Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


S broušením srpu a kladiva mi pomáhal i farář, říká Pelán. Teď odchází z politiky

  14:34aktualizováno  14:34
Královopolský místostarosta za ODS René Pelán se může cítit jako vítěz v kauze symbolů srpu a kladiva, které v roce 2007 sám odbrousil z královopolského pomníku padlých rudoarmějců v Božetěchově ulici. Symboly totality z pomníku oficiálně zmizí.

René Pelán u pomníku rudoarmějců. | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Se srpem a kladivem na královopolském pomníku je to jako s bumerangem. Pořád se vracejí. Naposledy loni na jaře. Jenže letos 19. ledna brněnští radní schválili jejich definitivní "oficiální" odstranění. S konečnou platností rozhodne o osudu symbolů komunismu hlasování zastupitelů. Hlavní postavou této kauzy je místostarosta Brna-Králova Pole René Pelán.

Čerstvě se proslavil podáním trestního oznámení na prokurátora Karla Vaše. Komunistický prokurátor se v padesátých letech 20. století podílel na mnoha zinscenovaných procesech. Na svědomí má i popravu generála Heliodora Píky, což sice soud uznal, ale odvolací instance naznala, že tento čin je promlčen.

René Pelán u pomníku rudoarmějců.

Vzhledem k pokročilému věku dnes čtyřiadevadesátiletého muže, který v klidu žije v jednom z pražských domovů důchodců, jde podle Pelána o jednu z posledních možností, aby se oběti Vašovy činnosti dočkaly alespoň výroku "vinen".

Ke skutečnému odsouzení poválečného vyšetřovatele, prokurátora a soudce v jedné osobě už totiž s největší pravděpodobností nedojde.

Jaké pohnutky vás vedly k podání trestního oznámení na prokurátora Vaše? Osobní, či politické?
Politické určitě ne, protože už jsem veřejně oznámil svůj odchod z politiky. A dřív jsem trestní oznámení nepodával proto, že se Vašovým případem soud zabýval, prokurátor dostal dokonce sedm let. Odvolací soud však trest zrušil s odůvodněním, že je případ promlčený. Ovšem dvacet let po sametové revoluci, kdy si dědoušek pěkně v klidu užívá důchodu v jednom penzionku, se mi zdá být nejvyšší čas s tím něco dělat. Jdu do toho až dnes také proto, že jsem se rozhodl dál nekandidovat, takže mi ve volebním roce nemůže nikdo podsouvat, že to dělám kvůli své politické kariéře.

René Pelán u pomníku rudoarmějců.René Pelán u pomníku rudoarmějců.

Ani na komunální úrovni se už nehodláte ucházet o žádný post?
Ne ne, už se mi vážně nechce.

Co jste vlastně dělal, než jste se "dal na politiku"?
Do politiky jsem šel z privátního sektoru jako předseda představenstva a ředitel regionální televizní společnosti. Takže se teď možná vrátím do médií a třeba budeme kolegové.

Ještě předtím se však budete muset popasovat s nálepkou zuřivého či fanatického antikomunisty, které se vám mezitím dostalo.
Řekl bych, že nikdo nedává nálepku fanatických antinacistů Izraelcům, kteří po ještě delší době dodnes stále honí nacistické zločince. U zločinců z poválečné doby by to mělo být stejné. Čas v tom přece nehraje vůbec žádnou roli. Dokud žije byť jen teoretická naděje potrestat viníky za hrůzy, které se tady děly, je přece jedno, že to bude po dvaceti, třiceti nebo padesáti letech.

Před třemi lety se na královopolský pomník vrátil symbol srpu a kladiva, který z něho po roce 1989 zmizel. Tehdy jste byl také první či jediný, kdo vzal do ruky brusku a šel symboly komunismu odstranit?
Určitě nešlo o to, že bych se jednoho večera v nějakém pominutí smyslů zvedl a šel v noci odbrušovat srp a kladivo. Nesouhlas s instalací jsme vyjadřovali dávno dopředu, takže jsem nevěřil, že by snad někoho napadlo tam symboly vrátit. Znovuinstalace byla tedy bleskem z čistého nebe a nezbývalo než je také bleskově odstranit. A že se tak dělo večer či v noci, nebyl záměr. Udělal jsem to prostě hned, jak jsem se o tom dozvěděl.

Pomník Rudoarmějců v Brně - místostarosta Pelán z něj odbrousil srp s kladivem

Prý vám farář z nedalekého kostela Nejsvětější Trojice dovolil připojit si elektrickou brusku do zásuvky v kostelní sakristii.
Ano. Práce se ujala odborná kamenická firma, která si své přístroje potřebovala někde zapojit. V tom nám pan farář bez mrknutí oka vyšel vstříc.

