"Z vězení mě odvezli do Žatce na nádraží. Dali mi dvě stovky a řekli, že s propouštěcím protokolem můžu docestovat až domů. O tom však průvodčí ve vlaku nechtěl ani slyšet," líčí první hodiny mimo vězení bývalý instalatér Jiří Ciganík.
Jediné peníze, které od vězeňského personálu dostal, tak použil na jízdenku do Brna, kam musel odcestovat k lékaři. Byl zde už v době výkonu trestu a měl u něj domluvenou kontrolu. Ve městě se pak ocitl zcela bez financí a základních potřeb.
Na jízdné domů, do Teplic, už mu nezbyla ani koruna. Zamířil proto do Armády spásy, občanského centra sociálních služeb. Společně s dalšími asi patnácti čerstvě propuštěnými vězni.
Prezidentská amnestie v posledních dnech doslova plní lůžka jihomoravských nocleháren poskytujících sociální péči a pomoc. Propouštění vězni tady stejně jako Jiří Ciganík přežívají první dny na svobodě. Často nejen bez peněz, ale i oblečení a jídla.
Své poslední peníze, zaplatil Ciganík za nocležné právě v největší brněnské občanské společnosti sociální pomoci. Na přežití prvních pár dnů mu musel peníze půjčit bývalý spoluvězeň. Nocování od čtvrtka do pondělního rána ho vyšlo na 140 korun, mohl se však vyspat na své posteli, umýt a také najíst.
Pracovníci centra mu navíc poskytli odbornou sociální pomoc, která mu zajistí dopravu do domovského města. Informace nezbytné k tomu, aby se Jiří Ciganík dostal s propouštěcím protokolem zpět domů, mu prý ve věznici nikdo nedal.
"Podle sociální pracovnice se musí propouštěcí zpráva nejprve předložit na sociálním úřadě. To mi ale při propouštění samozřejmě nikdo neřekl," stěžuje si dnes již bývalý vězeň.
Nový život bez peněz a bydlení
V brněnské noclehárně mohl přežít své první čtyři dny na svobodě. Co však bude dělat dál, sám netuší. Bezdomovcem se prozatím nestal jen díky pomoci Armády spásy. Díky ní získal alespoň peníze na dopravu.
Doma v Teplicích ho čeká přihlášení na úřadu práce a vyřízení dalších formalit v souvislosti s bývalou živností. Rozvedený starší muž teď ale nemá bydlení ani peníze na příští dny. Přesto tvrdí, že jeho nynější situace je lepší než pobyt ve vězení.
"Jsem rád za to, že jsem venku. To rozhodně. Můžu teď začít nový život. Ale vůbec nevím jak, protože nemám vůbec nic," říká Ciganík o své nejasné budoucnosti.
Příběhů, jako je ten jeho, se v Brně začíná psát několik. Ke dveřím brněnské Armády spásy totiž zdaleka nepřišel sám. Stala se útočištěm také dalších vězňů bez přístřeší. Využívají tady jakékoliv pomoci.
Někdo má díky pár korunám možnost zůstat celou noc a ráno dostat i malou snídani. Jiní využijí alespoň nízkoprahového denního centra, kde se mohou umýt, pobýt v bezpečném prostředí a také využít služeb sociálních pracovníků.
