V listopadu 1989 padal komunistický režim a tehdy šestadvacetiletého Libora Musila touha po svobodě motivovala k tomu, že dal výpověď v zaměstnání a zkraje roku 1990 se vrhl s tchánem na podnikatelskou dráhu.
Příběh rokuLibor Musil se účastní soutěže EY Podnikatel roku a soutěží i o cenu čtenářů za nejlepší podnikatelský příběh. Hlasovat pro něj můžete v anketě ZDE |
Měl na krku dluh za stavbu rodinného domku, doma manželku na mateřské. Neuvědomoval si vůbec rizika, do jakých se pouští.
„Rozjeli jsme výrobu jeřábů. Měli jsme kovovýrobu, svůj systém montovaných dřevěných domků, technologie na drcení papíru,“ vyjmenovává Musil, jaký rozptyl podnik měl.
Nakonec je ale neznalost podnikání za čtyři roky dohnala i kvůli tomu, že měli sjednaných spoustu půjček. „Dnes by to byla miliarda,“ doplňuje.
Pro Libora Musila můžete hlasovat v anketě ZDE |
Většina dluhů nakonec skončila jen na jeho hlavě a začínal úplně od začátku s firmou Liko-S, jejíž název zkracuje slova Libor, kovovýroba a Slavkov.
„Měl jsem dvanáct lidí, kterým jsem říkal, že musíme zakázky sehnat, jinak skončíme. Deset let jsme žili od splátky ke splátce,“ vzpomíná.
Nakonec se mu ale podařilo s příčkami do kanceláří, které dodnes ve Slavkově vyrábí, uspět, navzdory tvrdé konkurenci ze zahraničí. „Museli jsme být nejlepší, vše muselo být do detailu promyšlené,“ vysvětluje.
Podnikání přebírají děti
Nebyl na to však sám. Celou dobu vedle něj v podniku pracovala jeho manželka, která měla na starosti personální oblast a později se přidaly i jejich děti. Šestadvacetiletý syn i jednatřicetiletá dcera se svým manželem dnes ve firmě nejen pracují, ale už přebírají řídící funkce.
„Moje role je čím dál slabší, manželka už se stáhla, já brzy taky. Musím to udělat, i když mě to baví a byl bych schopen tomu ještě hodně dát,“ přibližuje šestapadesátiletý podnikatel, jehož firma má dnes obrat přes 850 milionů korun a zhruba 250 zaměstnanců.
Kromě výroby montovaných příčkových systémů do kanceláří se Libor Musil, který si ve volnu užívá na své malé farmě u ovcí a včel, nadchl pro ekologické stavitelství.
Tato etapa nemá tak dlouhou historii, o to víc se pro něj stává zásadnější. V roce 2015 ve Slavkově postavil zelenou budovu pro své vývojáře, loni pak dokončili vůbec první ekologickou průmyslovou halu na světě, kde je dnes svařovna.
„Říkáme všem, nestavějte radiátory, ale zelené stavby,“ parafrázuje Libor Musil, jakým způsobem fungují běžné stavby v krajině. V tomto duchu napsal i pohádku s názvem Jak se mrak a barák skamarádili.
Od loňska také v tomto odvětví rozjíždí byznys.
„Ve sklenících máme napěstované zelené fasády. Na tento rok už máme nabito, takže hledáme další skleníky. Nikdy jsem nečekal, že budu zaměstnávat zahradníky,“ dodal Libor Musil s tím, že sami chtějí ve Slavkově do dvou až tří ozelenit všechny své haly.
