V celé zemi je jich jen třicítka, třináct z nich na jižní Moravě. A právě zde mají díky víc než tisícovce jeskyní Moravského krasu nejvíc práce.
V neděli zachraňovali muže, kterého v jeskynním komíně několik set metrů od vchodu do podzemí zavalil uvolněný skalní masiv (psali jsme zde). Při náročné akci, která trvala skoro sedm hodin, poprvé použili i Nikolu - nový komunikační systém, který jako jediný funguje stovky metrů pod zemí. Bez něj by byla záchrana zraněného jeskyňáře ještě složitější a delší.
„Byla to hodně náročná akce. Skalní masiv byl nestabilní, ohrožoval zraněného i záchranáře, transport na nosítkách probíhal úzkými místy a členitým terénem, kudy se obtížně dostává i jeden člověk. Cestu bylo nutné připravit a zajistit,“ popisuje náčelník Speleologické záchranářské služby České speleologické společnosti Roman Šebela.
„Problematickým se ale může stát i uváznutí v jednoduchém terénu přímo u povrchu. Zachraňovali jsme třeba ženu, která uvázla v úzkém prostoru u jeskyně Kostelík poblíž Býčí skály, doslova šest metrů od turistické cesty. Byla tam jen zaklíněná, ale podchladila se a začala kolabovat, a už šlo o život,“ upozorňuje Šebela, jinak starosta Rudice na Blanensku.
Proč se vlastně nehoda stala? Zavalení skalním masívem asi není nejčastější důvod záchranných akcí v podzemí, nebo ano?
Nejčastější důvod to není, i k zavalení ale dochází, zejména pokud jako v tomto případě mají jeskyňáři indicie, že je možný další postup a pokračování podzemního systému v zatím neprobádaných úsecích. Tam je mnohdy nutné kopat nebo se pracuje v nestabilním prostředí. Tady došlo k posunutí masivu vápence ve vertikální části a způsobilo to sevření speleologa. Uváznutí bývá poměrně časté, stejně jako pády z nezajištěných cest nebo náhlé zvýšení spodních vod při prudké změně počasí na povrchu a zaplavení jeskyní. Už pohyb v jeskyních je sám o sobě fyzicky i psychicky náročný, jeskyňáři musejí procházet výcvikem a zdokonalovat se tak, aby byli schopni zvládnout terén, dodržovat základní bezpečnostní pravidla a podobně.
Co je při pohybu v podzemí nejdůležitější?
Asi používat hlavu, mozek, seznámit se s okolím, počítat s komplikacemi jako je výskyt CO2, ve vodních jeskyních se zvýšením spodních vod a podobně. Dolů by se mělo chodit ve skupině o minimálně dvou až třech lidech, na povrchu by potom každá výprava měla mít hlídku, která má daný time out – čas návratu, při jehož nedodržení spustí záchrannou akci. Pokud nikdo takový venku není, tak to problémy při záchranné akci násobí.
Co bylo tak náročného v tomto případě, že záchranná akce trvala přeš šest hodin?
Celé se to odehrálo několik set metrů od vstupu do jeskyně, zraněný byl navíc ve vertikálním komíně. Zespodu se k němu nikdo nedostal, celý masiv byl v tom místě v pohybu, hrozilo, že poraní jeho i záchranný tým. Záchranáři museli masiv nejdřív stabilizovat pomocí speciálních rozpěr, které se používají například i při závalech, následně se musel ručně rozbít samotný blok, který speleologa zavalil. Velmi náročný byl ale poté transport na povrch, musely se při něm zdolávat nerovnosti, bylo to nahoru dolů, byla tam i hodně úzká místa. Transport zafixovaného raněného místy, kudy člověk sám těžko proleze, vyžaduje přípravu předem. Jeskyně se často musí místy rozšířit, vertikální i horizontální stupně cesty se musejí vyvázat, většinou kladkostrojem.
Není nakonec vlastní transport náročnější než záchrana zavaleného?
Záleží vždy na charakteru jeskyně. Prioritní je samozřejmě stabilizovat zraněného a zajistit mu tepelný komfort. Pokud nejde o přímé krvácení nebo zástavu dechu, nejhorší je vždy podchlazení, při něm může být smrtelné i jinak lehké zranění. Pokud není možný okamžitý transport na povrch, připravujeme proto vždy tepelný stan, zraněný se stabilizuje a podle místa se buď vloží do tepelného stanu nebo se tento postaví kolem něho na místě, kde je to možné. Podchlazení se musí zabránit za každou cenu.
Jak jste to udělali v neděli v Nové Drátenické, když byl speleolog uvízlý v komíně a do tepelného stanu se dostal až po pěti hodinách?
Byl u něj samozřejmě lékař. Udržovali jsme ho v teple termodekou a tepelnými balíky, kterými se zraněný obskládal.
