„Zlouni se hrají dobře. Brundibár je taky zloun, ale je to spíš karikatura hloupého člověka,“ říká Škarka.
Co vás přivedlo k myšlence začít s dětmi z vyloučených lokalit nacvičovat operu?
Loni jsem zpíval na uzavření Ghettofestu a překvapilo mě, jaký úspěch to u lidí mělo. Řekl jsem si, že toho nadšení by se mělo využít. Pak jsem se ještě od kamaráda historika dozvěděl, že v Bratislavské ulici byli za druhé světové války věznění Židé před deportací do koncentračních táborů. A tak nějak se to nadšení z lidí a historie Bratislavské propojilo v Brundibára z ghetta. Je neuvěřitelné, kolik lidí se do toho zapojilo, a zcela dobrovolně. Chceme dětem dát příležitost dělat něco smysluplného. Od konce února s nimi každý týden cvičíme a musím říct, že je to hodně baví.
Čtyřkou na ČeskouPravidelný seriál jihomoravské MF DNES. Rozhovor, který se odehrává v tramvaji cestou z brněnského hlavního nádraží na Českou. Tentokrát se s redaktorkou MF DNES Dominikou Hromkovou svezl operní pěvec Josef Škarka. |
Proč jste vybrali právě tuhle operu?
Brundibár je opera Hanse Krásy, kterou napsal těsně před svou deportací do Terezína. Je to jednoduchý příběh dvou sourozenců, kteří mají nemocnou maminku a potřebují peníze na lék. Uvidí Brundibára, který si vydělává hraním na flašinet, a pokusí se ho napodobit. Brundibár je vyžene, protože je to jeho rajon. Pak přijdou zvířátka s dětmi a pomůžou sourozencům nad ním zvítězit. Brundibár je vlastně symbolem nastupujícího fašismu. Původně jej Krása psal pro židovský sirotčinec, ale pak ho deportovali do Terezína, takže jej nazkoušel s dětmi v tamním ghettu.
Vy zpíváte Brundibára, což je jediná dospělá role v představení, navíc zlá. Hrajete radši klaďase, nebo záporáky?
Zlouni se hrají dobře. Brundibár je taky zloun, ale je to spíš karikatura hloupého člověka. I z toho důvodu nejraději vzpomínám na roli Figara z Mozartovy Figarovy svatby. Je to jedna z prvních rolí v historii opery, která je psaná civilně. Není to žádný antický hrdina, král ani karikatura. Je to charakterní postava s psychologickým vývojem. Jednou bych si také rád zahrál krále Filipa z Verdiho opery Don Carlos. Doufám, že do této role někdy dozraju.
Zpíváte opery v několika jazycích, dokážete se jimi i domluvit?
Opera v cizím jazyce se mi učí poměrně dobře. Samozřejmě mnohem lépe to jde v češtině, ale italština a angličtina jsou na zpěv doslova ideální svou melodičností. Základy těch jazyků ovládám. Až na francouzštinu, ta je těžká. Domluvím se italsky, anglicky a učím se německy.
Dělíte svůj čas mezi divadla v Brně, Bratislavě, Plzni a Praze. Které z těch měst považujete za svůj domov?
Mým domovem je teď hlavně vlak. Ale nejradši mám Brno. Jsem rodák ze Žabovřesek. Brno je totiž krásné k poklidnému žití. Není mrtvé, je poklidné. Mám moc rád oblast kolem lékařské fakulty, kavárnu Podnebi, staré novogotické tělocvičny, tam to na mě dýchá klasickým měšťanským prostředím. Nebo Zelňák je krásný. Když přišla móda farmářských trhů, v jednom časopise jsem četl, že dokonce už i v Brně mají na Zelném rynku farmářský trh. A já se smál, protože ten tady máme několik století. Ani Švédi, ani fašisti, ani komunisti tradici nepřerušili.
