"Protože má rád spíše teplejší oblasti, hodně se mu tady daří a velmi intenzivně se tady šíří," vysvětluje vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Pálava Jiří Matuška. "Mimořádně agresivně likviduje jiné dřeviny. Zarůstá také volné plochy, které bychom chtěli udržet jako trávníky, protože jsou na ně vázány kytky a hmyz. Pajasany jsou ovšem schopny tyto plochy velmi rychle pokrýt," popisuje Matuška.
Pohroma pro všechno kolem
Pajasan původně patřil k vyhledávaným okrasným stromům při tvorbě parků. V Česku byl podle dostupných informací poprvé vysazen roku 1865 v Hluboké. Oblast Pálavy není jediným místem, kde se strom rozmnožil, vyskytuje se i jinde v republice a leckde ho považují za vítanou součást městské zeleně.
Shodou okolností byl právě pajasan stromem, který se zřítil letos v lednu v centru Zlína, zabil chlapce a zranil sedm lidí. Nebezpečný je však především proto, že ho příroda vybavila schopností prosazovat se s mimořádnou agresivitou uprostřed okolní vegetace.
Strom z pekel
V Americe pajasan označují názvem strom z pekel, parafrází názvu strom z nebes, užívaného pro dřevinu na souostroví Moluky. Proč? Například proto, že vylučuje látku zvanou ailanthon, která způsobuje potíže růstu zhruba sedmdesáti druhů listnatých a jehličnatých stromů. Zejména mladé pajasany tímto způsobem vyhrávají boj o světlo s ostatními stromy. Odborníci je řadí mezi čtyřicet nejvíce invazivních dřevin na světě.
"Je to nádherný okrasný strom, ale páchne po myšině a je alergenní. Je hostitelem motýlka, jehož larvy podobně jako u bource produkují hedvábí, ale hostí také řadu škůdců, hub a hmyzu. Léčí se jím malárie, využívá se jako homeopatikum, ale je také slabě jedovatý," poukazuje na rozpory pajasanu botanik Martin Skřivánek.
"Dokáže růst v extrémních podmínkách zamořených a nehostinných půd a sucha, což je skvělé ve městech. Dokáže ale také velmi úspěšně zarůstat louky, skály, suché trávníky i s jejich velmi hodnotnou vegetací," uvádí botanik.
Častá okrasa zahrádek
Jiří Matuška přirovnává problém pajasanu k nezvladatelným potížím s rozšířením karasa stříbřitého v rybnících v Lednicko-valtickém areálu. "Je to nepůvodní, agresivní prvek, který chceme udržet na uzdě. V rezervacích ho tedy jednoznačně dáváme pryč," říká Matuška, který se snaží přimět ke spolupráci rovněž starosty.
Ti by měli informovat o nebezpečí, které pro krajinu pajasan představuje, lidi ve svých obcích.
"Já doufám, že už to dnes nikdo aktivně nevysadí, ale když už někdo pajasan na zahrádce má, považuje ho za okrasný strom a udržuje to, pak je třeba ho přesvědčit, aby pajasan vyměnil za něco kvalitnějšího. Ale je to těžké," konstatuje Matuška.
"V každé obci se najdou místa, kde pajasany jsou, větší či menší skupinky najdeme i ve volné přírodě," dodává.
A co mohou dělat lidé, pokud se rozhodnou v boji proti šíření pajasanu pomoci? Jiří Matuška doporučuje potřít řez pahýlu pokáceného stromu herbicidem Roundup.
"S tím máme velmi dobré zkušenosti. Roundup se aplikuje na celý řez a v případě, že je pahýl větší, stačí ho potřít po obvodu. Přípravek už se dostane ke kořenům, způsobí popraskání buněk, a dřevina tak postupně zcela odumře," říká Matuška.
Varuje však před tím, aby lidé káceli pajasany bez předchozí konzultace s obecními úřady či správou chráněné krajinné oblasti. "Je to strom, jehož kácení podléhá pravidlům. Od určitého obvodu kmene musí být kácení povoleno. Jde tedy o to, aby lidé v dobré víře pajasany nekáceli a pak se nedočkali potíží od úřadů, které by je mohly oprávněně pokutovat," upozorňuje šéf správy CHKO Pálava.
Pajasan se v současné době vyskytuje na mnoha místech republiky. Kromě Pálavy například i na Znojemsku či v okolí Prahy.
