I drobečci z novorozenecké JIP na brněnském Obilním trhu poznají teplo mámina...

I drobečci z novorozenecké JIP na brněnském Obilním trhu poznají teplo mámina těla a tlukot jejího srdce. Na první pohled drobnost, z odborného hlediska neocenitelná. I proto se přístup porodnice mění a matky na sledované oddělení mohou, kdy chtějí. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Když se narodí v poločase. Matky nově mohou pečovat o „drobečky“ i na JIP

  • 1
Matky mohou nově zůstávat u svých nedonošených dětí i na jednotce intenzivní péče. Mění se celý přístup – pracuje se v šeru a tichu. Aby se děti narozené o týdny i měsíce dřív, než měly, cítily jako u své matky v těle.

Po porodu mířily domů, ale bez dítěte. To muselo zůstat na novorozenecké jednotce intenzivní péče (JIP). Dlouhé týdny a někdy i měsíce za ním jen dojížděly v době návštěv, strávily s ním pár desítek minut a zase jely zpět.

Těžko představitelný kolotoč, který byl pro řadu jihomoravských žen s předčasně narozenými dětmi ještě nedávno realitou a často i traumatem na celý život, už je minulostí.

Porodnice na Obilním trhu v Brně totiž zavedla takzvaný rooming-in neboli možnost zůstávat stále u dítěte i pro rodiče, jejichž potomek musí zůstat právě na JIP.

Ženy zde mohou být hned od porodu – bez ohledu na to, že jejich nedonošené děti, porozené dokonce i o čtyři měsíce dříve a často s váhou jen pouhých pár set gramů, tráví první týdny života v inkubátorech.

Na extrémně a velmi nezralé děti se přitom matky či otcové ani na JIP nechodí jen dívat.

V inkubátoru jako v děloze

„Rodiče se snažíme zapojit do péče o děti hned po porodu, i těžce nedonošeným dětem mění pleny, měří jim teplotu, koupou si je, ‚klokánkují‘, polohují, čtou jim ale i pohádky nebo zpívají, uklidňují je ale také přímo při bolestivých výkonech,“ vyjmenovává vedoucí neonatologické JIP Dana Matušková s tím, že čas u inkubátoru nemají rodiče nijak omezený.

Nový je celý přístup. Dřív běžně rozsvícené stropní zářivky jsou nyní zhasnuté, přes inkubátory visí speciálně ušité přikrývky zahalující jejich průhlednou část, takže děti na první pohled vůbec není vidět.

Tytam jsou i doby, kdy novorozenci leželi jen v plenkách v prázdných inkubátorech. Nyní jsou obskládáni polohovacími válečky i jakýmsi hnízdem z textilních rukou ušitých ze speciálních materiálů.

„Snažíme se co nejvíce napodobit prostředí v děloze matky, redukovat stres a minimalizovat zásahy. Děti leží pokrčené podobně jako v děloze v takzvané hyperflexi. Pelíšky, které je současně zahřívají, jim ohraničují prostor, aby nehledaly oporu a nebyly neklidné,“ vysvětluje Matušková.

„Personál se snaží omezit i další rušivé momenty. Sestřičky si třeba naplánují dva až tři výkony dohromady, aby se pořád neklapalo dvířky inkubátorů. Je-li to možné, používáme také méně invazivní metody, děti třeba nejsou napojené na plicní ventilaci, ale mají jen masku se směsí plynů a podobně,“ popisuje Matušková, zatímco sestřička vedle ošetřuje chlapečka s dýchacími potížemi.

Než začne dítěti uvolňovat dýchací cesty, jemně se ho dotkne. Takzvaný iniciální dotyk ostatně používají všichni zdravotníci, než provedou ošetření, i poté, co jej dokončí. Používají ho ale i rodiče před pohlazením či polohováním. Každý se ale dotýká na jiné místo, aby děti poznaly, kdo přišel. A podle zdravotníků podle toho i reagují.

Hluk hlídá Ucho od vděčných rodičů

Novinka visí i nad stanovištěm sester, takzvané Ucho je darem rodičů, kterým se na Obilním trhu narodil syn už ve 26. týdnu těhotenství.

Namísto 850gramového uzlíčku si po 2,5 měsíci v porodnici přivezli domů více než dvouačtvrtkilové plně kojené dítě. A právě díky nim teď mají na novorozenecké JIP kromě nejmodernějších ohřívaček mateřského mléka také světelný alarm pro hluk.

Kdykoli v místnosti přesáhne pro děti únosných 65 decibelů, rozbliká se na něm červené světlo. „Snažíme se šeptat, telefony i monitory jsou ztlumené na minimum, hluk tu dělají jen přístroje,“ vysvětluje tiše staniční sestra Andrea Stejskalová, zatímco dvě maminky za zástěnou „klokánkují“ své děti napojené na přístrojích.

Chování na nahé hrudi a dotyk kůže na kůži pomáhá vývoji dětí, posiluje imunitu i tvorbu mléka u nekojících maminek. „Tu podporuje třeba i to, když si maminky odstříkaným mlékem samy nakrmí dítě. A nevadí, že je to sondou a že ho přímo nekojí, říká se tomu trik důvěry,“ dodává Stejskalová.

Celkový přívětivější přístup na neonatologické JIP už má své výsledky. U velmi nezralých dětí s porodní váhou do 1,5 kilogramu se zkrátila doba hospitalizace průměrně o dva dny, u extrémně nezralých dětí do jednoho kilogramu porodní váhy dokonce o 12 dní, děti mají i méně zdravotních komplikací.

Nový přístup má být standardem

Pomáhá i kolostrum. Od maminek si tekutinu plnou živin, kterou později nahradí mateřské mléko, berou zdravotníci těsně před porodem. I když je ho jen pár kapek, na JIP ho schraňují jako poklad a dítě jej dostává hned po porodu.

„Rozhodně jsem ráda, že u malého můžu být celou dobu, i když jsem se na něho nejdřív bála sáhnout. Kamarádka rodila v Olomouci a s malým být nemohla,“ popisuje Zuzana Sekaninová z Benešova u Boskovic při přebalování syna Filipa.

Chlapce, který po porodu vážil jen 1 150 gramů, už má na jednom ze dvou nově zřízených pokojů, kam míří děti rovnou z JIP. Maminky tu o ně pečují samy s pomocí zdravotní sestry.

Neustálá přítomnost rodičů na pracovišti je pro personál náročnější – pořád musí odpovídat na řadu otázek, radit a pomáhat. I tak jsou ale na oddělení, kde ročně ošetří na 250 malých pacientů, na změny pyšní.

„Samozřejmě že bychom rádi měli třeba nové přístroje na sledování mozkových funkcí, více transportních inkubátorů nebo nové typy ventilátorů. A ideálem jsou oddělené pokoje pro ubytování celé rodiny i s nedonošeným dítětem. Teď se ale snažíme o to, aby se nový přístup, který ještě nedávno na JIP neexistoval, stal standardem,“ dodává primář neonatologického oddělení Ivo Borek.