Nakonec se mým řádkům dostalo přijetí tak vlídného, až mi převážně zahřálo duši.
A některé kontakty, které mi moje povídání přineslo, jsou lidsky neuvěřitelně půvabné. Z poslední doby bych ráda zmínila především Jana Fojtíka, kočkomila z Bystrce, který mi po úmrtí mého milovaného kocoura přinesl do redakce domácí video ze života koček na své zahrádce, aby mne potěšil.
Na kafiPoslední diář Jany Soukupové |
Uvažuju-li dnes, čím bych měla svou kafírnu ukončit, napadá mne jedna velmi čerstvá událost. Moje vnučka řekla své první slovo. Ona samozřejmě ve svém půlroce ještě neví, co znamená, ale vyslovila se jasně a pro můj metaforický účel to stačí.
Jejím prvním slovem je totiž "ne". Lépe řečeno "ne ne ne". Důležitý výraz, ke kterému mám zvláště niterný vztah.
Asi před třiceti lety jsem totiž uhranutě sledovala, jak Jaroslava Adamová coby teta Genoveva ve hře Dům se sedmi balkóny od Alejandra Casony učí svého němého synovce Uriela vyslovit jeho první, "ze všech nejdůležitější slovo". Hádáte správně, učila ho říkat "ne".
A vysvětlila mu, že když jeho pradědeček mohl kdysi získat ohromný majetek, pokud by podepsal jakési špinavé listiny, bylo velmi důležité, že uměl říct právě tohle slovo. A v té hrdé rodině se pak takové "ne" opakovalo ještě mnohokrát.
"Když se říká ano, musí se při tom pokorně sklonit hlava," vysvětlila Genoveva synovcovi, "když se říká ne, hlava je vzpřímená."
Politické vtipy"Obzvlášť dobře nám jdou ve chvíli, kdy by se jejich terče spíš hodilo vymést nekompromisním koštětem." |
A protože se v poslední době už zase začínám smát politickým vtipům, obávám se, že by první slůvko mé vnučky měl začít procvičovat kdekdo. Fórky tohoto druhu nám jdou totiž obzvlášť dobře ve chvíli, kdy by se jejich terče spíš hodilo vymést nekompromisním koštětem.
Tuhle jsem s výše zmíněnou vnučkou, zetěm a dcerou kamsi jela a po cestě jsme my dospělejší vymýšleli legrácky, ke kterým nás přivedla Jana Machalická ve svém článku Svět podle pazd-ratha a jeden čtenář v internetové diskusi zvoláním "Ať žije středočeský protektorath".
Obé pochopitelně inspirováno středočeským hejtmanem Davidem Rathem, za jehož projevy v řadách vrcholných politiků je stydno kdekomu, nejen mé rodině.
A vymysleli jsme následující hříčku: Sprathek blbnoucí na kvadrath buď složí reparath ze slušného chování - nebo ho derathizujme. Měli bychom mu prostě na..rath, aby zmizel nejen ze středočeského rathózu, ale z politické scény vůbec. Doufejme, že podobní aparathčíci nebudou v této zemi rathifikovat veřejné dokumenty na věky věků. Jinak se naše ratholesti za nás budou muset akorath stydět.
I dvacet let po změně poměrů máme v této zemi spousty příležitostí, kdy bychom se raději měli naučit říkat "ne". |
Snad to nebude marný přestup.
I dvacet let po změně poměrů máme v této zemi spousty příležitostí, kdy bychom se raději měli naučit říkat "ne".