Lidé, kteří se proti vašemu činu ohrazují, většinou argumentují neúctou vůči ruským vojákům, kteří za nás padli...
Pardon, že vám do toho vstupuji. Nejsem si tak docela jist, jestli sem ti vojáci přišli, aby padli právě za nás. Brno zkrátka leželo v prostoru mezi Moskvou a Berlínem, kam se potřebovali dostat. Nezapomínejme také, že do roku 1941 byli Stalin s Hitlerem největší spojenci. Pokud by Hitler Stalina nepodvedl, určitě by Sovětský svaz žádné osvobozovací tendence neměl. Měli bychom jim být vděční, to ano, ale s vědomím otázky, zda díky této pomoci u nás jenom jedna totalita nevystřídala druhou.

Podle nedávného průzkumu se zjistilo, že pod pomníkem žádné oběti neleží, snad se ale prý našla nějaká těla pod nedalekým pétanquovým hřištěm.
Magistrát města Brna ústy svého náměstka Martina Andera slíbil, že udělá další průzkumy, protože mnou objednaným šetřením nevěří. Nechal jsem je provést magnetickou, neinvazivní metodou, aby mne někdo opět neobvinil z neúcty k mrtvým. Apod trávníky, kde by předpokládané hroby měly ležet, se podle posudku nenašlo vůbec nic vyjma dvou kovových předmětů, což by mohla být nevybuchlá munice. Poklesy půdy a změny reliéfu se objevily pod pétanquovým hřištěm v zadní části parku, takže tam je asi největší pravděpodobnost, že by těla mohla být.

René Pelán u pomníku rudoarmějců.

Rada města Brna teď hlavně rozhodla, že symboly z pomníku nechá definitivně odstranit. Kdyby se těla pod parkem našla, mohlo by to vést k neschválení tohoto rozhodnutí zastupitelstvem?
Je třeba se rozhodnout, co má být cílovým stavem celého problému. Podle mého musíme lokalizovat místa, kde by ostatky mohly ležet. Najdou-li se, měly by být exhumovány a převezeny na pietní místo na hřbitově, kam jedině patří. Park má sloužit lidem, mrtví patří na hřbitov. Koncem války se pohřbívalo, kde to šlo, ale důstojné to určitě není.

Podle zprávy pro ministerstvo obrany, kterou vypracoval Jan Kux, jenž zkoumal osud hrobů a pomníků českých legionářů v Rusku, se ruská strana našimi mrtvými zdaleka tolik nezalamuje. Hromadné hroby českých vojáků jsou v lepším případě zcela zpustlé a bez označení. Spíše však nad nimi stojí garáže, skladiště, případně továrny. V kauze královopolského pomníku se však ruská strana úctou k mrtvým vehementně ohání.
Úroveň ruské péče o hroby českých vojáků si umím představit. Plnění dohod, na které se ruská strana neustále odvolává, by mělo být oboustranné. Zatím mi to připadá, že my máme snahu, aby hroby našich vojáků v Rusku byly vůbec poznat, a druhá strana, aby na jejich hrobech u nás byla hlavně poznat symbolika jednoho z nejzrůdnějších systémů v historii lidstva.

Vraťme se ještě k vám jako člověku, který se rozhodl skončit s politikou. Co vás na ní tak štve?
Jsem unavený z politiky obecně i ze situace v ODS. V žádném oboru lidské činnosti snad nenajdete takovou kumulaci intrik, zášti, osobních ambicí, názorových obratů, lidských povah a osobnostních kreatur jako v politice.

Provází vás také mínění, že jste se v rozhodující chvíli přidal v brněnské ODS na špatnou stranu. Totiž ke křídlu odvolaného jihomoravského šéfa strany Milana Venclíka.
Paradoxní je, že jsem mnoho let stál na "protivenclíkovské barikádě". Když nás na ní zbylo pár posledních a krváceli jsme ze všech tělních otvorů, ujal jsem se coby předseda královopolské ODS snahy, abychom nebyli zahnáni do úplné izolace. Ale někteří to vzali jako mé přeskočení na druhou stranu, což nebyla pravda. Politika se dělá pomocí dohod a kompromisů. Krváceli jsme příliš dlouho a bylo potřeba nesmyslnou bitvu ukončit. Jak to však v politice chodí, v ten moment se od Venclíků odvrátila většina "nejvěrnějších" a bylo vymalováno. Venclíky neporazil generál nepřítele, ale zástup vlastních svobodníků, kteří s vidinou přídělu masové konzervy přeběhli do zákopu nepřítele, aby na ně po válce nebylo zapomenuto s přidělováním trafik. Je to úsměvné dnes pozorovat některé lidi, pro něž se jméno Venclík stalo perverzním pojmem, přitom ještě nedávno stáli s jeho vlaječkou v první řadě pod tribunou, aby si jich dnešní "zavrženec" všiml.

