"Na planetě jsou více než čtyři miliony tun tohoto toxického odpadu. Protože v době, kdy se pesticidy běžně používaly, neexistoval systém odpadového hospodářství, jejich výrobci a uživatelé nespotřebovaný nebezpečný odpad buď pouze někde zasypali do jámy, nebo ho dokonce nechali volně ležet. V mnoha zemích bývalého východního bloku se povalují bez kontroly. Máme fotky, jak si na hromadách bílého prášku hrají děti," popisuje Ivan Holoubek, ředitel výzkumného centra Recetox, které působí na Masarykově univerzitě v Brně.
Recetox dlouhodobě sleduje koncentrace škodlivých látek v ovzduší i půdách. Zamořených míst jsou podle jeho zjištění v republice stovky.
Toxické znečištění se vyskytuje i na takových místech, jako je třeba hrad Buchlov nebo barokní divadlo v Českém Krumlově. "Samozřejmě koncentrace škodlivých látek nejsou tak vysoké, aby to návštěvníky hradu po dvou hodinách nějak poznamenalo na zdraví, ale jsou přítomny," dodal Holoubek.
Proč se zabýváte zrovna pesticidy, jejichž výroba se zakázala před pětatřiceti lety?
Zakázala se jejich výroba, ale ne použití. Každá chemická látka má svůj poločas života, u DDT je to například v půdách přes sedmnáct let. To znamená, že se rozkládají velmi pomalu a v půdách nebo živých organismech se dlouhodobě hromadí. Problém je ve zpožděných efektech, které s sebou nese jejich používání. Začali jsme používat látky, o kterých jsme nevěděli, co v prostředí způsobí. Ilegální skládky jsou po celé planetě a řada míst je pesticidy zamořena. Dlouhodobě sledujeme koncentrace těchto škodlivých látek v ovzduší, půdách, v usazeninách v rybnících a podobně. A u některých pozorujeme jejich trvalý nárůst, způsobený tím, že se na některých místech planety stále používají a mohou se dostávat vzduchem k nám nebo třeba do polárních oblastí.
Do jaké míry jsou půda a podzemní vody zamořené pesticidy?
Většina látek, o kterých hovoříme, je málo rozpustná ve vodě a hromadí se v sedimentech a půdách. Koncentrace s výjimkou několika míst nepřekračují limity pro vody a půdy. Ale bohužel i přes značné množství prostředků vložených od roku 1990 do jejich likvidace jsou zde stále místa, kde byly tyto látky ilegálně uloženy, stejně jako existuje řada míst v okolí původních výrobců, skladů nebo skládek, která mohou třeba v případě povodní představovat značné riziko.
Je to jenom skrytá hrozba, nebo nás to už teď přímo ohrožuje?
Problém je, že se pesticidy mohou dostávat přes půdu do podzemních vod a po povodních se mohou rozplavit do celé země. Původní místo se vyčistí, ale škodliviny jsou odneseny jinam. Je to, jako když se vyplaví septik. Po povodních jsme naměřili vysoké obsahy DDT v půdě ve středních Čechách a zjistilo se, že to vyplavilo ilegální sklady DDT na jihu země. Další problém je, že se toxické látky ve vedrech po povodních vypařují a zvyšují se jejich koncentrace v ovzduší. To jsme naměřili právě po velkých povodních před sedmi a dvanácti lety. Nekontrolované zásoby pesticidů stále i u nás zůstávají problémem.
Kolik takových zamořených míst u nás je?
V celé Evropě je odhadem přes půl milionu kontaminovaných míst. Naše vláda nechala udělat inventuru, která teď končí, a předběžně eviduje přes 900 znečištěných míst. Vláda před časem vyčlenila na vyčištění území republiky od míst zamořených pesticidy a dalšími podobnými látkami, jako jsou například polychlorované bifenyly, 115 miliard korun. O této částce se ale hodně diskutovalo, ozývaly se hlasy, že by mělo stačit čtyřicet miliard korun. Podle mého názoru nebude stačit ani těch 115. Jenom vyčištění Spolany Neratovice si dle mého odhadu vyžádá ještě minimálně deset miliard korun.
