Pálení čarodějnic má dnes ovšem většina lidí spojené především s kulturními akcemi, kdy se děti obléknou do čarodějných kostýmů, u táboráku si společně opečou buřty a večer se zapálí vatra, na které se někdy symbolicky upálí čarodějnice.
„Zvyk zapalování ohňů v noci před 1. květnem je pravděpodobně staršího původu a vztahuje se k cyklu svátků, které zřejmě předcházely slavnostem kolem letního slunovratu,“ popsala Martina Pavlicová z Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Jaká opatření lidé proti čarodějnicím zkoušeli v minulosti, se můžeme dočíst v knize o lidových zvycích Český rok na vsi a ve městě.
Kam v Brně vyrazit na pálení čarodějnic
|
Dříve se stavení kropila svěcenou vodou, obyvatele měla ochránit i čára nebo tajuplný nápis svěcenou křídou. Před vrata a do oken nastražili pichlavé trní, aby se o něj dotěrná čarodějnice poranila.
K tomu účelu někdy lidé použili i vidle nebo pichlavá proutěná košťata.
Před západem slunce museli uklidit jak ve světnicích, tak ve chlévech. Zvířata musela být nakrmená a chlévy zavřené, aby čarodějnice nemohly dobytek uhranout. Lidé spalovali smolná košťata, která se vyhazovala do výšky, a věřili, že popel z ohňů má magickou moc pro úrodu a dobytek.
Nejen zapalování ohňů, ale i další tradice se uchovaly dodnes.
S velkými ohni je spojeno riziko požáru
„V některých vesnicích píší vápnem na silnice a před domy vzkazy, které se neříkají nahlas. Na 30. dubna se staví máje jako symbol lásky. Máje se stavěly například pod okny svobodných děvčat. Tato tradice je i dnes na některých vesnicích zachována. Protože se máj musela hlídat, rozdělávali si u ní lidé oheň,“ prozradila etnoložka Markéta Lukešová z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici.
Na pálení čarodějnic se lidé připravují i v 21. století. Na rozdíl od kropení svěcenou vodou nebo zavěšování bylin je potřeba dát pozor při zakládání ohně. S velkými ohni je totiž spojeno i vyšší riziko požárů.
Loni jihomoravští hasiči nemuseli 30. dubna k velkým požárům vyjíždět. Aby tomu tak bylo i letos, připomínají některé zásady. Lidé by měli vhodně vybrat místo pro ohniště, v jehož metrovém okolí nesmějí být žádné hořlaviny. Oheň zakládat minimálně 50 metrů od lesa a 100 metrů od stohu.
Pokud má někdo v plánu stavět vatru, hranice z polen musí být stabilní a oheň se nikdy nesmí nechat bez dozoru.