Blatná, která se jinak stará o dvě malé děti, si vybírá co nejkvalitnější dodavatele. Trubičky si nechává posílat z Jeseníků, čokoládu kupuje od předního francouzského výrobce. Vše však musí být vegetariánské.
Studovala jste dvě střední školy. Napřed textilní, pak fotografickou. Jak jste se dostala k cukrářství?
Přes manžela. Je narozený na Den dětí, a tím pádem miluje zmrzlinu. Poté, co skončil jeho byznys, kdy dovážel věci z Jižní Ameriky, rozhodl se podnikat v něčem, co ho baví. Oba jsme Blíženci, a když neděláme to, co nás baví, nejsme spokojení. Manžel si tedy otevřel prodejnu zmrzliny a dělal to dva roky. Je jasné, že to byla jen sezonní záležitost. Potřebovali jsme něco, co by to doplnilo i na zimu. Jednoho dne jsem si říkala, že by to chtělo nějaký dům nebo nějakou nemovitost, kde bychom podnikali a zároveň bydleli. Hledala jsem inzeráty a našla jsem v Žabovřeskách dům, který mě vyloženě přitahoval.
A tak jste založila cukrárnu Tutti Frutti?
Objednala jsem prohlídku. Šli jsme se tam s manželem podívat a zjistili jsme, že bychom do jeho oprav museli hodně investovat, takže jsme ho nevzali. Ale měli jsme ještě hodinu času. Řekla jsem, Milane, pojď, zavedu tě na místo, kde jsi nikdy nebyl a kde se ti bude líbit. Je to kavárna s malým obchůdkem, vypadá to tam jako v Argentině, to bude přesně tvoje gusto. Jeli jsme na Jiráskovu ulici, chtěli jsme jít do Našich věcí.
Zaparkovali jsme přímo před výlohou cukrárny, kde bylo napsané, že cukrárna je na prodej. Manžel vešel dovnitř, prodavačka se zeptala, co si přeje, a on, že by si přál koupit cukrárnu. Chvilku na něj zírala, ale pak mu dala vizitku a do čtrnácti dnů jsme otevírali, což bylo neuvěřitelné.
Proč ten název?
Když jsme převzali s manželem cukrárnu od bývalé majitelky, měli jsme na vymyšlení nového názvu asi tak čtrnáct dní. Původně jsme chtěli české slovo související s cukrárnou. Napadlo nás toho hodně, ale nic nebylo tak nosné. Nebo to jeden z nás neschválil. Manžel dělal po nocích interiér a já doma stále vymýšlela další a další názvy. A pak jsem si řekla, že končím, že už mám zavařenou hlavu.
Denisa Blatná
|
Lehla jsem si doma na gauč, chvíli odpočívala. V tom mě napadlo vzít si do ruky starou svazkovou kuchařku, zřejmě totalitní, kterou jsem dostala od kamarádky. Otevřela jsem to na stránce s receptem na Tutti Frutti pusinky. Nadčasové, veselé, hravé, související, barevné, ovocné. Ve stejné chvíli natíral manžel v budoucí prodejně stěny na proužky. Podobné těm ze zubní pasty tuti fruti. A tak se to všechno spojilo.
Byly pro vás začátky těžké, když jste s prací v tomto oboru neměla žádné zkušenosti?
Hodně. Když jsem tomu vůbec nerozuměla, brala jsem úplně všechny rady, které mi zákazníci přinášeli. Byla jsem jako takový velký nasávací trychtýř. Snažila jsem se, aby lidé měli výběr, aby toho bylo hodně, byť vznikal přebytek zákusků. Objednávat správně jsem se naučila asi až po půl roce. První měsíce byly hodně krušné, nevěděla jsem, jak udělat správnou střechu na zákusku při balení, jak správně uskladňovat. Učila jsem se to od bývalé majitelky. Kolikrát mi spadlo celé plato na zem. Takových zábavných historek mám spoustu.
Co děláte se zákusky, které se za ten den nesní?
Záleží na trvanlivosti. Některé mají tři dny, a když se neprodají, tak se odepíší. Odpis skončí u nás doma a většinou je vyhazujeme. Na začátku jsme měli tendence je vozit někomu potřebnému, ale zase jsme nechtěli, aby se to stalo úplně pravidlem.
Máte internetovou doménu cukrarnabrno.cz. To je dobrý marketingový tah.
Vybíral to manžel, abychom byli lehce dohledatelní. Byli jsme překvapení, že je doména volná. Ale zatím spíše fungujeme na Facebooku.
Trošku klišé otázka. Otevírali jste v době, kdy jste měli čtyřletou dceru, před rokem se vám narodila dcera druhá, jak stíháte sladit podnikání s rodinným životem?