Může to být problém, když se to odloží?
Dalo by se říct, vydrželo to tam čtyřicet, třicet, dvacet let, tak to tam vydrží ještě dva roky. Ta inventura už se měla udělat dávno. Je to jenom část z jedů, které se ukládají v půdě. Nejsou to akutní věci, ale pokud nastane povodeň, hrozí vždy průšvih.
Jaká je teď ve Spolaně situace?
Byly strženy budovy, kde se vyráběly pesticidy. Podzemní vody jsou však stále kontaminované, což bude vyžadovat další náklady na jejich vyčištění. V kaolinových dolech v Hájku u Karlových Varů je ještě dnes uloženo pět tisíc tun pesticidů ze Spolany. Původní technické uložení těchto odpadů se ukázalo jako nedostatečné a zjevně mohou nastat problémy. Na skládce v Lehnicích v jižních Čechách je opuštěný hangár, kde nebezpečný odpad skladovala firma, která zkrachovala, a teď to taky čeká na řešení. A takových míst se najde celá řada. A to nemluvím o tom, co občas najdou občané na pozemcích či budovách, co zdědili a co nebylo vyřešeno v procesu restitucí a privatizací.
DDT je i na hradě Buchlov
Jak je na tom jižní Morava?
Vyšší koncentrace DDT jsme našli například v půdě v Mokré u Brna. Narazili jsme náhodou na místo, kde někdo před lety zakopal nespotřebované zásoby pesticidů. Nejsou to tisíce tun jako v Uzbekistánu, jenom kila. Problém hrozí v případě, že by se toxické látky dostaly do zdrojů pitné vody průsakem nebo se v tom místě pěstovala kořenová zelenina. Jižní Morava na tom není až tak zle. Nejsou tady takové problémové lokality typu Spolana. Problém s polychlorovanými bifenyly stále existuje na Uherskohradišťsku. Pro měření těchto škodlivin v ovzduší na Zlínsku jsme si vybrali buchlovský hrad, protože jsme předpokládali, že je to čisté místo. Koncentrace DDT tam byly nejvyšší v republice, protože dřevěné trámy byly napuštěny tímto přípravkem, aby hrad nesežrali červotoči. Když jsme o tom jednali na ministerstvu životního prostředí, tak nám řekli, že to není stará ekologická zátěž. Dřevěné trámy nelze vybourat, to by se památkáři zbláznili, pouze nějak jemně oškrabat. A stejné je to v případě zámeckého divadla v Českém Krumlově. A je možné, že i na dalších podobných místech. Ve srovnání s případy volně ložených zásob pesticidů v Makedonii či ve Střední Asii nejsou koncentrace DDT na buchlovském hradě akutním problémem ohrožujícím bezprostředně zdraví, ale ten problém tu je jako nepříjemné dědictví minulosti.
Jak vlastně tyto látky ovlivňují naše zdraví?
Mohou snižovat obranyschopnost, jsou neurotoxické, některé mohou vyvolat rakovinu, mohou negativně působit na vyvíjející se plod, ovlivňovat hormonální rovnováhu. Problém je v tom, že jsme vystavení dlouhodobému působení celé řady toxických látek a víme jen velmi málo, jak tato směs v dlouhodobém horizontu ovlivní zdraví lidské populace. Těmito dlouhodobými problémy se zabývá náš nový projekt centrum Cetocoen.
Skrytou hrozbou pro lidské zdraví jsou prý nespotřebované zásoby pesticidů, které mají zahrádkáři schované v kůlnách. Dodnes je lidé doma používají třeba proti molům. Jak velké jsou podle vás tyto zásoby a jak se to dá řešit?
To je jedno z nepříjemných dědictví minulosti, legislativně se to moc řešit nedá, chce to neustále zvyšovat uvědomění a vzdělání lidí. Pokud něco takového najdou, tak radíme, ať se obrátí na hygienu nebo obecní úřad.
