Od srážky tramvaje a trolejbusu v Křenové ulici je to už přes dva týdny. Co si teď vybavíte, když si na ten den vzpomenete?
Vybavím si průběh celého zásahu. S takovými nehodami se nesetkáváme každý den. Upřímně můžu říct, že je noční můrou každého záchranáře k něčemu podobnému přijet. Vše začíná na dispečinku. Nehoda se stala 1. dubna a já jsem si při prvním telefonátu kolegyně z dispečinku skutečně chvíli myslel, že je to apríl. Z vážnosti v jejím hlase jsem hned pochopil, že rozhodně o žádný apríl nepůjde.
Ještě několik dní poté o nehodě debatovali cestující v brněnské MHD. Jak to bylo mezi záchranáři? Rozebírali jste to spolu, nebo s dalším dnem přichází nová práce a další případy?
S kolegy inspektory provozu jsme zásah několik dní probírali. Hodně se o tom snažíme mluvit se všemi záchranáři i dispečery, protože taková situace se může stát každému z nás. Kdo u nehody byl, bude si ji pamatovat celý život a odnese si určitou vzpomínku – ať už dobrého pocitu ze zvládnuté práce, špatného z celé události, nebo rozporuplný pocit. Plánujeme setkání všech záchranářů, kteří na Křenové zasahovali, a ještě vše znovu probereme.
Co jste si z toho odnesl vy?
Jeden poznatek – když se stane něco vážného, táhnou všichni lidé na záchrance za jeden provaz. I když se někteří nemají v oblibě, na místě jde vše stranou a všichni z integrovaného záchranného systému jsme byli jeden tým, který precizně fungoval.
Pojďme se vrátit k samotnému zásahu. Kolik záchranářů se na něm podílelo?
Necelé dvě desítky a nesmíme zapomínat na sedm dispečerů a kolegyně z oddělení krizové připravenosti, které přišly na operační středisko a pomáhaly také. V jeden moment se rozdrnčely všechny telefony. Desítky lidí nahlašovaly nehodu na Křenové. Dispečeři nevidí, co se děje na místě. Vysílají sanitky, obvolávají nemocnice. Je to složitý management, který nastartuje aktivace traumaplánu.
Čtyři desítky zraněných odvezly sanitky do šesti brněnských nemocnic a klinik. Aktivovali jste traumaplán. Co to znamená?
Jde o postup při mimořádné události, kdy máme hodně zraněných a samozřejmě je musíme umístit do nemocnic. Dispečeři obvolávají nemocnice a zajišťují lůžka pro potenciální příjem. V ten moment přesně neznáme povahy zranění, proto se informace z místa události snažíme okamžitě přes operační středisko posílat nemocnicím, aby věděly, jak je situace závažná.
5. dubna 2019 |
Zásah záchranářů jste vedl. Jak to na místě vypadalo?
Mimořádná událost je pro nás něco úplně jiného než dopravní nehoda v běžném provozu. Tady bylo mnohem více zraněných než záchranářů. Zní to možná trochu děsivě, ale pro nás je prioritou vytřídit pacienty, abychom viděli závažnost poranění. Určitou pomoc zraněnému poskytneme, ale nemáme čas se mu věnovat v takové míře, jak bychom chtěli. Musíme jít hned k dalšímu zraněnému. To je pro nás velmi psychicky náročné, ale musíme dát šanci na přežití všem, nemůžeme se zastavit u prvního.
Co byl váš hlavní úkol jako inspektora provozu?
Zajistit koordinaci na místě – spolu s hasiči vyprostit zraněné, určit místo pro obvaziště a ošetření, spolu s policisty zajistit trasy pro sanitky. Na Křenové jsem viděl, že zajištění průjezdnosti je průšvih. Ulice byla zastavěná troskami, ucpaná Masná a Olomoucká jsou příjezdové trasy do nemocnic i z našich základen. Najednou zjistíte, že sanitky nemají kudy odjíždět. Informace o nehodě se rychle dostala do médií, takže hodně řidičů vědělo, že tudy nemají jezdit. Ale jsme národ zvědavců a někteří se zkrátka na nehodu chtějí podívat. To nám komplikuje práci. První odjezdové trasy selhávaly, tak policisté zajistili odstranění všech aut z Křenové a její zprůjezdnění. Sanitky se vracely z nemocnic pro další pacienty do 12 minut. Kdyby se však podobná nehoda, například dvou autobusů, stala někde daleko od nemocnic a výjezdových základen, je to větší problém. Dojezdové časy sanitek by pak byly mnohem delší.
Mluvil jste o třídění pacientů. O tom, kdo pojede jako první do nemocnice, se rozhoduje jen na základě zranění? U nehody byla třeba maminka s malým dítětem. Mají oni přednost?
