Stavařům ale umí program šetřit čas i jinde. Firma je specifická i tím, že se nechce nechat pohltit světovými giganty a je pyšná na to, že zůstává českou. „Cítíme, že by nás velká firma omezovala. Chceme dělat svůj výzkum a vývoj, budovat českou technologii,“ říká Juraj Šabatka, který firmu vede spolu se svým otcem Lubomírem.
Váš software umí říct, co stavba všechno vydrží?
Simuluje skutečné chování staveb a porovnává ho se stavebními normami. Stavba musí bezpečně unést sama sebe a zároveň všechna další zatížení, která za provozu mohou nastat. Vybavení, vichřice, záplavy sněhu, doprava… Počítá se i s krizemi, jako je požár nebo zemětřesení. Normy říkají, jak velké to zatížení může být. To statik vezme, sestaví kritický scénář zatížení a musí zajistit, že stavba zatížení zvládne. Postaru se to dělalo tužkou, papírem, pravítkem. Dnes právě i naším softwarem. Rádi to vysvětlujeme na příkladu brněnského výstaviště, úžasném kupolovitém pavilonu Z.
Povídejte.
To je 60 let stará stavba. Navrhl ji profesor Ferdinand Lederer a skutečně jen s logaritmickým pravítkem. A navrhl ji skvěle a bezpečně. Jde to i bez softwaru. Rozdíl je v tom, že to byl v té době jediný člověk v republice, který to dokázal. Dneska vám to se softwarem navrhne čtyři sta, pět set statiků. Takže neříkáme, že to dřív nešlo. Ale že to mohli dělat jen ti nejchytřejší a trvalo to dlouho.
Přišli jste také se zlepšovákem na navrhování ocelových styčníků, což běžně trvá několik hodin, s vaším programem dvacet minut. Jak je to možné?
Většina odvětví na světě, ať už letectví, strojírenství, nebo navrhování formule 1, používá pro navrhování struktur tzv. metodu konečných prvků. To je pokročilá matematická metoda, která simuluje mechanické chování konstrukcí a těles při zatížení. Všechna ta odvětví umí konečné prvky velmi dobře používat. Například letečtí inženýři, co modelují křídla boeingů. My jsme od nich odkoukali spoustu triků a převedli je do stavařiny. Jeden z našich vývojářů dříve v letectví pracoval. Pokročilé metody, které umí jiná odvětví, jsme dokázali lokalizovat na stavařinu a tím jsme získali náskok před konkurencí.
Můžete zmínit některé vaše české klienty?
Jsme hrdí, že čeští statici jsou i v rámci Evropy šikovní. Hodně českých projekčních kanceláří dělá mosty po celé Evropě či složité industriální stavby v Německu. Našimi klienty jsou například projekční kanceláře SUDOP PRAHA, SHP, EGEM, SKÁLA & VÍT nebo EXCON.
Firmu vedete jako otec a syn. Nastartovat byznys vám prý pomohla půlroční cesta do Singapuru, kde jste si čtyři roky od založení firmy definovali, kam na trhu zapadáte a kde se dá uspět. Do té doby jste to nevěděli?
První roky firmy byly o hledání aplikací, které trh potřebuje a je ochoten za ně zaplatit (firma vznikla před deseti lety, první produkty měla roku 2012, ale šlo o prototypy. Většinu z více než 2 000 zákazníků získala až v posledních pěti letech – pozn. redakce). Věděli jsme, že chceme dělat software pro statiky. Přičemž v tom už jsme měli konkurenci. Vytvořili jsme první aplikaci a zejména v Čechách byla fajn, ještě před čtyřmi lety jsme měli většinu zákazníků v tuzemsku a na Slovensku. Pak jsme se ale pořádně rozhlédli po světě a byla to studená sprcha. Takového softwaru bylo po světě opravdu hodně. Ale stále je spousta míst, kde zatím nikdo moc neuspěl. A to hlavně v navrhování konstrukčních prvků – ocelových styčníků, detailů betonových konstrukcí. To řeší statici každý den. Na to jsme se zaměřili, zacílili tam naše pokročilé metody a dokázali vyvinout aplikaci, která uspěla u nás i v cizině. Úplně jsme otočili ten poměr, dneska je většina obchodu ze zahraničí.
Takže lokální krize ve stavebnictví se vás nedotýkají?
Ty se bohužel dotýkají všech, jde o cyklické odvětví. Dneska jsme v dobrých časech. Všichni mají spoustu projektů a naši klienti, projekční kanceláře, mají spoustu práce. Ale máte pravdu, ta diverzifikace nás proti krizím trochu chrání.
