Na obyčejnosti se zrcadlí dějiny Brna, říká autor Paměti v ulicích

Příští týden začíná výstava historických fotografií pod širým nebem Paměť v ulicích. Autorem je Michal Doležel. Brňané, kteří bydlí v okolí ulic Mášova, Mezírka, Smetanova nebo Antonínská se budou moci seznámit s historií území přímo tam, kde bydlí.

Michal Doležel propojil historické snímky ze sklonku války se současnými fotografiemi Brna. Vytvořil tak zajímavé koláže, které zasazují ruské vojáky a tanky do soudobých reálií. Podívejte se, jak vypadá Rudá armáda v dnešních ulicích Brna. Na snímku páté nástupiště hlavního nádraží. | foto: Michal Doležel, Sokol I

„Chtěl bych povzbudit zájem lidí o místo, kde žijí,“ říká devětadvacetiletý místostarosta Sokola Brno I a zastupitel za hnutí Žít Brno v městské části Brno-střed.

Michal Doležel, autor Paměti ulicích.

Jak vás napadlo uspořádat zrovna takovou výstavu?
V této lokalitě žiju od narození. Od dětství vstřebávám skrz vyprávění pamětníků a rodiny všechny události a zážitky těch, co tady žili a bydleli. A prvotní impuls z dětství se pak proměnil ve větší zájem.

Souvisí to i s tím, že jste vystudoval etnologii?
Určitě ano, protože je to historická věda, která mě ovlivnila

Fotografie jsou vaše?
Některé ano, ale většina pochází z Archivu města Brna a z Muzea města Brna.

Čtyřkou na Českou

Pravidelný pondělní seriál jihomoravské přílohy MF DNES. Zpovídaná osobnost se s redaktorem sveze tramvají číslo 4 mezi zastávkami Hlavní nádraží a Česká. Cesta touto trasou přes brněnské náměstí Svobody trvá zhruba šest minut. Pouze tolik času je tedy na rozhovor. Tentokrát se Jana Ustohalová ptala Michala Doležela, autora projektu Paměť v ulicích.

Čím je lokalita mezi brněnskými ulicemi Lidickou, Kounicovou a Moravským náměstím tak zvláštní?
Na první pohled není nijak zajímavá. Architektonicky je zvláště v kontextu dějin celého Brna poměrně mladá. Ale právě na této obyčejnosti se myslím, zrcadlí novodobé dějiny města. Toto území se začalo urbanizovat od poloviny devatenáctého století, když se město po zrušení hradeb rozrůstalo právě sem. A hodně ji do té doby ovlivnily jednak tovární budovy, které zde vyrůstaly koncem 18. století a také městský hřbitov. Ten byl na místě dnešního Tyršova sadu a zahrady VUT. Od začátku 20. století se tady začaly stavět činžovní domy. Staviteli, obyvateli a majiteli těchto domů byli na tomto poměrně malém prostoru příslušníci všech tří etnik, která v Brně tehdy žila – tedy brněnští Židé, Němci i Češi.

Výstava je součástí Roku smíření, akcí připomínající 70. výročí konce války. Proč?
Krásně ukazuje pestrost složení obyvatel, kteří měli obrovskou vůli město rozvíjet po kvalitativní stránce, a to říkám bez jakéhokoliv sentimentu. Dnes toto Brnu strašně chybí. Na historii této lokality je také vidět, jak se během války a po válce výrazně změnilo obyvatelstvo. Nejdřív přišli o své byty Židé. Do jejich bytů se nastěhovali kolaboranti a po válce tam začali bydlet Češi.

Plánujete pokračování?
Byl bych rád, kdyby vznikla i webová stránka, kde by lidé mohli najít nejenom vzpomínky pamětníků, ale také informace o každém domě. Kdo ho postavil, vlastnil, kdo tam bydlel.