Od konce 90. let pak celá Flaga patří velké americké společnosti UGI. Peter Polák strávil ve firmě posledních dvacet let. Od rozdělení Československa řídil slovenskou pobočku. Před nedávnem dostal na zodpovědnost i tu českou.
"Je to velmi náročné. Samozřejmě za to člověk platí určitou daň a občas se sám sebe ptá, jak dlouho to takto půjde dělat," říká o svém pracovním vytížení.
Nadšení mu však nechybí. "Akcie UGI si vedou výborně. A může si je koupit každý, i vám bych to doporučoval," upozorňuje s úsměvem.
Jak se vlastně ten zkapalněný plyn dostane do ocelové lahve?
Nyní máme dva zdroje. Jeden je těžba ropy a zemního plynu. Nad jejich ložisky se nacházejí vrstvy různých plynů. Butan a propan jsou mezi nimi. Druhý zdroj je zpracování ropy. V rafineriích při štěpení ropy vznikají propan, butan a jejich směsi jako jeden z produktů. V této fázi se buď vede dál potrubím, anebo se dá využít jeho skvělé vlastnosti, že se dá velice snadno zkapalnit. Stačí ho trošku stlačit.
V kapalném stavu má zase tu výhodu, že obsahuje obrovské množství energie. Při zkapalnění se jeho objem zmenší 250krát. Pak ho přepravujeme ve vagonech, autocisternách nebo lodích tam, kam je potřeba - do zásobníků nebo plníren jako tady v Hustopečích.
Dá se to obrovské množství energie udržet pod kontrolou?
Každá energie je dobrý sluha, ale zlý pán. Bezpečnost je naše nejvyšší priorita. Máme vyškolený personál, velice obsáhlé předpisy a jsme pod pohledem dalších orgánů. Pokud jde o bezpečnost zákazníků, nikdy nenaplníme lahev s prošlou tlakovou zkouškou, která je vyboulená, příliš zkorodovaná, nebo nemá dostatečné ochranné prvky. To bohužel některé jiné firmy na trhu dělají. Nejhorší je, když někdo takto špatně naplní lahev, na které je naše logo.
Jak dlouho vydrží taková tlaková lahev?
Životnost klasické ocelové lahve je okolo padesáti let. Někdy se nám ta lahev vrací do plnírny každý týden, jiná se vrátí jednou za pět let. Vyžaduje ale přísnou údržbu. Musí se před každým naplněním kontrolovat. Musí se hlídat tlaková zkouška, která většinou platí deset let. I naplnění má svá přísná pravidla. Lahev se dá naplnit jen do určité míry, na určitých zařízeních a musí se to zkontrolovat i následně, jestli neuniká. Někdy až trojnásobně. V Hustopečích takto plníme 41 druhů lahví.
Vy osobně působíte v oboru LPG už dvacet let. Jak velké se v něm za tu dobu udály změny?
Je to jako v životě. Když pozorujete své rodiče nebo děti. Přijde vám, že jsou pořád stejní. Ale ve skutečnosti se to mění někdy až dramaticky. Když jsem začínal ve Flaze, jen jsme uvažovali o tom, že by se LPG dalo využívat k vytápění rodinných domů ze zásobníků. Do té doby se plyn nejčastěji využíval v lahvích. V Čechách a na Slovensku jsme byli například vůbec první, kdo instaloval nadzemní zásobník u rodinného domu. Když už jsme si mysleli, že se v této oblasti nic zásadního dál nepohne, začal se velice prudce rozvíjet autogas.
To bylo přesně kdy?
Ten nástup začal někdy kolem roku 1997. Ještě v roce 2010 jsme si mysleli, že se autogas dá využívat jen pro osobní vozidla. Najednou ale přicházíme na to, že se dá používat i u dieselových motorů. Vedle toho se teď rozvíjejí další technologie, které jsou v jiných zemích už běžné. Třeba grilování na plynu. Zdraví nás přesvědčí, že grilování na plynu je opravdu lepší než na uhlí.
Co teď bude dál? Kam ještě se může využití LPG posunout?
To bych i já rád věděl už jen proto, abychom se na to mohli připravit. Předpokládá se, že někdy v roce 2040 nebo 2045 vyjedou první komerčně využívaná auta na vodíkový pohon. Do té doby se budou používat klasické zdroje energie. Evropská unie konečně stanovila, že využití LPG v automobilovém průmyslu by mělo stoupnout na deset procent. V České republice to aktuálně dělá dvě procenta a na Slovensku něco kolem jednoho a půl. To je obrovský potenciál. Věřím, že LPG se také stane skutečně obnovitelným palivem. Díky genetické úpravě cyanobakterií se dá z vody, kysličníku uhličitého a slunečního záření vyrobit propan. Musí se však vymyslet, jak zabránit tomu, aby se tyto bakterie rozšířily do vodních zdrojů. Jinak je to příklad opravdu ekologické, obnovitelné energie.
