Většina z nich se už buď aktivně zapojuje do dobrovolnických činností, nebo by rádi pomáhali, ale nevědí jak. Ukazují to výsledky průzkumu agentury Ipsos na jižní Moravě.
Podle expertů je přitom rozdílný generační náhled běžný a pozitivní. „Velmi časté je přesvědčení, že je mladá generace horší, což je mnohdy totožné s tím, že je zkrátka jiná,“ podotýká profesor Martin Kreidl z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, který se právě mezigeneračními vztahy zabývá.
„Ale generační odlišnost bývá zdrojem pozitivního vývoje, brání stagnaci společnosti – mladí jsou otevřenější světu a pouští se i do věcí, které jsou těm starším neznámé, neatraktivní, nemyslitelné. Vzpomeňme si na listopad 1989, který byl revolucí studujících,“ připomíná Kreidl.
A jeho kolega Radim Marada, jehož oborem je generační konflikt, poukazuje na to, že pokud rodiče vidí vlastní děti v něčem lepší, než byli oni sami v jejich věku, mají sklon považovat je za výjimky mezi vrstevníky.
Zatímco když se rodičům zdá, že jsou jejich děti méně odpovědné, pracovité nebo skromné, spíše je s jejich vrstevníky ztotožní. „Co je na našich dětech dobré, je zásluha naší výchovy, to špatné je vliv doby. S tím žádná statistika nehne,“ shrnuje Marada.
Mladí se učí, jak zvládnout teroristický útok i infarkt
Průzkum o ochotě mladých agentura zpracovala pro Nadaci O2, která nabízí programy SmartUp a již ukončený Think Big právě pro lidi od 15 do 29 let, kteří chtějí nezištně pomáhat své komunitě. Jen na jižní Moravě tak vniklo přes stovku projektů.
Co ukázal průzkum
|
„Jedním z velmi úspěšných a přínosných bylo založení centra krizové přípravy, kde se lidé učí zvládat situace tváří v tvář reálnému nebezpečí,“ popisuje šéfka nadace Anna Kačabová s tím, že kurzy simulují krizové situace od autonehod až po teroristické útoky.
Úspěšný je i projekt Veroniky Mikulové, která v Brně pořádá Deafland – festival amatérských filmů neslyšících, nominovaný na Cenu Gratias Tibi udělovanou organizací Člověk v tísni. Ale také městská hra v brněnských ulicích s názvem Stínadla tudy! nebo Stayin Alive, zaměřující se na vzdělávání mladých v první pomoci při cévních onemocněních.
„Ta totiž patří mezi nejčastější příčiny úmrtí. Jen v Česku denně zemře stovka lidí na mrtvici či infarkt. Stačí jeden den a studenti projdou výukou první pomoci, naučí se správně provést telefonát se záchrannou službou a budou vědět vše o vzniku a prevenci těchto onemocnění. Společně tak zabráníme zbytečným úmrtím,“ vysvětluje jedna z autorek projektu Zuzana Ševčíková.
Nejbližší akce je naplánována na 22. září na Slovanském náměstí v Brně, kde si zájemci mohou na interaktivních stanovištích vše prakticky vyzkoušet.
Dobrovolnictví umožňuje zkoušet nové věci i získat zkušenosti
Část mladých v Jihomoravském kraji ale pomáhá bez nadačního zastřešení. Například devatenáctiletá Magda Röthová ze Znojma shromažďuje kusy látek, které by normálně končily v koši. Pak je technikou patchwork sešívá dohromady a vyrábí z nich kapsáře nebo povlaky do dětských oddělení nemocnic nebo dětských domovů.
„Někteří se mě ptají proč a já nevím, co odpovědět. Když je to třeba a já mám dost volného času a umím šít, tak nechápu, proč toho nevyužít,“ podivuje se Röthová.
Touhu pomáhat má přitom podle průzkumu 88 procent dotázaných. Podle sociologa Kreidla dobrovolnictví dobře zapadá do kontextu dalších životních voleb. Umožňuje zkoušet nové věci, získávat zkušenosti, rozhlížet se po životě před tím, než se člověk začne usazovat. A je to i součást strategie, jak odkládat vstup do dospělosti.
„Možná je pro některé z nich ochota nezištně pomáhat i projevem vzdoru vůči onomu romantickému obrazu sobeckého, sebestředného světa dospělých. Prostě generačním vzkazem: nejsme jako vy. Ani to však jejich kladné odpovědi nic neubírá na upřímnosti,“ podotýká sociolog Marada.
Méně alkoholu, cigaret a sexu
Odborníci přitom při srovnávání mladé generace a jejich rodičů a prarodičů poukazují na ještě jeden zajímavý fakt, a totiž že mladí jsou mnohem asketičtější. Brněnská psychoterapeutka Stanislava Ševčíková to vysvětluje tím, že mají více uspokojené základní potřeby v dětství a dospívání.
„Mladí lidé jsou také ve vyšší míře chtěnými dětmi svých rodičů, kteří se při plánování rodiny chovali zdravě a odpovědně, a vychovali tedy podobně zdravě cítící a odpovědné děti,“ tvrdí Ševčíková.
A kromě toho, že méně pijí, kouří, více o sebe pečují, zdravě jedí a sportují, podle oslovených odborníků prý také méně často vyhledávají sex. „Takový trend by nás neměl překvapit, uvědomíme-li si, v jakém prostředí dnes mladí dospívají,“ upozorňuje sociolog Marada.
„Svět se jim představuje jako jedno velké riziko, jejich těla jako příliš křehká, jejich osobnosti jako příliš zranitelné. Snadněji než pro jejich rodiče se jim sex spojí především s riziky – otěhotněním, HIV, odmítnutím, selháním, znásilněním či obviněním z něj, nejistotou ohledně sexuální orientace. Je zároveň možné, že expertní vědění zbavuje sex jeho aury tajemství, touhy, souznění, tělesné radosti a dobrodružství – tedy nakonec i přitažlivosti,“ uzavírá Marada.
