Čtyřiatřicetiletý kasař Zdeněk musel do Svitav dojet stopem. Peníze, které

Čtyřiatřicetiletý kasař Zdeněk musel do Svitav dojet stopem. Peníze, které dostal při propuštění z plzeňské věznice, totiž z části propil a vystačily mu tak jen na lístek do Brna. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Kasař zapil amnestii rumem, místo do Svitav mu peníze vyšly jen do Brna

  • 27
V lehkém oblečení, s igelitkou a bez peněz skončil u silnice z Brna do Svitav čtyřiatřicetiletý Zdeněk. Díky prezidentské amnestii ho pustili z plzeňské věznice, kde si měl odsedět tři roční tresty za vykradené trezory. Většinu peněz na cestu propil a místo do Svitav mu vystačily jen na lístek do jihomoravské metropole.

Z plzeňské věznice Zdeňka pustili ve středu večer s 587 korunami v kapse. Peníze mu měly vystačit na cestu do Svitav. Jenže nejbližší autobus jel až v pět hodin ráno a mezitím došlo i na pár panáků rumu v nonstopu na oslavu nečekané svobody. Nakonec mu tak finance vyšly jen na cestu do Brna.

Poslední část cesty se tedy Zdeněk rozhodl stopovat. "Chtěl jsem jet vlakem a snažil se domluvit s průvodčím, aby mě svezl zadarmo. Ten to ale odmítl a chtěl zavolat policii. Tak jsem to raději vzdal," popisuje propuštěný vězeň.

Tím, že mu na frekventované silnici z Brna do Svitav někdo zastaví, si byl celkem jistý. Že ho ale svezou zrovna novináři MF DNES, kteří právě míří za amnestovanými vězni ke kuřimské věznici, s tím nepočítal. "Dal bych si kafe, není mi po těch rumech ještě úplně dobře," přiznává zaskočený muž.

"Za mřížemi jsem skončil kvůli nespolehlivému parťákovi"

Pomalu se rozpovídá o svém osudu. Je vyučený opravář zemědělských strojů. Práci v oboru prý ale nesežene. A i kdyby, je špatně placená. Místo zemědělských strojů se proto věnuje spíš trezorům. Tedy jejich vykrádání.

"Specializuju se na ně. Ale člověk musí dělat sám. Kvůli nespolehlivému parťákovi jsem loni v srpnu skončil za mřížemi. Měl hlídat, jestli někdo nejede. Místo toho, aby mě varoval, ujel. A mě chytili," zlobí se mladý muž.

Za tuto a dvě další vloupačky, na které mu policie přišla, si měl odsedět tři roky. Najednou je ale venku. Přesto, že novoroční prezidentská amnestie se vztahuje jen na provinilce odsouzené nanejvýš k ročnímu trestu. Zdeňkovi totiž soudy uložily tři samostatné roční tresty a všechny jsou nyní podle rozhodnutí soudců zahlazeny. "Měl jsem velké štěstí," pokyvuje hlavou.

Ti ze spoluvězňů, kteří si měli odpykat třeba dvouapůlletý trest, za mřížemi zůstali. On naopak se třemi ročními tresty může ven. Ve věznicích proto podle něj ještě bude dusno.

"Zatím je na to ale moc brzo. Mnozí ještě ani neví, jak to s nimi dopadne. Někteří podmínkám amnestie vlastně ani nerozumí a ve vězení se s nimi o tom nikdo nebaví. A tak čekají, zda je zavolají a propustí, nebo ne," popisuje Zdeněk.

Těší se za sestrou, návrat do vězení nevylučuje

Až se dostane do Svitav, má namířeno za sestrou. Z jeho návratu prý měla radost a už při prezidentově novoročním projevu se začala těšit, že se bratr vrátí domů. Jenže v projevu, na jehož přímý přenos se vězni dívali, podmínky amnestie nezazněly.

"Museli jsme počkat. Až za čas se na nástěnce objevil papír s podrobnostmi. A pak jsme se začali radovat," líčí Zdeněk nečekaný novoroční dar. Zároveň to však prý ve věznici začalo vřít. Někteří vězni se začali s ostatními hádat, na koho se vlastně amnestie vztahuje a proč. Pracovníci Vězeňské služby se zase netvářili příliš nadšeně z toho, kolik jim kvůli amnestii přibylo práce.

Pro Zdeňka je ovšem hlavní, že je venku. Sám přitom nevylučuje, že se do vězení vrátí. Zřejmě se totiž i nadále hodlá věnovat tomu, co umí. Tedy trezorům.