Do Dobré školy ve Vojkovicích blízko Brna mě přitáhly cedule na ulici. Jako zákazníka odjinud mě zaujaly a přesvědčily k návštěvě. To je velké plus.
Restaurace Dobrá školaHlavní 34, Vojkovice, stránky: dobraskolabrno.cz V hlavní části restaurace je kuřácká část stavebně oddělená od nekuřácké, dovnitř vedou dva malé schody. Parkoviště u restaurace je praktické. Z jídelního lísku: Hodnocení: 40 % |
Příjemné je, když restaurace vítá hosty vyhrazeným parkovištěm, navíc s místem pro vozíčkáře. Dobrá škola má bodrý podtitulek "restaurace s koulema", což jsem pochopila tak, že mě chtějí přivábit i k bowlingové dráze. Jenže já jak na potvoru nejsem sportovní typ a přijela jsem večeřet.
U stolu a talíře už se ovšem sebevědomý název mění v prázdné chvástání. Jídelníček je sympaticky stručný, ale zdrobněliny z něj dělají čtení pro školáčky. Rajčátka, filátka, kolínka a řízečky v pivnici zkrátka moc chlapsky nezní.
Starobylý dům je pečlivě zrekonstruován, interiér je čistý, ale trochu stroze studený. Jako bychom přišli někam na schůzi. V sobotu pozdě odpoledne jsme také byli jedinými hosty, kteří tu u stolu seděli.
Polévka potěšila. Lepší by však byla bez knedlíčků
To nejzábavnější se dělo ve vedlejší místnosti, odkud se ozývaly nadšené výkřiky hráčů i kutálení koulí. Ne, že by ve vesnickém prostředí měly hrát Chopinovy klavírní variace, ale reklamy z naplno puštěného rádia ruší při jídle i rozhovoru.
Polévka chutnala skvěle. Dojem však pokazily tuhé játrové knedlíčky.
Z nabídky polévek jsme vybrali silný vývar z oháňky za 35 korun. Polévka na talíři lákavě voněla masem a krásnou barvu kuchař vykouzlil hrstí mrkvových nudliček. To byl začátek, který příjemně rozehřál žaludek i chuťové buňky. Takové polévky doporučují ve starých kuchařkách autorky k vyléčení nemocných.
Ale o tuhých játrových knedlících už poctivé hospodyňky neříkají nic. Jen si představte, jak se vám v ústech nerozplývají jemňounká jatýrka, ale zápasíte s houževnatou hmotou. Navíc knedlíky se nevyvedly ani jako příloha ke guláši.
Kolenu chyběla šťavnatost a hyzdil ho křen
Vějíř ze špekových knedlíků, který obklopoval paprikovou masovou omáčku, byl zase oschlý. A to se průměrný guláš Lobkowitz v jídelníčku vyjímal mezi specialitami podniku. Guláš nadělal i zmatky v účtu, lidé z Dobré školy si započítali o deset korun méně, než hlásil jídelníček.
Největší průšvih nám mladý číšník přinesl na dřevěném prkně. Objednali jsme si vykostěné vepřové koleno s bohatou přílohou za 125 korun. Nejsem nadšená ze servírování na podkladu, který se špatně udržuje čistý. Ale budiž, k pivu a sobotním kartám se masové dobroty na dřevě hodí víc než nahřátý talíř.
Čistý a upravený interiér ruší hlasitá hudba a údery bowlingových koulí z vedlejší místnosti.
Maso bylo měkké, oschlé knedlíky však jídlo degradovaly na průměr.
Křen, který se rozlil vedle masa jako nepěkná louže, mohl být třeba v malé misce, vypadalo by to mnohem lépe. Maso bylo usušené k smrti a úplně ztratilo typickou šťavnatou a lepivou měkkost, kvůli které je tahle část vepře tak oblíbená. Tvrdé a černé kusy na povrchu "kolínka" žádným pošušňáním nebyly a kvůli nim spadlo i hodnocení pod snesitelný průměr.
Je poznat, že nad jídelním lístkem někdo přemýšlel. Jenže to, co zní pěkně na papíře, musí kuchař zvládnout hezky i na talíři. A to se zatím nepovedlo.
