Rudolf Malík na snímku z roku 1953

Rudolf Malík na snímku z roku 1953 | foto: archiv Jany Soukupové

Jako první sjednotil vinaře, režim z něj udělal „přisluhovače nacistů“

  • 5
Jeho rodinný dům i hrob zmizely, věznili ho v lágru, přitom čeští a českoslovenští vinaři mu mohou vděčit za mnohé. Je to právě 140 let, co se v Žarošicích na Hodonínsku narodil 17. února 1875 Rudolf Malík, spoluzakladatel a první předseda Ústředního svazu vinařů československých založeného v roce 1921.

„Všichni vinaři z celé republiky váží si Malíka v nejvyšší míře jako svého dobrého vůdce, mají jej opravdu pro jeho milou povahu rádi a jsou mu za jeho velkou práci pro vinařství vděčni,“ psal o Malíkovi v roce 1935 ve Vinařském obzoru Karel Votruba.

Poválečný režim to muži, který byl za první republiky také politikem, spočítal. Už v červnu 1945 byl Malík nespravedlivě osočen jako „nacistický přisluhovač“, zatčen a internován ve svatobořickém lágru.

O rok později, v červenci 1946, bylo sice řízení proti Malíkovi zastaveno, ale následky si zasloužilý vinař i poslanec nesl až do konce života.

„Bližší okolnosti případu se Malík nikdy nedozvěděl, nikdy se mu nikdo neomluvil... A i když byl nad ledacos povznesený, tento silně traumatizující zážitek ho poznamenal na celý zbytek života,“ dosvědčuje z osobní zkušenosti pamětník Ladislav Valihrach, který se v Žarošicích s Rudolfem Malíkem často setkával.

Totalitní doba pak poznamenala i Malíkův rodinný život. Jeho syn Jaromír emigroval už v roce 1949 do Anglie, kde pracoval jako zahradník a zemřel předčasně v půlce 70. let. Ke stáru žil Rudolf Malík poměrně osaměle, zemřel jako čtyřiadevadesátiletý 10. prosince 1969.

„Jeho dům i rodinný hrob Malíkových v Žarošicích bohužel zmizely,“ povzdychne si dnes Ladislav Valihrach. „A tak bych prosil třeba o pamětní desku, čestné občanství in memoriam nebo docela malý kousek v žarošickém muzeu,“ přeje si pamětník.