Ernst se narodil do zámožné židovské rodiny v tom roce, kdy se do známé vily nastěhovala.
Na svět přišel 8. března 1930, den po Masarykových osmdesátinách. Jen o vlásek mu unikla tisícikorunová prémie, kterou patrně obdržely všechny děti narozené předešlého dne v Československu, jak sám zdůraznil banální vzpomínku při našich rozpravách v roce 2002.
Narodil se do rodiny s německým jazykem, ale po uchvácení moci nacisty v Německu ho rodiče zapsali do české školky. Později navštěvoval českou, dnes již vybombardovanou školu, která stála kdysi v sousedství kavárny Esplanade.
Studia v Caracasu i na Standfordu
Ještě jako malý chlapec zakusil, co je to být uprchlíkem, když jeho rodina zavčas unikla před zvůlí nacismu. Nejprve do Švýcarska, zkraje roku 1941 pak do Venezuely. Ernstův otec tam získal místo ředitele textilní továrny.
Přirozeně s tímto vývojem střídal Ernst různé školy. V Caracasu absolvoval elitní střední školu Collegio Americano, pak studoval na Standfordově universitě.
Předtím již zahořel pro filozofii, to po přečtení Heideggerovy knihy, kterou mu půjčila matka. Heideggerovým žákem se pak dokonce stal ve Freiburgu, navíc také jeho bojovným stoupencem.
Učil i v Chile, v rodném Brně však nikoli
Posléze ale "konvertoval" k fenomenologické filosofii. Následně Ernst Tugendhat dlouhá léta přednášel na Freie Universitat Berlin, kde byl také velmi aktivní v mírovém hnutí.
Učil i na řadě latinsko-amerických univerzitách, například v Santiago de Chile. Ovšem symbolicky se angažoval i výukou na našem území.
Ještě v době nesvobody totiž přednášel v bytě Petra Rezka na "podzemní univerzitě" organizované Rogerem Scrutonem a nadací Jana Husa. Nepamatuji se bohužel, že by se jeho přednáška uskutečnila na odnoži této univerzity v jeho rodném Brně.
Mateřský jazyk zapomněl
Později v 90. letech přednášel krátce v Praze, z tohoto angažmá mu však zůstaly jenom trpké zážitky. Narazil na jazykovou bariéru, když češtinu, na rozdíl od stále užívané španělštiny, téměř zapomněl.
Když jsem měl příležitost s ním při jeho poslední návštěvě v Brně roku 2002 strávit necelé tři dny, kdy jsme brouzdali po Brně, bylo mým snem, aby Ernst mohl alespoň krátký čas učit na univerzitě rodného města, kde se právě stal čestným občanem.
Ale nepodařilo se, přestože Tugendhat to i po trpké pražské zkušenosti nevyloučil.
Zklamaní by asi byli všichni, kteří by od něj očekávali nějaký intimní vztah k brněnskému milieu. Přesto se však vztah k jeho rodnému městu skládá z řady drobounkých, zcela intimních črt. Ale jeho radost nad udělením čestného občanství byla nelíčená.
