Loni vyšlo najevo, že úředníci v roce 1988 zapsali na seznam památek asi dva tisíce nemovitostí, které podle nového zákona už měly procházet složitějším procesem - prohlášením. Drtivá většina jich je v Brně. Kolik majitelů už chyby využilo, aby zpochybnilo ochranu svého majetku?
V Brně jde zatím asi o dvacet památek, jejichž majitelé vznesli dotaz na ministerstvo kultury a dostali oznámení, že byla nemovitost špatně zapsána, tudíž se na ni památková ochrana nevztahuje. Dokud se vlastník nezeptá, památková ochrana trvá.
S těmi dvaceti nemovitostmi už si majitelé mohou dělat, co se jim zlíbí?
Ne tak docela. Některé se nacházejí na území městské památkové rezervace. U všech jsme navíc obratem připravili návrh na prohlášení za kulturní památku a poslali ho ministerstvu. To má následně možnost rozhodnout, jestli řízení o zpamátnění zahájí, či nikoli. V jednom případě se tak již stalo a do doby rozhodnutí se musí majitel k nemovitosti chovat, jako by památkou byla.
Těchto památek-nepamátek, jak je označujete, je v Brně přes sedmnáct set, což je obrovské číslo. Kdyby se byť jen půlka majitelů rozhodla, že to bude řešit, nehrozí, že to úplně paralyzuje a zavalí úřady?
Samozřejmě hrozí, jenže situace je ještě horší, je zde další právní zádrhel. Podle nedávného rozhodnutí Městského soudu v Praze k jedné konkrétní kauze je mimo těch dvou tisíc památek-nepamátek nejistota u dalších 28,5 tisíce, což je 68 procent všech českých nemovitých kulturních památek. U nich také hrozí, že nemusí požívat památkové ochrany. Tolik jich v průběhu let zapsaly na seznam okresní národní výbory, i když to měly podle tehdy platného zákona dělat krajské.
Zdeněk Vácha
 |
Ministerstvo podalo proti rozhodnutí kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Co když dá nižší instanci za pravdu?
To by znamenalo, že památková péče dospěla po půli druhého decenia 21. století k tomu, že je chráněný skutečně jen zlomek nemovitostí, což by vedlo k nedozírným důsledkům.
Co když majitelé památek, kteří se o svůj majetek nestarali a dostali za to pokutu, budou například chtít peníze zpět? Doteď sice žili s vědomím, že jim patří památka a vědomě ji nechávali chátrat, ale teď by mohli chtít využít toho, že jsou o tom úředně pochybnosti.
To samozřejmě hrozí, ale my v tom jako odborná organizace nehrajeme skoro žádnou roli. Týká se to spíš výkonné složky státní památkové péče, která o sankcích rozhoduje. A je tam ještě další zádrhel, ze kterého mají kvůli památkám-nepamátkám těžkou hlavu nejen brněnští úředníci, i když 95 procent nesprávných zápisů je v Brně.
V minulosti tito lidé dostávali dotace a podporu na obnovu nemovitosti a je otázka, zda nárok někdo nezačne zpochybňovat. Zatím není jasné, jak se k tomu postaví ministerstvo a jaké dopady to bude mít v soudních sporech. Soud může říct, že existovala presumpce, že to památka je, takže rozhodnutí nebylo chybné. Nebo pokud by zjistil viníka, tak jestli to třeba není promlčené.
Bude mít někdo za těchto okolností vůbec nyní odvahu rozhodovat o udělování dotací?
Je to ošemetné, pro orgány státní památkové péče je to nejistota. Ale jsou metodicky vedené ministerstvem kultury a pokud neobdrží pokyn, že by se k tomu měly chovat jinak, tak předpokládám, že budou postupovat standardně.
Ministerstvo zatím nevydalo žádný pokyn, jak mají kraje či města v podobných případech reagovat?
