Pro ženu, která celý svůj život zasvětila oddané pomoci druhým, to byl konečný verdikt, 30. března 1943 v 18:21 hodin jí kat sťal hlavu gilotinou.
Restituta se narodila jako Helena Kafková 1. května 1894 v tehdy ještě samostatné vsi Husovice v malém domečku na dnešní brněnské Dukelské třídě 27 v rodině ševce jako jedno ze šesti dětí. V jejích dvou letech se ovšem celá rodina přesunula za obživou do Vídně, kde po pár letech ve školních lavicích musela už i Helena vydělávat coby služka, kuchařka, trafikantka, ale od roku 1913 také jako ošetřovatelka v nemocnici, kde působil řád františkánek.
„I přes původní zásadní námitky rodičů nakonec do řádu vstoupila a v roce 1915 přijala jméno Marie Restituta,“ vypráví historička Milena Flodrová v knize Brno a Brňanky o vzniku řádového jména dnešní blahoslavené sestry znamenajícího asi tolik, co Navrácená.
Energická žena oplývala zručností a velkou touhou pomáhat. Skoro dvacet let pracovala v rakouské nemocnici v Mödlingu, jako velmi schopná sestra dokázala na operačním sále podávat příslušné nástroje, aniž by jí lékař musel říkat, které právě potřebuje.
Zároveň se o ní vědělo, že je coby řádová sestra i velmi neortodoxní a natolik pádná, že si vysloužila přezdívku Resoluta.
Odmítla ze stěn sundat krucifixy
„Ona ráda jedla, to je ostatně vidět i z jejích podobizen. Byla, řekněme, trošku korpulentnější,“ podotýká Flodrová k Restitutině zálibě v guláši a pivu, na které chodila i do místních hospod, kde si také ráda zazpívala.
„I to ale mohlo mít v její profesi smysl. Řeholnice, které dovedou být zároveň otevřené běžnému životu, jsou velice příjemné, působí uklidňujícím dojmem i na nevěřící,“ dodává historička.
Každopádně si Restituta právě díky svým profesním i organizačním schopnostem spojeným s nefalšovanou lidskostí vysloužila velký respekt, což ji na druhé straně patrně zavazovalo pomáhat víc než jiné zdejší sestry.
Kromě toho, že po anšlusu Rakouska podporovala židovské rodiny, vojáky a další řeholnice, došlo na vážný střet s nacistickými pohlaváry. Na „svém“ nemocničním oddělení odmítla sundat ze stěn krucifixy.
„Jiná by možná kývla, sundala je a schovala, aby je po válce mohla vrátit. Marie Restituta dobře věděla, že řada nemocných, natož umírajících, se ke křížům upíná. Že jim – možná i nevěřícím – ulehčují utrpení, proto tam kříže chtěla,“ vysvětluje Milena Flodrová.
Tento incident se však bohužel hodil lékaři Lambertu Stumfohlovi, nacistovi a konfidentovi gestapa, s nímž se Restituta dostala do sporu. Právě on pak údajně našel v jejím odpadkovém koši kopírák s textem, který si dělal legraci z Hitlera a nacistického Německa.
Odpustila všem. I lékaři, který ji udal
Restitutu zavřeli do vězení, kde třináct měsíců čekala na svůj ortel. Nepouštěli k ní návštěvy, zatímco jiní se ji sami báli navštívit. „Člověk, kterému všechno vzali, je vděčný za každé účastenství. Vždyť to není mojí zásluhou, že odvážně kráčím touto cestou,“ psala Restituta z vězení své sestře Anny.
Uvězněná františkánka ve vězení drasticky zhubla a chodila na drsné a ponižující výslechy. Z řádu ovšem odmítla vystoupit, i když její trýznitelé naznačovali, že by se tím mohla zachránit. Ve svých dopisech potvrdila, že navzdory všemu odpustila všem, včetně lékaře, který ji udal. A nabádala k tomu i ostatní.
Zároveň po celý čas pomáhala politickým i kriminálním spoluvězeňkyním, utěšovala je a dělila se s nimi o svoje jídlo. Pět měsíců před popravou přesunuli Restitutu do cely smrti. Ačkoliv se za ni další řeholnice velice přimlouvaly, nepomohlo to.
Roku 1988 navrhli blahořečení umučené františkánky věřící ve Vídni, v roce 1998 ji pak za blahoslavenou prohlásil papež Jan Pavel II. a v roce 2009 se o ní zmínil i papež Benedikt XVI. při své návštěvě Brna coby o jediné zdejší potenciální svaté.
Svatořečení se zatím sice stále odkládá, ale v Brně na Lesné je po Restitutě pojmenované alespoň duchovní centrum a staví se zde kostel, který ponese i její jméno. V Husovicích se po ní jmenuje park a v jejím rodném domě se už delší čas plánuje památník.
