Nenápadný zamřížovaný vstup člověk, který půjde směrem od Sloupu k lanovce na Macochu, lehce přehlédne. A na začátku okamžitě, ještě než vstoupí, může být v šoku. „Je tam hned šestimetrová propast,“ upozorňuje jeskyňář Olda Štos. Nic pro klaustrofobiky ani ty, co se bojí výšek.
Jediná cesta do Bertalánky ale vede právě dolů, do propasti. Naštěstí po žebříku. Částečně si člověk svítí baterkou, moc toho však nevidí.
Pod žebříkem vše teprve začíná. Ten byl jen první zkouškou, a kdo ji vzdal, přijde o další zážitky, o nichž si třeba v Kateřinské jeskyni může nechat jen zdát.
Žádná upravená trasa v podobě betonových chodníčků zde nevede, člověk pokračuje po mokrých kamenech někam dolů do černé díry. Na její konec ani nedosvítí a postupně se musí začínat ohýbat, pak kleknout do bahna a „pochodovat“ po kolenou úzkým otvorem vpřed. Pěkně jeden za druhým.
Člověk v Bertalánce nevidí krápníkovou výzdobu jako ve slavných sousedních jeskyních, ale pozná, jak vypadá den speleologa. „Je tu jedovatý pavouk,“ hlásí s kamennou tváří Štos, když se proplazí jedním z nejužších míst. Šokuje tím návštěvníky, kteří jej do další „místnosti“ chtěli následovat.
Když je opravdu někdo rozhodnutý, že dál nejde, pokud tam fakt takový pavouk je, tak ho uklidní, že si jen dělá legraci. „Na těch zážitcích je to postavené, takže i to k tomu patří,“ říká jeho kolega Aleš Dočkal z firmy Speleoart, která zážitkové trasy lidem zprostředkovává.
Trasa je vhodná i pro děti
Ještě několikrát si tak jeskyňář zašprýmuje. Když všichni leží na břiše, oznámí, že se musí couvat, že špatně odbočili. I když nikde není jiná cesta a Štosův humor už zažili, přece jen se návštěvníci vracejí.
Zážitkové trasy v Moravském krasu
Klasické trasy Punkevní jeskyně |
Po kolenou postupují dál do komory, kde si po čase konečně můžou stoupnout a narovnat se. Ve vzpřímené poloze se ale daleko nedostanou. Opět musejí na kolena, ale to už nestačí, po chvíli se musejí přímo plazit. „Ještě jsem se ale nesetkal s nikým, že by neprošel,“ uklidňuje Dočkal.
Když se zablácení návštěvníci dostanou šťastně na konec a vydechnou si, čeká je malá odměna – stejná cesta zpět. Na první pohled to tak rozhodně nevypadá, ale Dočkal říká, že se jedná o rodinnou trasu, tedy nejen pro dospělé, ale i pro děti.
„Dlouhodobě provozujeme zážitkovou trasu v Ostrově u Macochy v Ostrovské propasti. Je to velmi psychicky i fyzicky náročná trasa. Hodně lidí, co tam bylo, nám říkalo, že by chtěli zkusit s celou rodinou něco snazšího,“ vysvětlil, proč se rozhodli pro novou trasu v Bertalánce.
Kdo si ji chce vyzkoušet, je na to nejlepší čas – kvůli přezimujícím netopýrům mohou průvodci vodit zájemce do jeskyně jen v létě. Také je potřeba se s lidmi ze Speleoartu předem domluvit. Stejně tak i v případě Ostrovské propasti. Neexistuje zde totiž klasická otvírací doba, nechodí sem ani desetitisíce lidí jako do Punkevních jeskyní, ale za celý rok jsou to stovky.
