V případě Killarové to znamená, že si v určitém čase po telefonu popovídá s lidmi, kteří psychicky špatně snášejí výjimečné období v „době koronaviru“.
Máte už představu, s čím vším se na vás lidé obrátí?
Hlavně asi s různými úzkostnými obavami. Třeba jak zvládnout situaci finančně či strach o zdraví své či nejbližších. Objevuje se potřeba informací ohledně toho, jak úzkost ustát či jak si nastavit životní fungování. Čekám, že se ozvou i klienti, které jsem měla dříve v péči, protože jejich stav se nyní může zhoršit.
Co je podle vás největším nebezpečím z hlediska psychiky v této turbulentní době?
Asi jak pro koho. To, co je ale náročné pro nás všechny, je nejistota. Věci se mění nejen každý den, ale místy i každou hodinu. Vyžaduje to od nás hodně flexibility, schopnosti improvizace. Jsou lidé, kteří změny snášejí ještě o něco hůř, lidé, kteří mají rádi řád a zaběhlou rutinu, jako třeba autisté nebo obecně lidé s nižší mírou tolerance změny. Pro ty může být situace obzvlášť náročná. Navíc nemáme představu, kdy to skončí, což je také dost těžké.
Jaká skupina je nejohroženější?
Zvýšenou úzkost mohou pociťovat nemocní, stejně tak ohrožení svého zdraví a života nejspíš vnímá řada starších lidí. A patří sem také právě psychiatričtí pacienti. Mají obtíže zvládat běžný život a toto opravdu běžný život není. Tohle je krizová situace, která je náročná i pro lidi zcela psychicky zdravé.
Může krizový stav uspíšit psychické či vztahové problémy?
To určitě ano. Je to zátěž navíc. Jako byste si při běhu dali na nohy závaží. To pocítíte. Nicméně všichni jsme naprogramovaní na přežití. Kdo umí odložit myšlenky a pocity, které mohou jeho stav zhoršit, zvládne situaci snadněji.
Když se to nepodaří, co s tím?
Tam, kde je to trochu možné, doporučuji klid zbraní. Jestli jste třeba teď s mužem v rozvodovém řízení nebo se hádáte se sousedkou, zkuste se dohodnout, že teď budete spolupracovat a snažit se vyjít si vstříc. Nebo si alespoň běžte z cesty. Zbytečně nestupňujte konflikty.
A jde to vůbec, když žijeme v jakési „konzervě“?
Je třeba vymyslet něco jiného, adaptovat se. Můj soused si například koupil barvu a maluje byt. Jeho žena třídí a vyhazuje. Dobré je také vypadnout z domu a nedělat nic, jen se projít. Ano, potkáte sousedy v rouškách, je to nové a stresující, ale zvykáte si. Kdo má zahradu, je ve výhodě – má co dělat, je teplo a je venku. Kdo nemá, může zasadit něco do truhlíku.
Pomoc v době koronaviruČeská asociace pro psychoterapii (ČAP) doporučila pozastavit osobní setkání s klienty a preferovat telefonický nebo online kontakt, což řada jihomoravských psychologů nabízí na webových stránkách. ČAP zřídí od pondělí 23. března bezplatnou linku 530 331 100, která bude fungovat denně od 8 do 18 hodin. Více informací na czap.cz/kl či na psychoterapie.cz. Bezplatné telefonické nebo online konzultace nabízí například také služba Terap.io. |
Jsou více ohroženi samotáři, nebo naopak rodina, která se najednou ocitne v izolaci a není příliš zvyklá spolu žít?
To nelze úplně říct, ona ta rodina může najednou zjistit, že jim to společně docela jde. Ale řekla bych, že lidé, kteří jsou zvyklí být sami a vyhovuje jim to, vlastně nemusí mít pocit velké změny. A naopak možná někdo ze sousedů nebo z rodiny zavolá a zeptá se, jestli něco nepotřebuje. Vnímám vlnu solidarity a zájmu mezi lidmi.
Kde je hranice mezi tím, že to „ještě zvládám“, a kdy už bych se měla obrátit na odborníka?