Jaký lékař vlastně v takové chvíli vstupuje do podzemí, máte speciálního lékaře-speleologa?
Ano. Lékař Rychlé záchranné služby totiž z bezpečnostních důvodů do podzemních prostor vstupovat nesmí. S námi se záchranných akcí účastní pan doktor Bedřich Kala, primář z boskovické nemocnice, který je členem speleologické záchranné služby a zabývá se horskou medicínou. V lehčích případech, pokud je to velká přístupná jeskyně typu Býčí skála, Amatérská jeskyně nebo Rudické propadání, je přímo na místě, jinak nastupuje takzvaný ASV tým.
Co si pod tím lze představit?
Je to assistance victime tým, což je skupina, která vstupuje jako první do podzemí, lokalizuje a zajistí postiženého, naváže se spojení a vyšle zprávu na povrch. Podle ní lékař rozhodne, co dělat, zda je nutný okamžitý transport nebo zda to stav raněného nebo charakter jeskyně nedovoluje a je nutné jej ponechat na místě.
To se vám také stalo, že jste ošetřovali přímo v jeskyni?
Ano, většinou jde o čas, ale pokud je zraněný dobře zastabilizovaný a má zajištěný komfort v tepelném stanu, lze jej na místě udržovat třeba i několik dní. Zažili jsme to například v Holštejně v Nové Rasovně, kde se čekalo tři dny, než klesne hladina rychle nastoupané spodní vody. Řadu dní čekali s transportem na povrch například kolegové v Hluboké jeskyni v Německu. Klíčové je vždy posouzení dané situace a komunikace na místě. V tomto případě vše urychlil nový komunikační systém Nikola, který vyvinula francouzská záchranná služba. V ostré akce jsme jej použili vůbec poprvé.
Čím je systém výjimečný?
Nikola umožňuje bezdrátové spojení fungující ve vápencovém masivu, projde bezdrátově i vrstvou 1200 metrů. To je ojedinělé, alternativou je pouze složitě tahat ke zraněnému dráty. Takhle jsme rozmístili stanici co nejblíž uvízlého speleologa a další podél cesty, velitel zásahu měl díky tomu přesné a rychlé informace o stavu zraněného i o tom, jak je připravena cesta. Věděl přesně, co se děje pod povrchem, mohl na vše hned reagovat, zajišťovat střídání a podobně.
Chápu správně, že během záchranné akce v podzemí pracuje souběžně několik týmů speleozáchranářů? Někteří přímo u zraněného a další současně připravují transportní cestu?
Ano, zejména v případech, jako byl tento. Většinou jde o velmi náročný zásah trvající několik hodin i dní. Velitel zásahu postupně vysílá a mění týmy, výhodou je, že jde vždy o společnou akci integrovaného záchranného systému, spolupracujeme s hasiči-lezci i s dobrovolnými hasiči. Dobrovolníci z Rudice, která je geografickým středem Moravského krasu, nám na místo vozí zásahovou techniku, zajišťují ale i zázemí na povrchu tak, aby se týmy mohly střídat, záchranáři se mohli ohřát a podobně. Hasiči-lezci nám pomáhají třeba s přípravou transportní cesty nebo přímo transportem, umí pracovat s lany, někteří i pod vodou.
Kolik lidí se na podobné akci podílí?
Je to různé podle charakteru jeskyně, ale většinou jde o akci na několik hodin. Vynést nosítka se snaží čtyři až šest lidí mnohdy v prostoru, kde má člověk problém jen projít. Střídání je nevyhnutelné. Nás speleozáchranářů je v celé republice třicet, z toho 12 v Čechách, 18 na Moravě. Byť většina je přímo v Moravském krasu a okolí, v Rudici, Jedovnicích, Brně, a jen malá část na severu u Ostravy nebo Javořičské jeskyně, při podobné akci se hodí každá ruka. Navíc je to oboustranně výhodná spolupráce, máme pravidelná školení a cvičení, hasiče školíme, oni pak podobnou techniku využívají i při dalších záchranných akcích i mimo podzemí, třeba při zásazích ve výškách. I Nikolu vlastně máme díky spolupráci s hasiči.
Jak vám k ní pomohli právě hasiči?
Pořídit tento komunikační systém by pro nás samotné bylo velice náročné, potřebných 175 tisíc na desítku stanic i pětidenní školení dvou kolegů přímo ve Francii jsme zaplatili převážně z dotace z Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru, částečně ale také ze sponzorských darů. A jsme hodně rádi, testovali jsme ji zatím od konce minulého roku na různých místech a s výjimkou jediného vše fungovalo stoprocentně. Stejně jako v případě nedělní záchrany v Nové Drátenické jeskyni.