Říkáte, že celosvětový trh je rozdělen mezi ekosystémy šesti velkých hráčů, vy jim nekonkurujete, ale navázali jste partnerství a vaše aplikace jsou přídavnými moduly. V tomhle bylo od počátku jasno?
K tomu jsme se taky museli dostat, protože koncentrace v našem odvětví se za poslední roky hodně zvětšila. Zpočátku jsme měli ambice vyvíjet širší spektrum aplikací. Pak jsme ale pochopili, že musíme hledat příležitosti na trhu mezi produkty velké šestky (například Autodesk a Trimble – pozn. red.) a dělat to, co ona nechce nebo neumí.
Je pravdou, že firmu založil váš tatínek ve dvaapadesáti letech jako startup? Kdy jste se k němu připojil?
Táta předtím pracoval ve velké belgické firmě, do které se dostal tak, že jim svou předchozí firmu založenou v 90. letech prodal. V roce 2009 z ní s kolegou odešel a založili IDEA StatiCu. Že se k nim připojím, jasné nebylo. Táta chtěl, abych byl stavař nebo programátor, ale nenutil mě. Moje zázemí je ekonomické. Až postupně v posledních pěti letech jsem se ke spolupráci s ním obloukem vrátil.
Juraj ŠabatkaDvaatřicetiletý inženýr působí jako obchodní a finanční ředitel společnosti IDEA StatiCa, do které přišel po letech v korporátním bankovnictví s cílem zkombinovat své obchodní dovednosti s jedinečnou českou technologií. Ekonomické vzdělání získal postupně na Vysoké škole ekonomické v Praze, Harvard University a Singapore Management University. Žije v Brně. |
Jak dnes máte rozdělené role?
Táta řeší vývoj produktů a já zbytek – prodej, podporu, marketing.
Kolik máte v týmu lidí?
Máme 35 lidí. Nejsme příznivci překotných náborů, letos chceme přijmout asi čtyři nové lidi, spíš kvalitní a seniory. V dnešní době ostatně velikost často přestává být výhodou. Zapojíme radši víc technologií, které umožní pracovat rychleji. Naše tržby přesáhly v minulém roce 80 milionů korun.
Slyšela jsem o vašem názoru nikdy firmu neprodat do korporátu, ačkoliv nabídek máte hodně. Chcete, aby šlo dál o český nápad, českou firmu. To pořád platí?
V našem oboru je takový úzus, že jak firma vyroste do 50, 60 milionů, tak ji koupí někdo z té velké šestky, integruje ji do svého velkého řešení a inovace se „vypaří“. Statici jsou malá cílová skupina a pro velké firmy jsou malí a nezajímaví. Inovace z naší dílny by pro ně ty velké firmy nedělaly. Cítíme, že by nás velká firma omezovala. Chceme dělat svůj výzkum a vývoj, budovat českou technologii. Mluví se o tom, že jsou v ČR nízké mzdy. Není to tím, že nejsme chytří, ale neumíme to prodat. Vidíme firmy v našem oboru, které se nechaly koupit někým ze zahraničí, kde se dělá veškerý marketing a product development a tady jen ty technické věci – a pak můžeme lamentovat, že máme malé mzdy.
K tomu jste došli díky té zmíněné zkušenosti vašeho tatínka, kdy firmu prodal nadnárodní společnosti?
Souvisí to s tím. Ještě donedávna měli západní podnikatelé výrazně větší přehled než ti naši. Ale česká scéna to rychle dohání a máme šanci být mnohem sebevědomější. Tím, že českou technologii dokážeme nejen vymyslet a vyvinout, ale i prodat. Už jste zmiňovala, že ta velká šestka v oboru by nás koupit chtěla, a náš menšinový společník dlouho řešil, že by firmu prodat chtěl. V minulém roce jsme ho proto radši vyplatili.
Váš software na projektování bezpečných staveb používá přes 2 500 firem ve více než 70 zemích, využit byl například při stavbě Muzea budoucnosti v Dubaji nebo velodromu v Jakartě. Je to pro vás ta nejvyšší liga? Kam se dá jít dál?
Bereme to jako úroveň jedna. Jsme prověřená technologie a musí nás brát vážně. Nicméně statiků je po světě zhruba 250 tisíc a pořád spousta z nich o nás ani neslyšela a zbytečně ztrácí stovky hodin práce, kterou jde dělat jednodušeji. Pak nedělají tolik projektů, plýtvá se materiálem i penězi. Náš software je v tom procesu jen jeden článek a my chceme přispět k tomu, aby se po celém světě stavělo efektivněji a bezpečněji. A dál? Ono je to tak, že čím víc toho dosáhnete, tím víc nových možností se vám otevře. Takže máme spíš obavy, abychom to všechno zvládli.
