V Olympii, Vaňkovce či na Zelném trhu se vynořily výrazné obchody s poctivými potravinami pod značkou My Food. Stojí za nimi šéf představenstva firmy Partners, která se zabývá finančním poradenstvím.
Udělat kvalitní potraviny dostupnější pro lidi si Petr Borkovec zvolil jako koníček. Jeho manželka Lucie dohlíží na výrobu potravin. Čtyři pobočky, které kombinují obchod s potravinami s bistrem, se teď rozrůstají z Brna do Prahy.
„Nestavíme na tom, že je vše bio nebo farmářské. Náš cíl je vytvořit obchod, ve kterém lidé můžou udělat klidně celý nákup poctivých potravin. Postupně jsme to rozšířili o naši vlastní výrobu a už i sami vaříme. Zákazníci se tak u nás mohou i najíst,“ vypráví Borkovec.
Kdy vás napadlo, že budete lidem prodávat kvalitní potraviny?
Nejsem nějaký gurmán, spíše obyčejný člověk, který má nejraději řízek s chlebem a okurkou. Ale když jsem cestoval, viděl jsem, kde lidé v zahraničí nakupují potraviny a co nakupují. Vždycky jsem měl třeba strašně rád šunky. Už dříve jsem přišel na to, že nějaká je plná vody, jiná není. V cizině jsem ale viděl, jak v obchodech visí šunky plné masa. Začal jsem se ptát, proč u nás nejsou. A dozvěděl jsem se, že důvodem je cena.
Řada prodejců si ale stěžuje, že lidé nechtějí za jídlo utrácet a za nízké ceny se kvalita dělat nedá.
Je to výmluva. Zájem o kvalitní jídlo je obrovský. Lidé by si mohli dovolit za potraviny zaplatit o něco více. Řetězce jsou ale mezi sebou v takovém klinči, že nějaké zdražování nepřipadá v úvahu. Jsou schopní jedině tlaku směrem dolů na výrobce. Kdo chce dělat potraviny dobře, z řetězců postupně odchází. Znám řadu výrobců, kteří do řetězců dodávají s nulovou marží. Jen proto, aby měli určitý objem, který jim zaplatí logistiku. Když zboží vezou do řetězce, cestou to vezmou do jiných obchůdků. Kvůli brutální cenové konkurenci se budou rozevírat nůžky mezi řetězci a obchody, jako jsme my. Je paradoxní, že některé potraviny, které prodáváme my i oni, mají řetězce dražší. Vidím za tím to, že vlastně poctivé potraviny prodávat příliš nechtějí.
Kvalitní potraviny jsou sice trendy, ale prodejci si je naopak mnohdy nechávají draze zaplatit...
Slevy nebo letákové kampaně ani my dělat rozhodně nehodláme. Ale zároveň nechceme, aby kvalitní jídlo bylo jako porsche, které si mohou dovolit jen ti nejbohatší. Průměrný člověk k nám asi nebude chodit na každodenní nákup, ale může si u nás pořídit dobrou věc, kterou si udělá radost – dobrou klobásu, pravou šunku, vynikající pečivo. Naším cílem je udělat kvalitní jídlo dostupné. Dělali jsme si i porovnání nákupních košíků s řetězci. Jsme třeba o pětinu dražší, což je příjemné vidět. I při výběru potravin se soustředíme na to, aby se daly prodávat za rozumnou cenu v porovnání se stejnou kategorií výrobků. Byť zohledníme, že ten náš je kvalitnější.
Je v něčem finanční poradenství podobné jako podnikání v potravinách?
S Partners jsme také začínali v době, kdy existovalo jen pár finančních institucí, chyběly produkty jako investice nebo hypotéky. A věřili jsme tomu, že to bude jiné. Rozhodl jsem se to zkusit i v jídle. Obojí stojí na rozvoji znalostí lidí. V poctivém finančním poradenství poradci zvyšují finanční gramotnost lidí, kteří se budou o svou budoucnost starat a plánovat ji. Podobná sázka na budoucnost je to i u My Food. Spoléháme na to, že lidé se budou více starat o to, co jedí. Ale jsou tu i zásadní rozdíly. Finančnictví je pořád výrazně lehčí byznys. Hodně peněz za méně práce. Potraviny jsou mimořádně obtížné. Mysleli jsme si třeba, že Partners je hodně kontrolovaná firma. Ale oproti potravinám je to úplně směšné. Pamatuji si, jak během jarních prázdnin přišlo do My Food pět kontrol. Ani jsem nevěděl, že je tolik úřadů.
Už jste v zisku?
Nejsme a ještě dva tři roky nebudeme. Vše totiž budujeme s mohutnými základy, protože se chceme vypracovat na velký řetězec. Baví nás to a vidíme v tom hodnotu do budoucna. Děláme to dva roky. První byl učební, teď prodejny otevíráme celkem rychle po sobě. Největší plány máme v Praze. Dvě pobočky rozjíždíme v Karlíně. A už jsme podepsali dohody s několika obchodními centry. Pak přijdou Plzeň či Hradec Králové. Zbytek Česka pokrývá náš internetový obchod, byť ten není ideální pro potraviny, u nichž je nutná vysoká čerstvost. Proto máme i foodtruck. Takovou mobilní pobočku, kde si lidé mohou vyzvednout zeleninu, pečivo či maso, které si naklikali na e-shopu. Vědí, že u nich za rohem pravidelně auto stojí a mohou si nákup vyzvednout, případně dokoupit meníčka, saláty, sladkosti nebo tortilly.
Jak mixujete vaši nabídku?
Většina sortimentu jsou farmářské produkty z České republiky. Nejsou to jen farmáři, i malí a střední výrobci umí udělat kvalitní potraviny. Hodně se díváme na složení. Nic u nás nesmí obsahovat škodliviny. Například jsme tu měli jahodový farmářský jogurt. Hrozně mi chutnal, ale museli jsme ho stáhnout. Měl v sobě éčko. Barvivo.
Vyrábíte ale i vlastní věci...
Hodně se inspirujeme tím, co lidem chutná. Proč bychom si to nemohli vyrobit sami a hezky čerstvé a pod naší kontrolou? Třeba teď jsou všichni zbláznění do špenátu. Někdy ale narážíme na potíže. Drahé laboratorní testy, náročné veterinární a hygienické požadavky apod. Třetím pilířem našeho sortimentu je dovoz. V zahraničí hledáme potraviny, které jsou kvalitní, dobře vypadají a zároveň jsme schopní je za dobré peníze dovézt. Každého půl roku stráví celý tým týden na obrovských veletrzích v Kolíně a v Paříži. Hodně jedou například limonády - francouzské Effervé či britské Fentimans. Zahraničních výrobků je ale tak dvacet procent.
Třeba restaurace si stěžují, že najít stabilního dodavatele farmářských produktů je obtížné. Pociťujete to také?
Mléko, vajíčka, kuřata, máslo. Člověk se naučí něco z toho kupovat v daném obchodě a vyloženě tam pro to jde. A ono to tam není. Naštvaně se ptá proč. Odpověď je jednoduchá: třeba že kráva nepodojila nebo dodavatel onemocněl. Mám rád bezinkovou limonádu. Kde ji ale v zimě sehnat? Protože to není průmyslová výroba, patří to k tomu.
