Vystudoval medicínu a působil jako primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení. Roman Kraus si chtěl ale zkusit práci manažera, dokonce absolvoval vysokou ekonomickou školu. Povedlo se.
Deset let už vede druhé největší zdravotnické zařízení v Česku - Fakultní nemocnici Brno (FN Brno) s více než pěti tisíci zaměstnanci. A svého rozhodnutí ani trochu nelituje. „Intenzivní medicína, které jsem se věnoval, je vyčerpávající. Mnoho z mých kolegů se také odebralo jiným směrem,“ vysvětlil Kraus, proč se vzdal kariéry lékaře.
Jste členem ODS, která ale už čtyři roky není součástí vlády. Stává se, že manažerská místa ve státních organizacích se obsazují na základě politických rozhodnutí. Jak si vysvětlujete, že jste ředitelem jedné z největších státních nemocnic v republice nepřetržitě už deset let?
Nedovolím si to hodnotit, to by měli říct jiní. Doufám, že k tomu přispěl fakt, že FN Brno si vede dobře po odborné i ekonomické stránce. Navíc si myslím, že u fakultních nemocnic nebývá volba vedení primárně politickou záležitostí. Spíše jde o výběr člověka, který má zkušenosti a umí dobře řídit složité zdravotnické i nezdravotnické kolektivy.
Cítil jste někdy nějaké politické tlaky?
Občas od osob, které byly spjaté s nějakými jinými stranami. Ale primárně se nejednalo o politické věci, spíše šlo o jiné názory na organizaci zdravotnictví a úhrady.
Roman Kraus
|
Kdybyste dostal nabídku stát se ministrem zdravotnictví, přijal byste ji?
Na to je jednoduchá odpověď. Nepřijal.
Pozice ministra zdravotnictví patří mezi nestálé a dochází k časté výměně. Má to nějaký přímý dopad na nemocnice? Přece jen každý nový ministr má své vize, jak se má resort řídit.
Určitě ano. Zrovna zdravotnictví je takovou částí života společnosti, kde je plánování na strategických projektech dlouhodobé. Nemůžeme nic měnit ze dne na den. Proto by zdravotnictví nemělo být primárně závislé na vládnoucí garnituře. Spíše se pohybujeme v rovině odborné a ekonomické. Například v Nizozemsku reforma zdravotnictví trvala zhruba 10 let. Stejně není nikdy hotovo, protože vždycky se musí reagovat na změny ve společnosti. V současnosti je to například stárnutí populace. Proto se musí měnit struktura péče. To se u nás zatím nezachytilo příliš dobře. Péče o starší pacienty by měla přecházet do formy domácí péče. Není to jen otázka ekonomická, ale etická. Zvlášť staří lidé zůstávají raději doma. V tomto máme velký dluh.
O nedostatku lůžek pro dlouhodobě nemocné se diskutuje neustále. Zlepšit situaci chce i nové vedení kraje.
Opravdu je potřeba změnit strategii péče o dlouhodobě nemocné. Nezbytný je rozvoj všech forem následné péče a hlavně domácí péče.
V čem spatřujete největší problém FN Brno?
V tom, že nám exponenciálně narůstají náklady na biologickou léčbu (týká se například onkologických pacientů, pozn. red.). Systém za současné situace není schopný hradit péči ve stylu: všem všechno, teď a zdarma. Druhá věc je také jednání se zdravotními pojišťovnami. Nikdy jsem nebyl zastáncem názoru, že farmaceutické firmy parazitují na zdravotnictví. Nicméně ceny některých léků jsou skutečně přemrštěné vzhledem k tomu, jaké přináší výhody pro pacienta. Prodlužují pacientovi život, který už není kvalitní, řádově v měsících za miliony a miliony korun.
Kolik měsíčně zaplatíte za léky?
Ze sedmi miliard, které tvoří roční náklady FN Brno, jdou zhruba dvě miliardy na léky. A polovina této částky tvoří náklady právě na biologickou léčbu. Meziročně se zvyšují o deset a více procent. Pro nás je to opravdu zásadní problém. Zatím se nestalo, že by nám pojišťovny tyto náklady nezaplatily, ale bývá to s velkým zpožděním.
Obejdeme se v budoucnu bez přímého spolufinancování zdravotnictví? Narážím na regulační poplatky za pobyt v nemocnici nebo návštěvu praktického lékaře.
Každý příjem navíc ze zdrojů mimo veřejné zdravotní pojištění je samozřejmě pozitivní. Nemůžeme ale vidět jen přínos ekonomický, ale také regulační. Lidé by začali více uvažovat, zda musí bezpodmínečně dnes k lékaři, když mají banální problém. Zcela jistě si myslím, že stokorunový poplatek za pobyt v nemocnici, respektive hotelové služby, byl minimální. Náklady na jídlo nebo úklid jsou podstatně větší. V okolních zemích se za den v nemocnici platí více než jen stokoruna. Jako nedostatek vnímám to, že lidé, kteří si kvůli své situaci poplatky nemohli dovolit, nevěděli, že je platit nemuseli.