Pokud vím, tak ne. Výkonná složka památkové péče je v Česku na základních třech úrovních - trojkové obce (obce s rozšířenou působností, pozn. red.), krajské úřady a ministerstvo kultury. V případě nejasností se nižší úrovně ministerstva ptají.
Dokáže si nyní někdo představit, co může následovat?
Myslím, že zatím to nedohlédnou ani v nejvyšších patrech. Zřejmě to bude muset vyřešit soudní verdikt.
Na laika celá záležitost působí až neuvěřitelně...
Je neuvěřitelné, že se ze skříní začínají sypat takoví kostlivci.
Jak to, že to vyšlo na světlo až nyní?
Verdikt, dotýkající se ve svém důsledku více než dvou třetin kulturních památek, padl na základě žaloby na určení právního vztahu u venkovského domu v obci nedaleko Lázní Bělohrad, jehož majitel se domáhal od roku 2012 vyškrtnutí ze seznamu památek.
Z jednoho soudního verdiktu ale není precedens, či dokonce judikát. V případě brněnských chybně zapsaných či prohlášených objektů ministerstvo nevydalo pokyn vyškrtnout všech 1 705 a pro tento postup jistě má zdůvodnění i právní názor. Je to velmi složitá situace pro všechny.
V nejužším hotelu bourají kvůli koupelnám
Změňme téma. Majitel přestavuje nejužší hotel ve střední Evropě, brněnský Avion od Bohuslava Fuchse. Donedávna se pracovalo podle schválené dokumentace, avšak při jedné z posledních kontrol památkáři našli nepovolené úpravy jednoho ze schodišť. Jaké jsou vaše možnosti, když majitel památky nespolupracuje, jak by podle zákona měl?
Zásadní je, že projekt byl posuzován v době, kdy hotel byl kulturní památkou, až posléze se stal národní kulturní památkou, takže napřed to měl na starosti magistrát, nyní už kraj. Musíme respektovat vydané stavební rozhodnutí a zároveň se snažit něco korigovat, protože řada věcí obsahem stavebního řízení a rozhodnutí nebyla. Názory vlastníka a ty naše se mohou lišit...
Postavení NPÚ v tomto konkrétním případě tedy není ideální. Máte obavy, jak by mohla rekonstrukce dopadnout?
Obavy jsou z toho, že ne všechno, co máme k dispozici jako projektovou dokumentaci, respektive ne vše, co je řečeno ve stavebním povolení, postihuje do detailu celou záležitost památkové obnovy. I když je v něm z našeho pohledu něco nesprávně, je to platné. O to je vše těžší, že některé nevyřčené věci se musí domlouvat a dohadovat a o to větší prostor je pro neshodu. Pořád ještě doufáme a předpokládáme, že vlastník si uvědomuje hodnotu domu a že tam skutečně dojde ke slušnému a správnému postupu.
Co se týče nepovolené úpravy schodiště, nejde o tak závažný zásah, abyste kraji například navrhli uložení sankce?
Zatím se nestalo nic tak závažného, aby k něčemu podobnému muselo dojít. Myslím, že hrany už se zase obrousily a standardní postup by mohl pokračovat.
Neznalého pozorovatele může udivit, že z hotelu vyvážejí obrovské množství suti.
Suť může vyděsit, ale likvidují se tam druhotné příčky a druhotné úpravy, dodělané po druhé světové válce, což je i v zájmu státní památkové péče. Hotel byl původně velmi nízkého standardu - jedno sociální zařízení na konci chodby pro všechny pokoje v patře. Jenže dnes takové ubytování již nelze provozovat, proto se muselo přistoupit i na likvidaci původních příček, aby bylo možné vytvořit hotelový standard v podobě toalety a sprchy v každém pokoji.
Takže bylo nutné udělat ústupky?
