Bez psa. Šéf brněnských psovodů Jiří Bravenec se svezl šalinou se studentkou...

Bez psa. Šéf brněnských psovodů Jiří Bravenec se svezl šalinou se studentkou žurnalistiky Dominikou Hromkovou, na rozhovor však žádného čtyřnohého společníka nevzal. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Chtěl být krotitelem medvědů, místo toho šéfuje v Brně psovodům

  • 0
Trénování psů se věnuje i ve volném čase. Šéf psovodů Městské policie v Brně Jiří Bravenec navíc patří k nejlepším figurantům v tuzemsku. Nedávno si z rakouské soutěže, kde se nehodnotí práce služebních psů, ale samotných psovodů, přivezl trofej za druhé místo.

Pracujete se psy, máte nějakého i doma?
Mám třináctiletého amerického stafordširského teriéra. Vybral jsem si ho, protože je to dobrý sportovec. Dělá mi společnost při běhání. A ještě máme jedenapůlročního havanského psíka, kterého jsme pořídili naší dceři. Je to malé plemeno, ale už ho taky cvičíme k obraně.

Kam s nimi chodíte v Brně na procházky?
Kousek od sídliště v Líšni, kde bydlím, je les a tam chodíme. Pak do Mariánského údolí, kolem líšeňského cvičáku, Růženina lomu nebo za Klajdou. To jsou moc hezká místa na procházky se psem. V centru není špatný lužánecký park nebo Špilberk.

Čtyřkou na Českou

Pravidelný seriál jihomoravské MF DNES. Rozhovor, který se odehrává v tramvaji cestou z brněnského hlavního nádraží na Českou. Tentokrát se se studentkou žurnalistiky Dominikou Hromkovou velitel jednotky psovodů Městské policie v Brně Jiří Bravenec

Preferujete spíše malá, nebo velká plemena?
Nejsem zatížený na žádné plemeno. První pes, se kterým jsem cvičil, byl malinký knírač. Teď se mi asi nejlíp pracuje s německým ovčákem. Mám rád živé a temperamentní psy. Každé plemeno má své plusy i minusy a každému vyhovuje něco jiného. Ale fyzicky slabším a nezkušeným bych doporučil raději menší psíky.

Chtěl jste být vždy psovodem?
Vždycky ne. Přál jsem si být krotitelem medvědů. Pak jsem ale začal chodit na cvičák s kníračem, kterého jsem tehdy měl. A to se mi zalíbilo. Potkal jsem se tam s kluky od městské policie, skamarádili jsme se, začal jsem jim figurovat a zjistil jsem, že je to zajímavá práce. Tak jsem nastoupil k psovodům.

A nějaká špatná zkušenost se psy?
Jednou mě při figuraci kousl do nohy americký buldok. Ošetřila mi to tehdy kamarádka veterinářka. Se psy měla špatnou zkušenost spíše máma, kterou jednou pes kousl. Vyvarovala nás veškerého kontaktu s nimi, protože si myslela, že všichni jsou zlí. Takže jsem se jich napřed taky bál, ale postupem času jsem zjistil, že nemám důvod.

Chodíte do práce, pak na tréninky a ještě objíždíte soutěže. Máte čas i na jiné koníčky?
Má práce je mým koníčkem. Jsem hodně sportovně založený. Práce se psy je fyzicky náročná, takže nepotřebuju ani posilovnu. Kromě toho v práci děláme kickbox. A pak mám štěstí, že moje rodina na všechny ty soutěže jezdí se mnou.

Nepřemýšlel jste někdy, že byste se z líšeňského sídliště odstěhoval?
Ani ne. Mám to kousek do lesa i na cvičák, takže mi to tady vyhovuje. Nikde jinde než v Brně bych bydlet nechtěl. Hodně sice jezdím trénovat do Rakouska, kde je to moc hezké, ale na tréninky mi to stačí. Brno je Brno. Dobře to tady znám a mám tu spoustu přátel.