Nedávno jste po dohodě s extrémně zadluženou svatoanenskou nemocnicí omezili péči na kožním a očním. Neuvažujete o podobných změnách i vzhledem k tomu, že chybí hlavně zdravotní sestry?
Museli jsme pár pokojů zvláště na interních klinikách uzavřít. V současné době nevidím v dospělé medicíně možnost, jak redukovat počet lůžek. Protože nemocnice kolem Brna přestávají plnit funkci zařízení, která poskytují akutní péči. Děje se to například v Hustopečích nebo Tišnově. Až o deset procent nám ve FN Brno přibylo akutních pacientů mimo pracovní dobu právě zejména v interních oborech. Zhruba třicet procent z těch, kteří jsou akutně ošetřeni, jsou následně hospitalizováni. V současné době naše čtyři interní kliniky kromě kardiologické mají téměř stoprocentní využití. To je nad hranicí normálního provozu, protože to znamená, že jakmile je někdo propuštěn, tak okamžitě v tentýž den se lůžko obsadí.
Jak lze tuto situaci vyřešit? Zvýšením počtu lůžek asi ne.
To není řešení. Byli bychom rádi, kdybychom mohli naplno provozovat všechna lůžka. Ve svatoanenské nemocnici a u nás máme na internách zavřených asi pět procent. Co by jistě pomohlo, je také zvýšení kapacity následné péče, protože máme třicet až čtyřicet pacientů denně, kteří čekají na přeložení. A místa prostě nejsou. Budoucnost vidím také v telemedicíně, tedy poskytování medicínských služeb na velké vzdálenosti. Toto je správná cesta.
Byli jste kritizováni také kvůli dlouhým čekacím dobám na pohotovosti. Nejde s tím něco udělat? Přece jenom čekat v bolestech takovou dobu na ošetření není zrovna ideální.
Pohotovost ze zákona zajišťují kraje, a to třemi typy pohotovostí. My se staráme o děti v naší Dětské nemocnici, ve které je kapacita dostatečná. Naši občané si zvykli, že jak čekají déle než dvacet minut, tak jsou nervózní a stěžují si. Ale opravdu není myslitelné, abychom provozovali pohotovost v takovém rozsahu, aby nečekali. To bychom museli mít ve službě asi patnáct lékařů. To nejde z ekonomického hlediska. Akutní případy ale mají na pohotovosti samozřejmě vždy přednost. Doporučil bych lidem, kteří si stěžují, aby se šli podívat do jakékoliv jiné evropské země. Tam se běžně čeká hodiny, a ještě pacient zaplatí mnohem více peněz. Vytvořili jsme si u nás představu, že všechno je teď hned, v nejvyšší kvalitě a zadarmo. To je nemyslitelné.
Do FN Brno ale jezdí i dospělí pacienti, i když pohotovost neprovozujete. Mnohdy jsou to lidé, kteří mají špatné zkušenosti s krajskými nemocnicemi a myslí si, že ve fakultním zařízení dostanou lepší péči.
To si nedovolím hodnotit. Pacienty, kteří k nám chodí mimo pracovní dobu, si analyzujeme. Jsou většinou z Brna a Brněnska. Mimobrněnských pacientů není mnoho. Řádná pohotovost pro dospělé je v Úrazové nemocnici. Dovolím si tvrdit, že tuto službu lidé zneužívají. Mnoho z nich chodí s každou hloupostí k lékaři a nejsou ochotní počkat do druhého dne. Nedostatek také vidím v tom, že v České republice nefunguje systém rodinných lékařů jako v mnoha jiných evropských zemích. Doktor se o lidi stará i mimo pracovní dobu. Většina pacientů do nemocnice nejde, protože k nim lékař přijede domů. Tuto službu by mohly nabízet zdravotní pojišťovny jako součást připojištění. To nyní nefunguje. Takže všichni se nahrnou do nemocnic a chtějí okamžitou pomoc. Kvůli tomu jsme také v Bohunicích otevřeli nízkoprahový urgentní příjem, který je určený právě pro akutní pacienty. Polovinu z nich přiváží sanitky, ale nejsou v přímém ohrožení života.
Myslíte si, že díky vašemu dlouholetému působení v čele fakultních nemocnic máte třeba lepší pozici při vyjednávání s pojišťovnami o platbách na úkor jiných zařízení?
Nemělo by to tak být, ale je to tak.