Dospěli vědci ke způsobu, jak problém s pesticidy nějak šetrně dostat pod kontrolu?
Konference upozornila na obrovské zásoby těchto látek třeba na Ukrajině. Přijali jsme k tomu deklaraci a předali Evropskému parlamentu a Evropské komisi.
Nespotřebované pesticidy jsou jednak ve znečištěných půdách, které je nutné postupně vyčistit, a jednak existují jejich nespotřebované zásoby, které je nutné zlikvidovat. Přitom dočasné řešení, kdy se zásoby uloží do barelů a uskladní pod přístřeškem v betonové vaně, není tak technicky ani finančně náročné. To přece nemůže stát desítky milionů korun. Nebo je snad lepší nechat jedovatý prášek, aby se povaloval po planetě a hrály si na něm děti?
Tato dočasná úložiště mohou sloužit k uložení, než budou tyto odpady zlikvidovány nevratně třeba spálením nebo s využitím nespalovacích technologií. Zátěž prostředí těmito typy látek nás bude stát ještě hodně peněz.
Které země s tím mají největší problém?
Země bývalého východního bloku jako Ukrajina, Kazachstán, Moldávie, ale i Rusko nebo Polsko nemají peníze ani technologie, aby tyto látky zlikvidovaly. V Evropském parlamentu se snažily získat peníze, ale podporu nemají.
Co tedy pomůže?
Chce to kombinovaný tlak, každý stát potřebuje odpovídající legislativu, která by donutila stát a lidi, aby se tím zabývali. Nutí je sice mezinárodní závazky jako Stockholmská úmluva a nepřímo i obchod s Evropskou unií. Pokud země nerespektují mezinárodní úmluvy, tak se může bojkotovat jejich export. Moldávie má výborné víno, ale s jeho vývozem měla problémy, když byli vinaři obviněni z toho, že jejich víno obsahuje právě různé pesticidní látky, což se ukázalo jako nepravdivé nařčení. My už tento problém v masivním měřítku nemáme, protože jsme zásoby pesticidů z větší části zlikvidovali v první polovině devadesátých let. Ale výše uváděné svědčí o tom, že jsme se ještě tohoto problému nezbavili úplně.
Spolupracujete nějak s týmem Jiřího Damborského, který vyvíjí metodu k likvidaci těchto látek?
Máme společné projekty, část jeho pracovníků jsou naši absolventi. Biodegradace toxických látek je velmi zdlouhavý způsob čištění půdy a při vysoké koncentraci jedovatých látek se může prodražit. Ale je to samozřejmě velmi účinný způsob odstranění škodlivin.
Kromě toho, že nás ovlivňují staré ekologické zátěže, je třeba brát v úvahu i to, co k nám doputuje z tropických oblastí kolem rovníku. DDT se tam běžně používá k hubení hmyzu přenášejícího malárii.
Tyto látky, jako třeba DDT nebo lindan a řada dalších, se donedávna vyráběly a některé ještě v omezeném množství vyrábějí třeba v Číně a Indii. Problém spočívá v tom, že se v teplejších oblastech vypařují do ovzduší, jako třeba u nás po zmiňovaných povodních. A mohou být vzduchem transportovány k nám nebo až do polárních oblastí. Stejně tak se dostávají do vod, které je mohou transportovat na sever, do Kanady, Antarktidy. Protože se hromadí v živých tkáních, obsahují je těla tučňáků, dravých ryb nebo jiných dravců. Nejdříve se škodliviny usazují v planktonu, pak v rybách, ptácích a nakonec i těle člověka, když je jí. V potravním řetězci se koncentrace od jednoho k druhému zvyšují. Problém je, že nevíme, co vše to může způsobit v dalších generacích. Naše centrum se proto snaží ve spolupráci s řadou dalších institucí soustředit údaje o životním prostředí a hledat souvislosti se zdravotním stavem obyvatel. To je jednou z hlavních náplní projektu centra Cetocoen, zaměřeného právě na problematiku výskytu toxických látek v prostředí a jejich zdravotních dopadů.
