Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: AP

Podivín loni cítil křivdu, ta mu teď pomáhá k postupu

  • 0
Loni se dočkali historického úspěchu a letos ho téměř jistým postupem do krajského přeboru fotbalisté Slavoje Podivín ještě znásobují. Městečko nedaleko Břeclavi prožívá fotbalově velmi příjemné období.

"Vrcholem tu byla vždycky maximálně I. B třída," říká s hrdostí v hlase Bronislav Krška, předseda klubu, který v něm působil jako hráč a později trenér a funkcionář téměř tři desetiletí.

Do konce soutěže už zbývají pouhá tři kola a Slavoj má sedmibodový náskok na Miroslav a Slovan Brno. Slavit už mohl dřív, jenže v posledních dvou kolech uhrál jen dvě remízy a musí si ještě chvíli počkat. "Kluci cítí tlak a jsou samozřejmě nervózní. Ale pevně věřím, že nejpozději za dva týdny v zápase doma s Veverskou Bítýškou už budeme slavit," přeje si Krška.

Přitom na začátku soutěže se Podivínští cítili ukřivdění. Chtěli totiž do B skupiny, kde hrají družstva z Břeclavska a Hodonínska, místo toho je přiřadili do skupiny se soupeři z Brněnska a Znojemska.

Jenže počáteční nevýhoda se ukázala výhodou. "Naše skupina je o něco slabší a nebyl tu žádný vyložený favorit, jako jsou v béčku Mutěnice a Kyjov," vysvětluje Krška. I díky tom nabral další postup velmi reálné kontury. "Na podzim jsme ani jednou neprohráli, to byl základ. A asi nás někteří jako nováčka podcenili," míní předseda.

Neobeznámený fanoušek by tento strmý vzestup patrně přisuzoval štědrému sponzorovi a nákupu několika kvalitních fotbalistů. Ovšem tohle v Podivíně neplatí. Mužstvo je až na výjimky složeno výhradně z místních odchovanců.

"Dorostla generace kolem třiceti let, která už tu dlouho hraje, a také kluci o šest sedm let mladší, kteří hrávali v dorostu krajskou soutěž. Nikdo z nich neodešel," pochvaluje si předseda klubu, jehož největším "sponzorem" je město.

Do krajského přeboru táhne Slavoj výborná ofenziva. Bratři Martin a Karel Švestkové a Zdeněk Otčenášek jsou v desítce nejlepších kanonýrů soutěže. "Na kraj bychom se chtěli tak o dva hráče posílit, ale ještě jsme to neřešili. Nechtěli jsme to zakřiknout," usmívá se Krška.