Napětí cítíme všichni, ale pokud by nám náš stav zabraňoval normálně fungovat, tedy jíst, spát, komunikovat nějak s lidmi, pokud se objeví myšlenky sobě nebo někomu kolem ubližovat, sebevražedné myšlenky, pak je jistě čas požádat o pomoc. Není to žádná ostuda. Namístě mohou být i léky, je vhodné obrátit se na praktického lékaře nebo psychiatra.
Vaši stávající klienti současnou situaci řeší?
Ano, a pokud nezačnou sami, ptám se já. Nelze nezmínit něco tak očividného.
Co jim radíte ohledně zpráv? Je lepší sledovat všechno, nebo se od nich raději držet dál, aby se člověk nevyděsil a nepanikařil?
Přiměřená míra informací může uklidňovat, nad míru znepokojovat. Doporučuji zkontrolovat zprávy maximálně dvakrát denně. Sedět celý den u televize nebo internetu není zdravé. Špatné zprávy nás traumatizují, je třeba si je dávkovat. Pokud cítíte, že vám něco dělá zle, je lepší to vypnout. Pusťte si Saturnina, čtěte Děti z Bullerbynu. Válečné filmy nebudou teď to pravé.
A jak mají lidé nakládat s informacemi, které se na ně teď valí? V Brně třeba někdo „hacknul“ e-mail obvodní lékařce a posílal přes něj nesmyslné rady pacientům, kteří je šířili dál...
Omezte proud informací. Ověřujte si zdroje. Na psychické rovině si uvědomte, co je a co není váš problém. Mohu s tím pomoci? Mám kapacitu toto vyřešit? Pokud ano, pak pomůžu. Aktivní pomoc přináší pocit vlastní kompetence, síly. Vidíme, jak lidé kolem šijí roušky. To je příklad smysluplné aktivity. Pokud ale s něčím nemohu nic dělat a bezprostředně se mě to netýká, pak to nemá smysl řešit.
Kam také volatLinka naděje Fakultní nemocnice Brno: 547 212 333 (nepřetržitě, zdarma) Modrá linka důvěry: 549 241 010 (9 až 21 hodin, zdarma) Linka první psychické pomoci: 116 123 (nepřetržitě, zdarma) Krizové linky pro seniory
|
Dá se to, co se nyní děje, s něčím srovnat, například s povodněmi nebo s hrozbou války?
V jistém smyslu určitě ano. Všichni jsme ohrožení a tak to také cítíme. Zároveň je trochu mimo naše možnosti situaci zabránit, můžeme se jen připravit. Nikdo přesně neví, co bude. Ukazují se také lidské charaktery. Kdo z našich přátel má o nás zájem a zavolá? Kdo se nějak zajímá o ostatní a zapojuje se.
Jak tedy předcházet tomu, aby se člověk „nezbláznil“? Máte nějaký zaručený návod?
Moc se mi líbí návody mé kamarádky a lékařky Julie Dobrovolné, která radí, že je potřeba mít rutinu a řád. Ráno vstávejte v obvyklý čas. Pokud pracujete z domu, připravte si pracovní prostředí, převlečte se do pracovního a opravdu pracujte. Pokud máte doma děti, připravte jim vyučování. Pokud neřešíte ani jedno z toho, můžete vařit, uklízet, zkrátka cokoli, co pro vás bude smysluplná činnost. Důležitá je psychohygiena. Snažte se co nejlépe spát – i třeba za pomocí léků, dobře jíst – nepřejídat se, ani jídla nevynechávat, hlídejte si příjem tekutin, cvičte. Choďte na krátké procházky na vaši zahradu, do lesa. Zavolejte si s rodinou a přáteli, aspoň zjistíte, zda jsou v pořádku. Pomoct může i modlitba, pokud jste věřící.
Pokud toto vše potrvá další týdny, co to může s lidmi udělat?
Zvykneme si. I za války se rodí děti. Najdeme cestu, jak se kreativně situaci přizpůsobit. Věřím nám. Lidstvo přežilo války, hladomory i epidemie.
Máte nějakou povzbudivou zprávu na závěr?
Každá krize je zároveň příležitost. Příležitost vyrůst a změnit se k lepšímu, něco nového se naučit. Společně to zvládneme.
