Nikomu se naštěstí nic nestalo, drahé části fotografické výbavy byly zachráněny a hezká historka se ocitla na internetovém serveru brno.idnes.cz.
Protože se mým soukromým sociologickojazykovým koníčkem staly internetové diskuse právě pod články zpravodajských serverů, začetla jsem se i do debaty pod tímto příspěvkem. Na kafi
Diář Jany Soukupové
Pravidelný fejeton brněnské a jihomoravské přílohy MF DNES.
. na kafiDiář Jany Soukupové Pravidelný fejeton brněnské a jihomoravské přílohy MD DNES. |
A znovu jsem si ověřila, že zamindrákovaný hnidopich si najde i u takto roztomilé příhody způsob vypuštění jedu, jaký by slušnějšího (a hlavně vyrovnanějšího) čtenáře zřejmě vůbec nenapadl. Internetové diskuse nejsou však jen žumpou plnou prskání zneuznaných nešťastníků.
I když se tento fenomén narodil vlastně nedávno, má se po všech stránkách neuvěřitelně k světu. Dokonce tak, že si odtud i tištěné noviny zvykly uveřejňovat různé kousky v původním znění nebo se zde vyčtené názory objevují coby argument recenzí, úvah či fejetonů.
A i když jsem samozřejmě zažila nepřipravené nešťastníky, které naprosto rozložil kýbl pomyjí vylitý pod jejich právě zveřejněným příběhem, při troše tréninku se i z téhle necenzurované stoky dá vyextrahovat starý známý "vox populi, vox Dei" (hlas lidu, hlas Boží).
I když se většina diskutujících účastníků nepodepisuje plným občanským jménem, takže příspěvky pod články připomínají místy nápisy na stěnách veřejných záchodků, kde na jeden vtipný připadne tak dvacet vulgárních, i zde se vyplatí zapátrat. (Ostatně fenomén skutečně dobrých "záchodkových" nápisů má rovněž své obdivovatele, sběratele – a pochopitelně i své internetové stránky.)
Nakonec se zdá být podezřelé, že kdosi lepší, chytřejší, mravnější (a mocnější) má právo rozhodnout, který příspěvek už je za hranicí "dobrého vkusu" – a který ještě ne.
Takže se občas stane, že diskuse pro zamindrákované hnidopichy zvláště přitažlivá (například romská tematika v našich končinách málokdy zklame) je nahrazena starou známou říkankou správce serveru: "Omlouváme se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří jiní ji bohužel zneužívali k opakovaným rasistickým a vulgárním výpadům, které už nešlo mazat jednotlivě."
Popravdě však sama nevím, co by se mnou skutečně "výživné" diskusní sprosťárny (ať už "smazané jednotlivě" nebo en bloc) nakonec provedly. Jen tuším, že by mě nakonec hlavně hodně nebavily.
Ale našla jsem si i docela povzbudivou diskusní oblast. I když se většinou nachází pod nešťastnými historkami o dětech nebo zvířatech, kromě záplavy (někdy zlostného a případným viníkům klnoucího) soucitu tu bývá přitažlivě zachycen i "boj dobra se zlem" – ve chvíli, kdy i sem se někdo pokusí vypustit svůj díl jedu.
Bývá totiž zvykem, že ostatní účastníci diskuse v sobě okamžitě nacházejí schopnost spravedlivě se rozhořčit a zastat napadeného. Někdy, pravda, též slovy nehledanými, ale nakonec "na hrubý pytel..."
Velký příklad naprosté dehonestace každého, kdo se odvážil vystrčit svůj zlolajný jazyk, přinesla v poslední době například diskuse na idnes.cz pod článkem z 19. září, když se v řece Moravici utopil malý Ondrášek z Otic.
A protože už slyším diskusní výtky pod tímto článkem, dodám, že je mi samozřejmě znám Kodex diskutéra většiny serióznějších serverů, ovšem při jeho striktním dodržování (například na idnes) by se velká část příspěvků do diskuse vůbec nedostala.
A nakonec se musím přichýlit k názorům některých diskutujících, kteří ze všech stran rozebírají, že v místech, kde nejsou na cenzuru tak citliví jako v postkomunistickém tuzemsku, se zásahy správců na jejich vlastních stránkách považují za správné prostě proto, že jde o jejich výsostné území – a nespokojený občan má zase právo založit si svůj vlastní web, kde si bude dělat (a psát), co chce.
A že problém Sítě není koneckonců v klučení informací, nýbrž v jejich nadbytku - když se relevantní informace nebo myšlenky nejčastěji právě v diskusích ztrácejí v tunách plků.