Z památkového hlediska je velmi důležité zachovat původní funkci památky, je-li to možné. Ohledně toho jsme s vlastníkem od počátku našli společnou řeč. Jelikož jsme věděli, že dům v soukromém vlastnictví nelze zmrazit v podobě, která by vedla k muzealizaci, musíme respektovat nové normy a trochu slevit. Spodní veřejnou kavárenskou část chce projektant co nejvíc navrátit do prvorepublikové podoby.
Stanovuje památkový zákon četnost kontrol?
Intervaly zákon neřeší. V některých fázích opravy stačí kontrola jednou za dva týdny. Když jde o nějaké nové nálezy či konkrétní technická řešení, chodí se třeba každý druhý den.
Kompenzace pro majitele domů u památkových rezervací
Ministerstvo nyní rozhoduje také o zpamátnění vodojemů pod Žlutým kopcem v Brně. Pokud kývne, k čemu by mohly v budoucnu sloužit?
Jsou to mimořádně hodnotné prostory. Když jsme zpracovávali návrh na zpamátnění, dostali jsme stanoviska od kolegů, že takto rozsáhlé podzemní vodárenské prostory jsou středoevropská rarita.
Původní využití není možné. Z našeho pohledu by bylo optimální otevřít místo veřejnosti jako další kulturně hodnotnou atrakci - podobně jako podzemí pod Zelným trhem. Vodojemy jsou v dobrém stavu, takže investice by se týkaly pouze zpřístupnění, které musí odpovídat bezpečnostním a jiným normám.
Nejstarší z vodojemů ve stráni brněnského Žlutého kopce byl postavený mezi lety 1868 a 1876 a pojal skoro 10 tisíc kubíků vody.
Mohlo by podle vás stát něco nad nimi? Onkologickému ústavu například chybí parkovací místa...
Památková hodnota se odehrává pod úrovní terénu a pokud by se našlo šikovné a inteligentní technické řešení, eventuálně by tam v části klidně mohla být i místa pro parkování, navzájem se to nevylučuje.
Jsou v Brně nějaké další technické objekty, které by si zasloužily památkovou ochranu?
Ano, navrhli jsme rozšíření ochrany hlavního nádraží. Hlavní budova je kulturní památkou, ale objekty Malé Ameriky a související výtopny a točny, které už dnes neslouží své funkci, mají z našeho pohledu také značnou kulturně-historickou hodnotu.
Budovu hlavního nádraží chce firma Brno New Station Development, která si ji spolu objekty Malé Ameriky pronajímá od Českých drah, od podzimu opravovat. Budete se k tomu také vyjadřovat?
Loni jsme se angažovali při úpravách perónů hlavního nádraží, které jsou spolu s litinovými sloupy a dalšími položkami také památkově chráněné. K tomuto zatím žádné podání nemáme.
Momentálně prochází procesem schvalování ve Sněmovně nový památkový zákon. Pokud vejde v platnost současné znění návrhu, co to bude znamenat pro fungování NPÚ?
Myslím, že nic zásadního. Dlouho se diskutuje o tom, zda je vhodné udržovat dvoukolejný model - rozdělení na výkonnou a odbornou složku památkové péče - který stále máme na rozdíl třeba od Rakouska, Bavorska či Slovenska. Zákon tuto změnu neobsahuje, takže nepředpokládám razantní přerušení kontinuity fungování památkového ústavu.
Jakou nejdůležitější změnu novela obsahuje?
Pozitivní by měla být změna pro vlastníky nemovitostí v ochranném pásmu městské památkové rezervace, kteří by měli získat nárok na kompenzaci za to, že jsou omezováni na svých právech. I když nemají kulturní památku, jsou někdy „postiženi“ tím, že mají dům pod nepřímou ochranou. Když jim někdo řekne, aby si na střechu nedávali térový papír, ale pálenou krytinu, protože to má přímý dopad na kvalitu okolí, měli by mít nově nárok na doplacení cenového rozdílu, což teď nemají.
