Je vysoký jako člověk a má strašidelné zuby jako levhart. Umí se naštvat a být agresivní. Takové fámy se šířily Brnem, když v roce 2007 poprvé ze zoologické zahrady uprchl pavián druhu dželada Heiko.
Podařilo se mu utéct poté, co u jeho elektrického ohradníku na chvíli vypadl proud. Skoro to ty dva dny, kdy byl Heiko na svobodě a byly ho plné noviny i televizní zpravodajství, vypadalo, že se ulicemi města prohání King Kong nebo Godzilla.
Nakonec se však zjistilo, že opičí vegetarián před lovením lidí dává přednost golfu. Našli jej totiž na stromě uprostřed golfového hřiště v sedm kilometrů vzdálených Jinačovicích.
Heikovi to ale nedalo a po dvou letech svůj úprk zopakoval. Tentokrát se lekl uspávací pistole, kterou jej chytili posledně. Pušku přinesl veterinář, jenž šel k paovcím hřivnatým, s nimiž dželady sdílí výběh.
Stal se maskotem českých basketbalistek
Heiko následně prchal pět dnů a ředitel zoo Martin Hovorka se nechal slyšet, že až neposlušnou opici najdou, pošlou ji jinam. To se ale nakonec nestalo a nyní šestnáctiletý Heiko stále žije ve svém výběhu s paovcemi a se dvěma stejně starými dželadími samci Helgem a Asrakem.
„Když se zjistilo, že důvodem útěku byl strach z uspávací pistole, a podařila se odstranit závada v elektrickém ohradníku, díky níž se mu podařilo utéct, nebylo už potřeba hledat takové řešení,“ vysvětluje mluvčí zoo Monika Brindzáková.
Ředitelův názor změnilo i to, že Heiko svými vysoce medializovanými výlety získal spoustu fanoušků a zahradě se tím zvedla návštěvnost. Jen díky dárcovským SMS se podařilo na opravu výběhu vybrat 28 tisíc korun.
Reprezentační tým českých basketbalistek si Heika v roce 2010 vybral za svého maskota na evropském šampionátu konaném právě v Brně. A golfový resort v Jinačovicích, kde tuláka poprvé našli, začal sponzorovat chov dželad.
Už dobře ví, co elektrika umí
Na útěk prý Heiko od té doby nepomyslel. A pravděpodobně by se mu to už ani nepovedlo. Zoo elektrické ohradníky nechala zvýšit a dala je i na stromy, u nichž se původně nepředpokládalo, že by po nich opičák chtěl lézt.
„On už moc dobře ví, co ta elektrika umí. Takže i když ji občas musíme kvůli opravám vypnout, k elektrickým ohradníkům nejde. Funguje to tak u všech zvířat. Jednou si to vyzkouší, dostanou pecku a už se k nim nepřibližují,“ popisuje chovatel Josef Kolesa, který se teď o dželady stará.
V přírodě žije Heikův druh v rozsáhlých společenstvech složených z rodinných skupin. Tyto skupiny mají svou hierarchii. Dominantní jsou samec a samice, kteří mají mláďata. Na okraji se pak sdružují mladí samci, co svou rodinu nemají, a vytváří takzvané bakalářské skupiny.
Pro některé samce je tak přirozené, že celý život žijí jen spolu. Tato jejich vlastnost umožnila brněnské zoo vytvořit jednopohlavní skupinu. V ideálním případě by jich měl být sudý počet, protože tvoří aliance po dvou. V Brně je však chovají tři.
„Heiko a Helge jsou dominantní. Asrak je podřízený. Vždycky mezi nimi vyvolá hádku a pak se přidá na stranu jednoho z nich. Tito dva kluci se pak spojí proti tomu třetímu. Prohánějí se a hrozně u toho vřískají. Vybíjí si tím svoji agresivitu. Nikdy se ale nenapadnou,“ uvádí Kolesa.
Chtěl vyzkoušet, jestli jeho útěkový plán funguje
Podle něj Heiko mohl chtít poprvé utéct právě proto, že se proti němu jeho dva kumpáni spolčili. Helge ani Asrak zaječí úmysly údajně nikdy neměli. Koordinátorka chovu savců Dorota Gremlicová nabízí ještě jiné vysvětlení.
„Opice jsou neuvěřitelně chytré a hledají si různou zábavu. Nikdy jim nemůžeme poskytnout tolik výzev, aby dostatečně zaměstnaly svoje chytré mozky. Proto se může stát, že se zvíře rozhodne zabavit přemýšlením nad tím, jak prchnout,“ myslí si.
Upozorňuje, že Heikův útěk nebyl demonstrací nespokojenosti. „U opic za tím stojí většinou neuvěřitelná zvědavost, šikovnost a chytrost, která jim umožní dostat se ven,“ směje se Gremlicová.
Při svém druhém útěku se navíc Heiko sám do zoo vrátil. Ošetřovatelé jej našli unaveného ve stáji žiraf.
Slavné Heikovy výpravy dnes připomíná informační cedule před jeho výběhem. A lidé pořád chtějí vědět, který ze tří „dželaďáků“ je ten známý. Zatímco Asrak je menší, světlejší, má trochu jinou hřívu a předkus, Heiko s Helgem vypadají jako dvojčata. Jediným znakem, který je od sebe odlišuje, jsou bouličky pod Helgeho očima.
Výhody celebrity mu nedopřejí
Kromě zájmu návštěvníků se Heikovi ale žádné výsadní pozornosti nedostává. Stejně jako jeho dvěma kamarádům mu dávají nažrat dvakrát až třikrát denně sena a směsi zeleniny. „To ani nejde, aby měl nějakou speciální péči. Žijí ve skupině, takže se všemi musíme zacházet stejně,“ vypráví Kolesa.
Jídlo je vůbec Heikova oblíbená činnost. Svůj příděl dostává na vyvýšené krmítko, aby mu ho nesnědly paovce. Když s ním někdo z chovatelů nezůstane, sleze dolů a jde vyžírat zbytky paovcím. To pak může dojít ke konfliktu, a když je paovce moc drzá, chytí ji Heiko za nohu.
„Na druhou stranu, když se narodí malá paovčátka a my je odchytáváme, abychom je mohli označit, dželaďáci je brání. Jako by byla jejich. Tím, že jsou vegetariáni, jsou k jiným druhům nekonfliktní. Jsou to klidná zvířata, kterým se nemusíme bát dát žrát z ruky. To bych si třeba u šimpanze nikdy nedovolil,“ dodává Kolesa. Ostatně i při svém prvním útěku na golfové hřiště si Heiko od tamního golfisty bral sušenky.
Brněnská zoo teď nechává dželady v jejich výběhu dožít. Šestnáctiletým samečkům zbývá do konce života ještě nějakých dvacet let. Rozmnožování tohoto druhu v plánu ale není. Podle připravované koncepce totiž v okolí místa, kde je chovají, mají vzniknout „Himálaje“. A do těch dželady, původem z afrických hor, nezapadají.
