V Bastru u Pryglu kempoval ve starým kéru jeden švorcové fišlař se svó stařkó. Ta mu ale furt dělala melu, že nekóří lapnót nějaký špicový fišle a buchnót je na Zelňáku za solidní krupicu.
SlovníčekPrygl - Brněnská přehrada |
"Jak do konce metru nevybócháš old love," nahlásila jednó do placu, "tak ti nahodím mávačku a na Čáře si klofnu nějakýho balikářa s devizovým kontem, bavorákem a betelným kérem."
Fišlař zachmuřil, lapnul novodurovó síťovicu a mazal ke kajaku. Asi kilec vod Šuláka mázl šméčko do vasru. Když ho pak vytáhul, byla v něm fišla tak akorát do akvárka. Čapnul fišlu a už si ju chcel nacpat do kapsářa u mantlu.
V tu ranu fišla začla hókat: "Copak seš blikšon, že negómeš, že su goldnová? Když mě hodíš zpátky do vasrovice, tak ti ubóchnu tři vinšovky," nahodila festovní slibotechnu fišla.
Kolík byl pohodář, mávl nad tím haluzó, hodil fišlu zpátky do vasru a pádloval na domášov. Na kéru hned meldoval stařce, co ho potkalo. "Ty máš v budce místo mozkovny hnědku," začla hókat stařka. "Takovó habaďůru ty scháluješ i s navijákem! Typluj na Prygl za fišló, že chcu novodurový necky."
Fišlař naklapal k Sokoláku a hókl fišle stařčinu višnu. "Jasná válka kemo, máš to v ažůru," zahlásila fišla. "Mazé na kérk, ubóchla jsem tý tvý semetrice pro zichrovku Tatramatku."
A fakt. Na kéru už hópala kozáčka zapnutá Tatramatka. Ale stařka hned ve futrech hlásí: "Dé si čelem vzad, masti za fišló, že chcu novodurové celé kér."
Storka s fišló se vopakovala, a v tu ranu stál na starým fleku okál jak z cajtunku vo barák járu. Ale jen co stačil fišlař shodit šneky a v klídku si hodit sicnu na retych, už stará vydra zas hóká na plné vál: "Startuj za fišló. Je to malý jak pastóška, nedá se tu vůbec vegetit. Chcu mít palác, bét kněžna s pucflečmenkama, štumédlama a s poskokama."
Fišlař teda vesloval za fišló. Do hodiny měli napucované palác. "No tak abys zase valil," hlásila po tédnu stařka. "Chcu bét kingálka a mít betelnó napucovanó goldnovó gracnu. A ne žádnó pastóšku, jako je třeba Špilas nebo Kódlův gryml! Jo, a tý tvý goldnový kamošce vyřiď, ať si sbalí mošnu a ať mi sem napluje do akvárka dělat poskoka!"
Když na břehu fišlař nameldoval do vasrůvky stařčinu další višnu, goldnovka se fakt fest vytočila: "Tak to už ta stará vražda přepískla," hókala. "Včil teda bude mít, co chcela. A ty se raděj roztypluj, nebo s takovó šochtló skončíš po pár metrech v šaškecu."
Pak ještě chvilku murovala, ale nakonec ho v klídku poslala zpátky na domášov. Zamávala mu plótvó a zmizela ve vasru nedaleko Monte kap.
Když fišlař naklapal do Bastru, hned na kraji svý štreky zgóml, že je palác v gébišu. Jen jeho vytočená stařka tam prala venku před starým kérem zase v holcnový Zannusce.
No, milí šropáli, ale tak už to bévá! Když je někdo furt nenažrané, tak mívá ve finálce kulovku!
(Z knihy Pohádky v hantecu aneb Goldnový merchny. Redakčně kráceno)
Jan HlaváčekJan Hlaváček (1961) je šiřitel brněnského hantecu, bavič, muzikant a zpěvák. Narodil se v Brně v novinářské rodině. Původně inženýr lékařské elektroniky pracoval jako konstruktér, výzkumník, pedagog na vysoké, střední i zvláštní škole, jako správce počítačové sítě a servisman výpočetní techniky. Živil se i hraním po barech u nás, v zahraničí a také hraním a zpíváním na večírcích i pohřbech. Jeho hudební specialitou je interpretace zámých hitů v brněnském hantecu. Dosud vydal CD evergreenů Písničky ze vzpomínek a Vorgle, kde shromáždil své autorské písničky a pohádky v hantecu. Napsal knížky Pohádky v hantecu aneb Goldnový merchny, Fóry v hantecu vo kocórech a nedávno též Fóry v hantecu vo borcách. Chystá druhý díl pohádek v hantecu, Fóry v hantecu vo šropech a Trapasy v hantecu. Se svými překlady Starých pověstí českých do hantecu se účastnil výstavy v Národním muzeu v Praze v letech 2011 až 2012. |
