Deset let fyzicky i psychicky týral svoji ženu a dceru. Ale až minulou středu se poté, co jim a své snaše vyhrožoval zabitím, odhodlaly a na sedmapadesátiletého muže zavolaly policii. Přivolaná hlídka policistů rozhodla, že agresor z vesnice u Veselí nad Moravou musí z domu pryč - využili možnosti takzvaného vykázání. Jde o první letošní případ.
Loni jich bylo v Jihomoravském kraji přes stovku. Vykázaní se musí sbalit a vrátit se mohou po deseti dnech.
„Pak už záleží na oběti, jestli se obrátí na soud kvůli případnému prodloužení,“ řekl mluvčí hodonínských policistů Petr Zámečník. Předběžným opatřením by oběti získaly další rok. Ženy z Hodonínska tak učinily a výše zmíněnému násilníkovi kvůli extrémnímu chování hrozí dokonce trest až osm let vězení.
Kdy policisté útočníky vykazovali?AGRESIVNÍ MANŽEL: Zlomil ženě tři žebra, bil ji a nutil k sexu. Hrozí mu čtyři roky |
Plno utlačovaných osob věří, že násilník se napraví. Situace se však mohou opakovat. Není tedy oněch deset dní málo?
„Je to jen ochranné opatření. Člověk se má za tuto dobu rozhodnout, co chce dělat dál. Jestli odejít, nebo zůstat,“ sdělila Jana Levová z Intervenčního centra Brno.
Právě tady se obětem domácího násilí snaží v rozhodování pomoci. Podle ní však může deset dnů posloužit pro násilníka i jako dostatečná výstraha. „Navíc případů opakovaného vykázání moc není. Loni jsme jich v Jihomoravském kraji zaznamenali pouze šest,“ dodala Levová.
Psychické násilí lze těžko rozpoznat
O tom, zda člověka vykázat z domu, či nikoli, rozhodují policisté na místě. Ne vždy se ale k této metodě uchýlí. Své o tom ví jedna Brňanka, která si přála zůstat v anonymitě.
„Stalo se to asi před rokem a půl. Máma se rozváděla s tehdejším manželem, takže to bylo doma hodně divoké. On navíc dost pil a pak rozbíjel skleničky, květináče, prostě co mu přišlo pod ruku,“ popisuje. Jednou, když její mámu napadl, zavolala policisty, aby agresora přijeli vykázat. Oni tak neučinili a zdůvodnili to tím, že agresor má v domě trvalé bydliště. S podobným odmítnutím se setkala i její kamarádka.
Institut vykázání
Zdroj: Bílý kruh bezpečí, Policie České republiky |
Hana Klodnerová, policistka zabývající se domácím násilím v Jihomoravském kraji, vysvětluje, že to s vykázáním není tak jednoduché.
Použít lze jen v případě, kdy policisté mají důvodné podezření, že na osobě byl spáchán útok na zdraví, život, svobodu nebo lidskou důstojnost.
„Kriminalisté obchází sousedy a vyptávají se jich, jestli si něčeho nevšimli. V menších obcích jdou třeba i za starostou. Jenže ti často netuší, že se v jejich okolí něco takového děje. Takže nakonec vychází jen z rozhovoru s obětí a agresorem,“ uvedla Klodnerová.
Rozpoznat fyzické násilí je lehké, s tím psychickým je to už daleko horší a velmi těžko se odhaluje i speciálně školeným policistům. Navíc se setkávají s případy, kdy si osoba domácí násilí vymyslí. Ale jedním z faktorů, jak rozpoznat psychické týrání, je to, že oběť agresora omlouvá.
Poté, co policie o vykázání rozhodne, musí do čtyřiadvaceti hodin informovat soud a intervenční centrum, které se do dalšího dne spojí s obětí. Jednat se musí rychle.
„Je to jako s kocovinou. Co si člověk říká druhý den po velkém večírku? Že už to znovu neudělá. Stejně tak si oběť přísahá, že už to znovu nedopustí. Proto nejlépe spolupracuje bezprostředně po napadení,“ vysvětluje Klodnerová, proč vše musí řešit co nejrychleji.
Po pár dnech doma by totiž oběť získala pocit bezpečí a sama sebe by mohla přesvědčit, že se násilník určitě polepší.
Počet případů týrání seniorů vzrůstá, oběťmi jsou i muži
Institut vykázání, jak jej policie nazývá, vznikl v roce 2007. Za tu dobu v Jihomoravském kraji evidovali 830 případů, což je čtvrté nejvyšší číslo v republice. Vede Ústecký kraj s více než tisícovkou. Nejméně jich má Plzeňský kraj s počtem mírně přesahujícím dvě stovky.
Domácí násilí se netýká pouze žen. „V deseti procentech jsou oběti muži, v dvaceti až třiceti senioři. Obecně domácí násilí páchané na seniorech má v poslední době narůstající charakter,“ vyjádřila se Levová z Intervenčního centra Brno.
Útočiště oběti naleznou například v azylovém domě. Nejbezpečnější z nich se nacházejí na utajené adrese. To aby útočník svou oběť nedokázal vyhledat a nepřemlouval ji, aby se k němu vrátila.
