Jsem Srb, který se narodil v Jugoslávii v roce 1968, kdy se to stalo v ČS. Jsem rád, že srbští lidé z Kladova, stejně jako jiní z bývalých republik YU, pomohli československému lidu v Jugoslávii v tom strašlivém čase. My (lidé z Jugoslávie), jsme vždy považovali Čechy a Slováky za přátelé, s podobnou tradicí.

Jugoslávie v té době byla nejlepším místem pro život až do 90. let minulého století, kdy se bohužel všechno změnilo. V devadesátých letech a poté, mnozí z nás z bývalé Jugoslávie našli domov v ČR, a život v cizí zemi není nikdy snadný pro nikoho.

Naštěstí všude jsou stále dobří lidé a jedna z nich je jistě paní Komarková. Před osmi lety, když jsme se přestěhovali do Brna, jsem nemohl najít místo pro mé děti v mateřských školách. Zaklepal jsem na dveře mnohým mateřským školám, ale bez úspěchu. Přišel jsem také do školky na Náměstí Svornosti, kde jsem se poprvé setkal s paní Komárkovou, která měla poctivou představu o mé situaci. O dva měsíce později mi zavolala, aby řekla, že mateřská škola byla rozšířena o několik nových prostor pro větší kapacitu, a že může přijmout moje děti. Mohu jen říci, že mé děti byly velmi šťastné v mateřské škole díky paní Komarkové a všem zaměstnancům školky. Paní Komarková pro nás udělala velkou věc, stejně jako lidé z Kladova pro ni před 50 lety.

Pro normální lidi je lidstvo a solidarita normální, bez ohledu na to, kdo a odkud jsou. Pro ostatní není třeba diskutovat.

To je krásná vzpomínka . A teď jako národ nejsme schopní a solidární pomoci pár uprchlíkům před válkou. Za toto se stydím. Solidaritu rádi příjímáme, ale neradi ji už dávame. To je na Česku dneska špatně...

Sám víte že srovnáváte nesrovnatelné. Tak se neztrapňujte.

To se ale vůbec neměli vracet.

A jak nechat tady samotného syna?

Utéct není hrdinství. Nikdy nebylo.

mamu a bratrance zastihla okupace take v Jugoslavii, jmenovite v jeji chorvatske casti, v kempu na brehu Jadranu v Cavtatu u Dubrovnika. V 9 rano 21/8, jen den pred jejich planovanym odletem domu, je vedeni kempu pozvalo do kancelare, pry aby se posadili.

Nabidli jim kavu, nez jim sdelili, ze doma doslo k "bratrske invazi", stat byl okupovan a cs. hranice jsou zavrene. I mame a bratranci uz take dochazely penize- den pred odletem -a nezbyvalo jim na zaplaceni pobytu prodlouzeneho o neznamou delku casu. Vedeni kempu je ale ujistilo, ze si nemaji delat zadne starosti, ze jsou hosty Jugoslavskych "ferijalcu" (Mezinarodni sdruzeni hostelu mladych YHA, jugoslavska pobocka) a budou jimi do te doby, nez se budou moci bezpecne vratit domu.

Podobne pratelststi a starostlivi byli mistni Chorvati, kteri v kempu pracovali, zamestnanci cestovni kancelare kam mama denne dochazela pro zpravy o odletech a situaci na hranicich i obcane Cavtatu.

Nakonec odletali o tyden pozdeji, Jugoslavci vypravili specialni spoj z dubrovnickeho letiste pro ceskoslovenske turisty, ale jen do Vidne, protoze Ruzyn porad jeste neprijimala civilni dopravni letadla. Odtud autobusem do Prahy.

Srbové Vždy byli našimi přáteli. A my jsme se jim "odvděčili" uznáním Kosova, což je ostuda české diplomacie

Tupolánek vykřikoval, že musel.

Podobnou vlnu solidarity jsme zažili v Itálii- v Milano Marittima, v létě 1970. Byly to naše první prázdniny s dětmi u moře. Italové slyšeli, že mluvíme česky, Kateřině bylo tenkrát 5, Martinovi 7. Přišla italská holčička a darovala Kateřině panenku.

Idnes pise politicky korektne o Srbsku, roku 1968 (a jeste i mnohem pozdeji az do 90. let) vsak kazdy pouzival nazev Jugoslavie. Mam na tu zemi podobne vzpominky - asi jako kazdy, kdo se v Jugoslavii pred temi 50 lety octnul. My byli koncem srpna u more v Bulharsku Domu jsme mohli jet az 1. zari. V Belehrade pristoupili do vlaku jugoslavsti vojaci a ptali se, kdo je z Ceskoslovenska. Prihlasili jsme se a dostali velky darkovy kos potravin od jugoslavske vlady. (Poprve v zivote jsem videl napr. mleko zabalene jako tetrapak - tehda jeste co krabice tvaru ctyrstenu.) Nikdy jindy v zivote jsem nebyl svedkem tak jasneho projeveni prizne k nasi zemi... Vsak jsme to taky tem Jugoslavcum/Srbumroku 1999 nalezite vratili - bombardovanim jejich zeme vojsky NATO

Nemusí to být politicky korektně napsáno, Srbsko jako část existovalo i v tehdejší Jugoslávii. To je to samé, jako když byl někdo na Moravě, ta je taky součást ČR, ne?

"na dva týdny se stala migrantem" ... chápu, slovo migrant je dnes v módě. Ale co se snažit být serióznější?

OK, jen na idnesu cca 1479 článků o okupaci vojsky Varšavské smlouvy. V pořádku. Nemám s tím problém. Ale jsem zvědav, zda min. stejný počet článků bude i příští rok při výročí 80 let od německé okupace.

Tak IMHO tu jen nebude tolik rozhovoru s pametniky :P

Nechci to nějak shazovat, ale když vyjeli z Československa, tak je to nezastihlo v roce 1968 v Srbsku, ale v Jugoslávii.

Jugoslávie byla federativní republika, jíž bylo Srbsko součástí, takže ano, v Srbsku. Stejně jako by někdo mohl říct, že okupace ho zastihla na Slovensku. Proti tomu byste nic neměla, že ne?