Nejprve jsem to nestíhala vůbec. Byla jsem ve stresu, bylo to náročné. Když jsem otěhotněla podruhé, říkala jsem si, že bych se v průběhu mateřské dovolené ráda něčemu přiučila. Jen jsem nevěděla v jaké oblasti. Jestli fotografování, něčemu úplně novému nebo byznysu. Kamarádka mi řekla o projektu Akademie podnikatelek, který pořádá Svaz podnikatelek České republiky, a já hned vytušila, že by to mohlo být ono. Přihlásila jsem se tam, protože mě zajímalo slaďování pracovního a rodinného života. Moc jsem to totiž nezvládala, nevěděla jsem, jak to pojmout, aby byli všichni spokojení. Včetně mě. Nakonec jsem si v sobě dokázala najít to svoje, přitom mít doma uklizeno a spokojeného manžela. Jsem na mateřské dovolené a můžu si dovolit pracovat jen několik hodin týdně. Všechno ostatní plánuji z domu.
Podle čeho si vybíráte dodavatele zákusků a ostatního sortimentu?
Vybíráme si své dodavatele pečlivě, aby zákusky byly kvalitní, z dobrých surovin. Abychom si za nimi mohli stát. Kremrole neboli trubičky máme až z Jeseníků. Našli jsme tam paní, která za ně dostala ocenění regionálního produktu. V létě si u nás mohou zákazníci dát řemeslnou českou zmrzlinu, v zimě ji vystřídají belgické pralinky. Co se týče čokolád, máme tady zastoupeného nejznámějšího pařížského čokolatiéra Michela Cluizela. Další sortiment je hlavně pro děti. Medové bonbony, zdravá, ručně vyráběná lízátka, marcipán.
Který zákusek mají Brňané nejraději?
Myslím, že pořád větrník. Takovou tu českou klasiku. Já mám nejraději špičku. Řekla bych, že je to taková vzpomínka na dětství. Potom zákazníky zajímají samozřejmě novinky. Teď třeba máme cheesecaky z domácího mascarpone. Kromě tradičních českých zákusků u nás najdete i moderní, trendové zákusky, jako jsou makronky a cupcaky.
Nebo zdravé raw, bezlepkové a veganské. Máme různé speciality, třeba kávu ze sojového mléka. Výhodou je, že poblíž cukrárny v Jiráskově ulici je park, kam si v létě mohou jít zákazníci zákusek nebo zmrzlinu sníst. Vznikají tu takové menší pikniky. Prý se tomu tady říká brněnský Montmartre.
Mají zákazníci nějaké zvláštní požadavky?
Třeba miniaturní dorty o velikosti zákusku. Takový minidort pro jednoho nebo pro dva. Nebo teď na Valentýna chtěli dorty ve tvaru srdíček. My také rádi experimentujeme. Manžel by chtěl vyzkoušet netradiční zmrzlinové chutě. Okurkovou, avokádovou, bazalkovou.
Jste vegetariánská cukrárna, nabízíte i veganské zákusky, není takový dort o něco ochuzený, když v něm není vejce ani mléko?
Manžel je vegetarián, takže přísně hlídáme, aby tu nebylo nic ze sádla nebo želatiny. O ty suroviny zákusek ochuzený je. U bezlepkových a zdravějších zákusků záleží na výrobci, jestli dokáže dotáhnout tu chuť, aniž by to někdo poznal. A lidem, kteří vejce a mléko nesmí nebo drží nějakou dietu, se chutě zjemní. Nepotřebují takové to prvotní ohromení.
A když jim zákusek zachutná, vrací se k němu. Na veganské dorty a raw zákusky k nám chodí hlavně studenti. Děti si je moc nedávají. I když teď jsem jeden zkusila dát roční dceři a moc jí zachutnal. Ale ta starší, 6letá dcera se na to ani nepodívá. Pořád dokola si dává veganské cupcaky. V budoucnu chceme mít více zdravějších zákusků pro děti. Sami děti máme a nechceme, aby jedly příliš bílého cukru.
A vaše další plány do budoucna?
Teď chceme rozjet vlastní výrobu. Už máme na Mendláku schválený provoz, teď jen najít cukráře. Očekávám hodně, protože bych chtěla, aby to bylo něčím výjimečné a zároveň i zdravé. Klasiku si necháme od dodavatelů, my budeme dělat nové, originální věci. Designově odlišné od jakékoliv jiné výroby. A nejenom aby dobře vypadaly, ale aby i jejich chuť byla vyvážená. Jenomže dobrých odborníků není tolik. V budoucnu pak zvažujeme otevření další pobočky. Ze všeho nejvíc se však těším, až se – snad brzy – podívám do některé pařížské cukrárny. Chtěla bych v Paříži nasát tu atmosféru a přenést ji sem, na brněnský Montmartre.
