Její pohled na zámeckou práci přináší jihomoravská MF DNES jako další díl seriálu Letní pracanti.
V Rájci Nováková zastává dvě funkce – buď přijímá návštěvníky u pokladny, nebo s nimi prochází po jedné ze čtyř tras uvnitř zámku. Od března do října je připravená zpříjemnit výlet skupince seniorů, školáků nebo třeba rodinám s dětmi.
Největší zápřah je však podle ní logicky v letních měsících. „V březnu ještě nemáme otevřeno pro klasické prohlídky, ale v Rájci pravidelně pořádáme oblíbenou výstavu kamélií. Vždy obsadí jednu část objektu, třeba první patro nebo přízemí. S kolegy tam provázíme a dozorujeme,“ podotýká.
Brzy z jara jsou tamní prostory ještě vymrzlé, proto pracovní oděv průvodců čítá desítku vrstev. A výjimkou nejsou ani rukavice s čepicí. Zato v létě často stačí jen lehké šaty.
„Chodba v patře je prosklená. I když hodně větráme, bývá to tam jako ve skleníku. My jsme si už zvykli, ale stává se, že se někomu z návštěvníků udělá nevolno. Už jsme tu i jednu paní křísili,“ vzpomíná.
Na zámek podle Novákové chodí tři typy návštěvníků. Nejpříjemnější jsou pro ni ti, kteří dávají pozor, zajímají se o výklad a dodržují pokyny. „Pak jsou tu skupinky plné expertů, kteří mají potřebu mě neustále přesvědčovat, že toho vědí víc než já. Neberu jim to, ale prohlídka se zbytečně natahuje a ostatní moc nebaví poslouchat zdlouhavé přednášky o ne až tak podstatných věcech,“ přidává svůj pohled.
Třetí, také nepříliš oblíbenou skupinou jsou lidé, kteří jdou na prohlídku bez zájmu. „Je na nich vidět, že se pro zámek rozhodli, jen aby něco podnikli. Nebaví to je samotné, jejich děti a ani průvodce. Paradoxně si většinou vybírají ty nejdelší okruhy,“ směje se Nováková.
I po šesti letech ji přepadá strach
Trasy nabízí rájecký zámek tři kratší a jednu výběrovou. Ve většině místností je natažený červený koberec, takže návštěvníkům odpadá nutnost přezouvat se do zámeckých pantoflí.
Letní pracanti |
„Někomu to chybí, jiní si to pochvalují. Já z toho, že se nekloužu po parketách, opravdu smutná nejsem,“ usmívá se.
Přestože jsou okruhy označené právě kobercem, musí si každý průvodce svou skupinku dobře ohlídat, aby mu někteří účastníci nebloudili po zámku.
Pracovní den Novákové a jejím kolegům začíná před devátou ráno. Na prohlídkách se střídají, aby si hlasivky odpočinuly.
„Někdy se stane, že přijdu domů a nechci s nikým ani promluvit. Ochraptělá ale moc nebývám,“ poznamenává průvodkyně. Jedna prohlídka trvá asi hodinu a čtvrt, ale záleží na tempu a zvídavosti skupiny.
Naučit se průvodcovský text prý nebyl pro Novákovou problém. „Dostala jsem skripta, v nich je popsané úplně všechno, ale to se na prohlídce ani nedá stihnout odvykládat. Ze začátku jsem chodila ke kolegům na náslechy, pak jsme prováděli ve dvou a nakonec jsem si už skupiny vodila po místnostech sama,“ vzpomíná na svou první sezonu.
Ani po šesti letech však Nováková nepřekonala strach. Ten ji přepadá, když se v místnostech ocitne sama po zavírací době.
„Na noc se zavírají okenice, takže je v místnostech tma. S kolegyněmi navíc občas slýcháme divné zvuky. Jednou byl slyšet rozbíjející se porcelán, ale žádné střepy jsme nenašly. Takže opravdu nehrozí, že bych na zámku někdy chtěla bydlet,“ kroutí rozhodně hlavou.
Pro návštěvníky však strašidelná představení i sami připravují. Zejména na Hradozámeckou noc, která připadá na poslední srpnovou sobotu, všichni průvodci chystají strašidelné kostýmy, třeba bílé paní či převlek pro zámeckého pána.
