"Ulice zaplní mix hudby, tance, divadla, promítání. Budou i venkovní pouliční kavárny nebo bazary. Akci spoluvytvářejí obyvatelé Bronxu. A my chceme, aby se při Ghettofestu potkali lidé, kteří by se jinak asi nepoznali," vykládá pořadatelka Heráková.
Pocházíte z Bratislavy, teď bydlíte v brněnském "Bronxu". Jak ho vnímáte?
Já jsem se tam přestěhovala tak před čtyřmi roky. Předtím mě z Brna vždycky bolela hlava. Ale jak to tak bývá, to čemu se člověk brání nejvíce, si ho pak vždycky najde. Žije tu mnoho Romů, kteří tu bydlí po generace. První sem přišli už těsně po druhé světové válce. Lidé se "v Bronxu" společně mnohem více potkávají. Povídají si na ulici. Člověk se zná s každým prodavačem či trafikantem, se sousedy. Díky mé práci v Muzeu romské kultury, kam třeba chodí děti na doučování, mám navíc kontaktů ještě více. A jsem tam spokojená. Do práce to mám z bytu padesát metrů.
Od pátku v ulicích Bratislavská a Hvězdova vypukne Ghettofest...
Ano, Brňany lákáme na mix hudby, tance, divadla a promítání, i na venkovní pouliční kavárny nebo bazary. Cílem festivalu je alespoň na krátkou dobu v roce narušovat představu řady Brňanů o tom, že "Bronx" je nebezpečné a špatné místo. Akci spoluvytvářejí jeho obyvatelé. A my chceme, aby se při Ghettofestu potkali lidé, kteří by se jinak asi nepoznali. Převážná většina Romů totiž jinak bydlí segregovaně, stejně tak se i vzdělává.
Čtyřkou na ČeskouPravidelný seriál jihomoravské MF DNES. Rozhovor, který se odehrává v tramvaji cestou z brněnského hlavního nádraží na Českou. Tentokrát se s redaktorem Lukášem Valáškem svezla Alica Heráková, která pořádá brněnský pouliční festival Ghettofest. Ten začíná už v pátek. |
A daří se to?
Je hrozně příjemné vidět třeba starší romskou paní a teenagera, kteří stojí za sebou v jedné frontě a jen tak se spolu dají do obyčejné řeči. Začali se nám navíc ozývat lidé, kteří v "Bronxu" sami bydlí a chtěli s tím pomoct a účastnit se Ghettofestu. Letos budeme na přání místních kluků třeba dělat battle (tedy soutěž) v romských tancích. Takové zážitky jsou to, co nás žene dopředu a dodává nám to chuť do další práce, i když to všichni děláme jako dobrovolníci. Ale Ghettofest je samozřejmě jen jeden ze způsobů, jak předsudky narušit. Kulturní akce pro ty, kteří chtějí přijít.
Na co z programu se vy sama těšíte?
Třeba na buchting. Holky napečou buchty, přinesou je na festival a povykládají, jak přišly k receptům. Vznikne z toho kuchařka. Nebo například na koncert kapely 100°C, která u nás bude mít jediné své brněnské vystoupení k nové desce. A těším se i na vystoupení improvizačních divadel. Ale nejvíce mě nabíjí festival jako celek. Skončí jeden ročník a už začínáme pracovat na dalším. Letos je o něco komplikovanější, protože na začátku října mám rodit. (úsměv)
Jak si nejlépe po tom shonu odpočinete?
Když vyjedu na přehradu nebo do Mariánského údolí. Lesy okolo jsou obrovská výhoda Brna.
Co byste na Brně naopak vylepšila?
Pořád se řeší například přesun vlakového nádraží a Jižní centrum. Neřešme to, nechme ho tam, kde je, a udělejme z té lokality něco, co z ní může být. Neřešme, co se z ní stát nemůže.