Ne, opravdu se rozhoduje na základě povahy zranění. Určíme, kdo musí okamžitě do nemocnice, komu jsme naopak schopni pomoct na místě. Není rozdíl v tom, zda je pacient dospělý, nebo malé dítě. Po nehodě bylo na místě 15 lehce zraněných, které jsme přemístili do evakuačního autobusu. A 25 lidí bylo mezi středními a těžkými poraněními. Nejčastější byly zlomeniny končetin, otevřené zlomeniny, podezření na vnitřní krvácení, časté bylo pohmoždění hrudníku – za tím může být i zhmoždění plic či srdce, to vytváří další komplikace. Nejvíc závažných zranění bylo z toho, jak cestující po nárazu letěli vzduchem a naráželi do tyčí a do ostatních lidí.
Kolik sanitek vyjelo?
Měli jsme k dispozici šest našich sanitek, které odvážely pacienty, plus čtyři vozy dopravní zdravotní služby. Musíme si uvědomit, že na místo i tak závažné nehody nemůžeme poslat všechny volné sanitky. Musíme zajistit běžný provoz a vyjet i k ostatním pacientům. Naštěstí se během zásahu nestala žádná velká nehoda třeba na dálnici, kam bychom museli také vyjíždět. Když jsem přijížděl na místo, měl jsem největší hrůzu z toho, jestli budeme mít volné sanitky. Ještě čtvrt hodiny před nehodou byly skoro všechny na výjezdu, když se stala nehoda, byla na výjezdu naštěstí jen jedna.
4. dubna 2019 |
Jak dlouho po nehodě jste odvezli posledního zraněného?
Do hodiny a půl.
Nehoda se stala v centru Brna, kde je hustá doprava. Hodně lidí zásahu přihlíželo. Komplikují vám práci, nebo o nich vůbec nevíte?
Ze začátku byly hloučky lidí problém. Spolu s policisty jsme museli všechny, kteří nebyli zranění, vytlačit za pásku. Pak už je nevnímáte, protože se věnujete své práci.
A co dobrovolníci nebo účastníci nehody s lehčími zraněními. Pomáhali vám?
Dobrovolníky jsme hned využili. Na Křenové sídlí Červený kříž. Vybavuji si, že se mi přihlásil lékař se zdravotní sestrou. Okamžitě jsem je zapojil na obvazišti. Každá ruka se hodila.
Jaké informace jste měli dopředu před příjezdem?
Původní informace od svědků, kteří nehodu nahlásili, se týkala pěti zraněných. Na to ale nemůžeme brát zřetel, protože lidé to tak ve stresu neodhadnou. Po cestě jsem si v duchu říkal: Stalo se to odpoledne, snad byli lidé spíš na obědě a tolik jich v MHD necestovalo. Jel jsem tam s velkými obavami. Nezapomenu na ten pohled, když jsem viděl ty zakrvácené tváře lidí, kteří se snaží dostat z trolejbusu. V tramvaji byl naštěstí jen řidič. To jsme si všichni oddechli…
Dva týdny od nehodyNehoda trolejbusu a tramvaje v Křenové ulici se stala 1. dubna. Mezi nejvážněji zraněnými byl řidič trolejbusu, který zůstává v péči lékařů. „Chodíme ho navštěvovat, jeho nadřízení i kolegové jsou s ním v kontaktu. Doufáme, že bude brzy propuštěn do domácího léčení,“ uvedla mluvčí dopravního podniku Hana Tomaštíková. Hned po nehodě byla zřízena telefonní linka pro cestující pro vyřízení odškodnění. „Ozvalo se nám 35 účastníků nehody,“ dodala mluvčí. |
Na záběrech nehoda vypadá jako neuvěřitelný chaos. Vidí to tak i záchranáři?
Na začátku je každá nehoda chaos a my tomu musíme dát řád. Rozhodují první minuty. To víme i ze cvičení, díky kterým získáváme zkušenosti, jak takové situace řešit. Mimořádné události pro nás nejsou běžné a koordinaci musíme cvičit.
Jak jste se po nehodě cítil?
Přiznám se, že když náš zásah skončil, tekly mně slzy. Emoce musely jít ven. Mluvil jsem s pánem, který na místě měl zraněnou těhotnou ženu. Potřeboval svoje pocity sdílet, držel jsem ho za rameno a plakali jsme spolu. Emoce k této práci patří, nebojím se je dát najevo. Ne při zásahu, ale když je po všem.
Kdy naposledy se tak mimořádná událost na jižní Moravě stala?
V roce 2011 se srazila také tramvaj s trolejbusem v Provazníkově ulici v Brně a jeden člověk nehodu nepřežil. Osobně si pamatuji zřícení domu po výbuchu plynu v Tržní ulici v roce 2004. Tam několik lidí zemřelo a hodně se jich vážně zranilo. To bylo těžké. Já jsem u záchranky začínal jako řidič a na místo jsem přijel jako první posádka. Byl tam hrozný zmatek, dělaly se chyby a koordinace vázla. To se s dneškem nedá vůbec srovnat.
2. dubna 2019 |