Vyrovnají se dnešní auta na plyn bezpečností a údržbou běžným autům?
Kdysi dávno se to montovalo všelijak. Někdo si třeba do auta namontoval lahev a měnil si ji jako u sporáku. To byly úplné začátky. Předpisy se od té doby velice zpřísnily. Také se změnil přístup výrobců aut. Před lety montovaly automobilky zplynovače přímo na výrobní lince jen výjimečně. Dnes se to stává běžnou záležitostí. Například v továrně Peugeot Citroën v Trnavě jsme nedávno stavěli velkou průmyslovou čerpací stanici na plnění automobilů vyrobených přímo v továrně. Také škodovka uvolňuje cesty.
V minulosti vám s úpravou třeba padla garance na motor. To už se dnes neděje. Výrobci zkrátka uvolnili dřívější tlaky, kdy bylo auto přizpůsobené na plyn považované za něco špatného. Úpravy aut se teď dějí pod jejich dohledem, s jejich kontrolou a doporučeními. Tím pádem je to správně namontované, bezpečné a nikomu to nesmrdí pod oknem jako možná dřív.
Někteří lidé plyn v domácnosti odmítají s tím, že páchne a je špinavý. Raději mají vše na elektřinu. Co byste jim na to řekl?
Podle mne může být elektřina stejně nebezpečná jako plyn. Stačí když se mokrýma rukama dotknete zásuvky a můžete mít problém. Když víte, jak se máte chovat a dodržujete pravidla, minimalizujete rizika. To platí u všeho – elektřiny, plynu i kotle na dřevoplyn. I ten může vybouchnout, když se o něj špatně starají. Jestliže má někdo dojem, že mu plyn smrdí, je to vážná věc. Svědčí to o tom, že jeho zařízení někde netěsní. Dobře vyrobené a dobře udržované zařízení na zkapalněný plyn ani nesmrdí ani nešpiní.
A jaké jsou tedy zásady pro správnou údržbu domácího zařízení?
Řekl bych, že nejdůležitější je svěřit to do rukou odborníků. Zvolit si dodavatele, který se bude starat i o vaši bezpečnost.
Jak teď funguje vztah Flagy a vaší mateřské společnosti UGI?
Zažil jsem tu dva druhy vedení. Doby, kdy byla Flaga rodinným podnikem šesti Rakušanů, a doby pod UGI. UGI se například víc stará o vzdělání našich lidí, teď jsme jich třeba pár měli na UGI University. Jsme pod přísným dohledem, aby to, co děláme, bylo zároveň zákonné, ekonomické, ekologické i bezpečné. V září nás čeká interní audit, který prověří všechny naše procesy a předpisy. S příchodem UGI se nám také rozšířily možnosti investic. Mohli jsme si pořídit nové technologie a rekvírovat nové společnosti. Díky tomu jsme stabilnější na trhu. V každém celosvětovém holdingu o velikosti, jako má UGI, se také nestává, že by se zaměstnanci mohli setkat s prezidentem společnosti. Osobně jsem tu zažil tři nebo čtyři návštěvy, kdy prezident přijel a povídal si tady se zaměstnanci.
Potřebují mít lidé pro práci v plnírně LPG speciální vzdělání?
Záleží, na jaké pracují pozici. Máme tu místa, která vyžadují dlouhodobou praxi v oblasti LPG, zkušenosti, zvláštní státní zkoušky nebo zkoušky před komisí. Druhou skupinu tvoří zaměstnanci, kterým stačí mít běžné odborné vzdělání. Ve třetí skupině jsou lidé, kteří splňují třeba jen zdravotní kritéria a my si je vyškolíme.
Máte problémy shánět zaměstnance?
S těmi vysoce kvalifikovanými problémy máme. Jsou to například technici. Ti musejí mít dostatečné znalosti, co se týče montáže, technologických postupů, někdy potřebují svářečské zkoušky, technické zkoušky na komisaře a podobné.
Z vašeho vyprávění se LPG zdá jako perspektivní bezpečný obor podnikání. Zažil jste ale někdy nějakou krizi, kdy by Hustopeče byly před zavřením?
(dlouze přemýšlí) Ne, takovou krizi ne.
Takže si klidně můžu pořídit ty akcie?
Určitě. Pokud rozumně investujeme a chováme se jako správní hospodáři, LPG je vážně bezpečná oblast. Není velká. Na českém plynárenství se podílí třemi procenty, to je opravdu malý byznys. Ale bezpečný. Kdo se tu chová správně, má dlouhodobou budoucnost.
