Zdobit stromeček a celý dům bude nyní doma v Níhově na Brněnsku letos už podruhé. „V létě jsem nemohla pochytit tu správnou atmosféru. A byť jsme si zpívali koledy ostošest a všechno bylo tak, jak bývá, chyběl nám duch Vánoc,“ vysvětluje Petra Burianová.
O prázdninách pekla a fotila devadesátku receptů pro svou první knihu Cesta z těsta – kuchařku s příběhem, která trhá v českých knihkupectvích prodejní rekordy.
 |
„Dělali jsme dotisk a on už je zase vyprodaný. Knížku jsem ještě v prodejně neviděla, myslela jsem, že ji nadělím příbuzným, ale nemám žádné tajné zdroje. Opravdu jsem nečekala, že se bude lidem takhle líbit. Jsem za to ráda, ale byly to náročné dva měsíce,“ přiznává.
Musela totiž napéct, nazdobit, popsat a spolu se dvěma fotografy nafotit všechny dobroty tak, jak je doma obvykle připravuje. Navíc kuchařka, která poodhaluje i tradiční řemesla a zvyky, vyžadovala i kulisy za správného počasí.
„Všechna jídla byla echt jedlá. Nepoužívali jsme žádné stylingové vychytávky, ani pěnu na holení místo krému, ani jsme se nesnažili nic schovat. Naopak. Když se nějaká trubička nepovedla, schválně jsme ji dali tak, aby byla dobře vidět. Nemám ráda tu napudrovanou falešnou dokonalost,“ směje se Burianová, která po úspěchu v televizní soutěži opustila právnickou profesi.
Jenom zasněžená krajina byla nafocená už z minulých zim. „Jak bylo hotovo, stromeček, který donesl pan hajný, jsme odzdobili, uklidili vystřihovánky z oken, cukroví se snědlo. No a teď jsme to všechno dělali nanovo,“ popisuje.
Lidé ji berou jako vzor i soudce
Štědrý den je u Burianových protkaný tradicemi, stejně jako celý zbytek roku. „S manželem se postíme, dětem dělám na oběd kaši s medem, krmíme zvířátka v lese i doma. Lidé by se měli na tu radostnou událost, narození Ježíška, připravit. Třeba i omýt studenou vodou, dřív se chodilo do studánek. Večer pak jíme klasiku: čočkovou a rybí polévku, kapra a salát,“ vyjmenovává pekařka.
Recept na kokosky (30 kusů)
Bílky s cukrem dáme do mísy a ve vodní lázni zahřejeme na 60 stupňů. Odstavíme, přisypeme kokos a nakonec přidáme i marmeládu. Těsto má být lepivé, v konzistenci takové, aby šlo stříkat sáčkem na plech. Pokud použijete kokos nastrouhaný nahrubo, bude výsledná směs hodně řídká. V případě, že směs bude zase příliš hustá, můžete ji doředit troškou bílku. Kokosky stříkáme na plech s pečicím papírem v malých hromádkách. Pečeme na horký vzduch v troubě vyhřáté na 180 stupňů, po umístění plechu ztlumíme troubu na 150 stupňů a pečeme asi 10 minut. Nahoře vznikne krusta karamelové barvy, vevnitř kokoska zůstane bílá a vláčná. |
S rodinou si ovšem letos dopřeje i trochu exotický dezert. „Je z Mexika. Smažené odpalované těsto obalím ve skořicovém cukru, pak ho s ovocem namáčíme v čokoládě s chilli. Je to dobrota, a navíc rychlá,“ dává tip na slavnostní tečku.
Rad a nápadů jsou ostatně plné i její sociální sítě. Spoustu rodičů okouzlila třeba stopami Ježíška a andělíčků, kteří si přišli vyzvednout dětský dopis – na zápraží se ráno objevily bosé šlápoty v mouce.
„Když jsem vyhrála soutěž, něco se změnilo. Lidé mě začali brát jako vzor, ale i jako soudce, poradnu a zásobárnu nápadů. Je to sice pěkné, ale nejsem žádná chrlička receptů, a kdybych měla všem odpovídat, nedělala bych bohužel nic jiného,“ podotýká Burianová.
„Nejsem nadpekař ani nadčlověk, abych soudila. A mrzí mě, když přede mnou ze studu někdo schovává, co napekl. Já přitom moc ráda poznávám nové chutě a jiné recepty, v tomhle jsem trochu jako Božena Němcová. Jsem sběratelka, co ráda pozná nové,“ doplňuje.
Sbírat však brzy bude nejenom recepty. Od února ji čeká další role, s Českou televizí začíná pracovat na vlastním pořadu.
„Námět si píšu sama, podílím se i na scénáři, což je pro mě úplně nová zkušenost. Bude to trochu cestopis, zabrousíme do folkloru. Ale hlavně bych chtěla natáčet s pamětníky, babičkami a dědečky z celé republiky, kterým je nad osmdesát. Povídat si s nimi, podívat se jim do kuchyně, poznat, jak žijí a pečou,“ nastiňuje.
Přestože s týmem už teď jezdí na obhlídky, stále přijímá doporučení na ty správné stařečky a stařenky. „Říká se, že ve stáří vlastnosti člověka vykrystalizují. Pokud byl celý život člověk hodný, je ke konci života ještě hodnější, pohodovější. Takové hledáme a necháme si poradit, kde je najít,“ sděluje Burianová.
Příští rok bude pecka, věří
Ráda by se také, ve větším klidu a s rozvahou, pustila do další knihy. O čem bude, zatím rozhodnutá není, ale určitě nezapomene na pečení ani další řemesla. Sama ovládá kupu těch tradičních a teď se pustila ještě do focení.
„Mám taky sen, že pojedu do Francie na jednu vyhlédnutou cukrářskou školu. Tak na měsíční stáž. Francouzská cukrařina je totiž dost jedlá,“ svěřuje se.
Letos se na tuto odměnu nedostalo, Burianová však věří, že příští rok už se všechno povede. „Tento rok byl opravdu náročný, a to pro všechny. Taky jsme si zažili svoje. Ale věřím tomu, že letos jsme si vyčistili, co jsme potřebovali. A příští rok bude pecka, bude prostě dobrý. Když si to člověk přeje, tak to přivolá,“ má jasno.
Těm, kteří chtějí napéct na poslední chvíli, radí spotřebovat bílky do sněhového pečiva. Dřív se z něj dělaly baňky i řetěz na stromek. „Na likér a do vánočky jsou potřeba žloutky, v lednici pak vzniká nerovnováha. Nerada plýtvám, takže bílky využiju na kokosky, pusinky nebo na chlebíček s kandovaným ovocem,“ líčí pekařka.
A jaká je její rada pro klidné a pohodové svátky? „U nás se nestresujeme úklidem, počtem druhů cukroví nebo dokonalou přípravou. Laskavé oko ladasco přehlédne. Třeba umývat v mrazech okna? Kdepak, na to je času dost po svátcích,“ pomrkává Burianová.
„Nechte děti ujídat cukroví, ono stejně nejlíp chutná před Štědrým dnem. A taky se dívejte kolem. Vypomoci a udělat radost můžete třeba sousedovi, a to i drobností,“ dodává.
