Sedmdesát dělníků šlo 22. října 1997 jako každý den do práce. Na brněnském náměstí Svobody opravovali dům číslo 20 vedle Komerční banky.
Po druhé hodině odpoledne se budova kromě obvodových zdí zřítila k zemi. Dvacet zaměstnanců čtyř firem, mezi kterými byli Češi, Slováci i Ukrajinci, zavalila suť. Pět jich nepřežilo, deset bylo vážně zraněno. Dodnes za tragédii nebyl nikdo potrestán.
"Byla to hrozná rána. Stál jsem zrovna na lešení z druhé strany budovy. Než jsem se stačil vzpamatovat, byla kolem mě jenom bílá mlha," popsal klíčový okamžik před patnácti lety pro MF DNES jeden z dělníků.
V pátém patře domu z konce 19. století, kde nyní sídlí prodejna oblečení Ann Christine, zrovna dělníci betonovali podlahu. V tu chvíli se pod nimi propadla. Padající suť s sebou strhla stropy dalších dvou poschodí.
Přestože nadále hrozilo zřícení dalších částí domu, místo neštěstí prohledávali hasiči i psovodi další tři dny. Díky tomu se některé dělníky podařilo zachránit.
Třeba tehdy čtyřiadvacetiletého Petra Grinvalského, kterého padající ocelové a dřevěné překlady smetly ze čtvrtého do prvního patra. Jako zázrakem uvázl v dutině, takže mohl dýchat.
Záchranáři ho objevili až jednadvacet hodin po neštěstí. Protože tehdy už začínalo mrznout, byl mladík silně podchlazený a několik měsíců přežíval v nemocnici napojený na přístroje. Po určitou dobu mu dokonce hrozila amputace nohou. Z Grinvalského se tak kvůli zranění stal invalidní důchodce.
Budova stála bez nosných sloupů
Proč se dům vlastně zřítil? Policejní vyšetřovatelé pátrali po příčinách další tři roky. Statik zjistil, že tragédii nejspíš způsobily stavební zásahy ze třicátých let 20. století.
Do sanitky odnášejí dělníci jednoho ze zraněných dělníků. Foto: Archiv ČTK
Při úpravách domu tehdy stavbaři odstranili dva ze čtyř nosných pilířů v horních patrech a na jejich místo vsadili okna. Tím byla narušena statika. Chyby však byly i ve stavebním povolení a nekvalitních pracích při rekonstrukci. Projektanti si tehdy neohlídali, aby se zbývající pilíře dál nepřetěžovaly.
Policisté proto začali stíhat za obecné ohrožení šestici lidí: hlavního projektanta, dva projektanty statiky, majitele dodavatelské stavební firmy, stavbyvedoucího a pracovníka, který měl zajišťovat na stavbě statiku.
Hrozil jim trest až deset let vězení. K soudu se však případ nedostal. Na zmíněný trestný čin se vztahovala amnestie, kterou v únoru 1998 po svém znovuzvolení vyhlásil prezident Václav Havel.
"Jeden z šesti stíhaných, majitel stavební firmy, amnestii odmítl a požádal o došetření případu. Chce veřejně prokázat svoji nevinu," poznamenal v roce 2000 policejní vyšetřovatel. Stíhání i tohoto muže však bylo nakonec zastaveno.
Odškodnění pro oběti? Soudy rozhodly, že nemají nárok
K soudu se dostaly také případy zmrzačených dělníků, kteří po stavebních firmách žádali náhradu škody. Například Stanislav Baar, který na stavbě pracoval jako svářeč, vyvázl s rozbitou hlavou a zlomenými žebry.
Z těchto zranění se nakonec vyléčil, pravá ruka mu však zůstala pochroumaná. V oboru už ho nikdo nechtěl zaměstnat.
Muž proto žádal od města, státu a projektové firmy odškodné ve výši 670 tisíc korun. Městský soud v Brně však po vleklém sporu před čtyřmi lety rozhodl, že na peníze nemá nárok. Naopak Baarovi uložil zaplatit soudní výlohy ve výši 46 tisíc korun.
Odškodnění žádal i Petr Grinvalský. Ani jemu však soud nevyhověl. Jediné kompenzace, které se tak dočkal, bylo mimosoudní vyrovnání od stavební firmy.
"Byla to zcela určitě jedna z největších poválečných tragédií v historii Brna," shrnuje důsledky historička Milena Flodrová.
Neštěstí je srovnatelné jen se zřícením stropů na stavbě kulturního centra v Černých Polích v roce 1968. Z trosek na náměstí SNP tehdy záchranáři vyprostili pět raněných a sedm mrtvých.
