jsou to většinou kousky polí, jež léta leží ladem. Nikdo už neví, komu vlastně patří. Poslední známý majitel dávno zemřel a dopátrat se dědiců je téměř detektivní úkol. Po celé republice je takových nemovitostí 216 tisíc. A nejvíce na Břeclavsku a Hodonínsku.
Úřady se postupně snaží vlastnické vztahy rozkrývat, hledají dědice či kohokoliv z potomků lidí, kteří jsou jako poslední uvedeni v dokumentech katastrálního úřadu. Na povrch přitom vychází zajímavé a mnohdy dramatické příběhy.
Hodonínské pobočce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) se například podařilo dohledat vlastníka pole ve Vacenovicích u Kyjova.
Byl jím významný místní rodák Polykarp Křížka, jehož jméno je možné najít v seznamu příslušníků československého letectva v britské RAF za druhé světové války.
Parcely na Hodonínsku se pojí i se jménem Anny Masarykové. Úředníci se domnívají, že může jít o příbuznou prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který se v Hodoníně narodil.
Za hledáním vlastníka pozemků ve Strážnici a Bzenci se zase skrývá jeden z tragických osudů židovských obyvatel. Pozemky kdysi patřily Matyldě M.
„Pětačtyřicetiletá žena byla deportována do koncentračního tábora Osvětim v Polsku, stejně jako její manžel a patnáctiletá dcera Františka. Matylda a Františka zahynuly v osvětimských plynových komorách v roce 1944, stejná smrt čekala později i na strážnického obchodníka Arnošta,“ popsali úředníci hodonínského pracoviště vedeného Pavlou Keňovou.
Odchodem z regionu se přetrhaly rodinné vazby
Proč tolik pozemků nemá známého vlastníka? Chaos v katastru často napáchaly turbulence 20. století. Na Hodonínsku hlavně proto, že bylo orientované zemědělsky a žily zde početné rolnické rodiny.
„Během Velké hospodářské krize, tedy od 20. let minulého století, zemědělské usedlosti nestačily k obživě všech členů rodiny. Mladší generace se logicky začala poohlížet po perspektivnější budoucnosti,“ popsal mluvčí ÚZSVM Radek Ležatka.
„Tehdy se navíc rozvíjela lodní a vlaková doprava, byl tak nasnadě odchod velké části ‚omladiny‘ do průmyslových oblastí – na Ostravsko, ale hlavně do světa, zejména do USA a Kanady. Tam pak zakládali nové rodiny a během času byly vazby na původní majetek zpřetrhány,“ doplnil mluvčí Ležatka.
Nejasné vlastnictví
|
Nemalou měrou k tomu přispělo také „období budování socialismu“, kdy byly rodiny emigrantů ze strany státu perzekvovány a zbývající příbuzní – často záměrně – na majetek nijak neupozorňovali. Podepsala se i socializace zemědělství a slučování políček do velkých lánů.
Města jako Hodonín, Kyjov a Dubňany zase byla osídlena větším počtem zámožných Židů. A za druhé světové války zahynuly v koncentračních táborech celé rodiny.
„Je pravda, že z mnoha rodin se podařilo přežít jen malým dětem. Ty pak dosáhly dospělosti a založily rodiny hlavně v USA a v nově vzniklém státě Izrael. Pokud se i dověděly, že jejich předci měli vazbu na české území, v naprosté většině případů již s ohledem na rozvíjející se socialistické zřízení nepátraly po případném majetku,“ řekl Ležatka.
Chaos ve vlastnictví způsobilo narovnání řeky Moravy
Na jihu Moravy pak má vliv také sousedství se Slovenskem. Na Břeclavsku počet nedostatečně identifikovaných vlastníků přesahuje 48 tisíc položek. Z toho naprostá většina – přes 33 tisíc – se nachází v katastru Lanžhota. A téměř všechny jsou evidovány na neznámé vlastníky ze Slovenska.
„Příčinou je zřejmě narovnání toku řeky Moravy. Po něm zůstala část pozemků slovenských vlastníků na území České republiky a naopak,“ poznamenala Anna Moučková, která má na lanžhotské radnici na starosti právě správu pozemků.
Podle ÚZSVM jde především o lesní pozemky, případně o lesní cesty. Podobná situace je na katastru Moravské Nové Vsi, Tvrdonic, Týnce na Moravě a Kostic.
To, že tolik pozemků nemá vlastníka, je způsobeno chybami v evidenci nemovitostí. Vznikly zejména v období let 1948 až 1989, respektive až do roku 1992, kdy byl založen současný katastr nemovitostí. V padesátých letech totiž byla povinnost evidence vlastnictví nemovitostí ve veřejném registru na určitou dobu úplně zrušena.
Od roku 2014, kdy úřad seznam nejasných majitelů zveřejnil, se podařilo určit vlastnictví pouze u necelých 22 tisíc pozemků. V 60 procentech případů se našel dědic, dvanáct procent pozemků připadne státu. V osmi případech ze sta se vlastník položky sám přihlásí.