Další lidé vám nemohou zapomenout vaše angažmá ve straně Sládkových republikánů.
Nikdy jsem se ani před svými kolegy z ODS netajil, že jsem v prvních svobodných volbách v roce 1990 volil republikány, protože mi byli nejblíž. Tehdy jsem totiž mohl volit buď Občanské fórum, nebo nějakou ze stran bývalé Národní fronty. A mně byli svými názory vždy nejblíž američtí republikáni. Bohužel Miroslav Sládek v české kotlině republikány natolik zdiskreditoval, že tu už strana se slonem ve znaku nikdy nebude mít šanci.

Nekandidoval jste za ně?
Ne, to nikdy. Jen jsem je volil. OF byl totiž takový slepenec od levicových intelektuálních pisálků až po úplnou pravici, že ty jsem volit nemohl. Naštěstí se pak OF rozpadlo na Občanské hnutí, ODS a ODA, kde jsem si vybral nejvíc pravicovou ODS, k níž jsem se coby člen přidal v roce 1997 po Sarajevu (když se spolustraníci z ODS pokusili odvolat předsedu Klause, který byl právě v Sarajevu - pozn. red.). A i v rámci ODS se řadím k proudu víc napravo od středu.

Jaké jsou tedy podle vás letošní šance ODS?
Končím-li v politice, neznamená to, že nepůjdu k volbám, kde samozřejmě ODS opět volit budu. A svým kolegům na všech úrovních moc držím palce, aby ve volbách uspěli. Ale už se nechci účastnit všech těch politických hrátek a intrik. Takže bych vnitřní situaci ODS v tuto chvíli rád ponechal bez komentáře. Nechci přitížit ani jí, ani sobě.

I na komunální úrovni to bylo tak těžké?
Nechci si stěžovat, ale mnohdy je to boj s větrnými mlýny.

Třeba s tradičním brněnským stěžovatelem Karlem Formánkem, který opakovaně žádal, aby vás odvolali právě kvůli královopolskému pomníku.

"Nepřátele mám anonymní. Píší, že mi kladivem rozbijí hlavu a srpem odseknou přirození. Podepsáni třeba Soudruzi z Přerovska."

Pan Formánek je taková brněnská postavička, která bojuje pořád a neúnavně proti kdečemu. Nejdřív se dlouho angažoval proti žabovřeské radnici, pak si mě vybral kvůli kauze pomník. Nechovám vůči němu žádnou averzi, a když stojí se svou cedulí "Odvolejte Pelána" u nás před radnicí, nabídl jsem mu pomoc s rozdáváním letáků pro mé odvolání, nebo v zimě teplý čaj. On však mou vážně míněnou pomoc odmítá.

Asi byste mu takovým happeningem rozmetal jeho světy. Kromě pana Formánka máte kvůli kauze pomník ještě další nepřátele?
Většinou anonymní, kteří píší, že mi kladivem rozbijí hlavu a srpem odseknou přirození. Podepsáni byli třeba "Ostraváci" nebo "Soudruzi z Přerovska" a podobně. Neanonymní debaty jinak probíhaly celkem na věcné úrovni a naštěstí těch pozitivních ohlasů od lidí, kteří neztratili historickou paměť, je mnohem víc.

Nelichotivě se o vás zmiňuje i předseda brněnské KSČM Jan Satoria.
Toho člověka jsem nikdy osobně nepoznal. Možná byl na nějaké demonstraci mladých chegevarů (komunistické mládeže - pozn red.), která občas mává rudými prapory u pomníku, ale já ani nevím, jak vypadá. Daleko zajímavější postavičkou brněnských bolševiků je ovšem Aleš Kopka, díky jehož iniciativě se na pomník srp a kladivo vrátily. Jde o bývalého lampasáka (vojáka z povolání - pozn. red.) a komunistického ideologa, který má dodnes coby člen městského výboru KSČM na starosti propagaci. Nejen že to vymyslel a zajistil přes své kamarády na odboru životního prostředí, ale navíc pseudosoutěž na realizaci té zakázky vyhrál, i když jeho agentura odbornou způsobilost na kamenické práce nikdy neměla. Potichoučku si tak přišel na nějakých padesát šedesát tisíc z veřejných prostředků, a navíc měl zpátky srp a kladivo.

Tak se "za komunistů" dělalo přece běžně. Proč by se jeden ze strůjců onoho systému měl učit něco jiného?
Po Listopadu byli zuřiví vyznavači bolševického

René Pelán u pomníku rudoarmějců.René Pelán u pomníku rudoarmějců.René Pelán u pomníku rudoarmějců.

náboženství spíš zalezlí, i když se přitom ti šikovnější, co měli kontakty, potichu etablovali do různých ekonomických sfér. Pak začali pomalu vylézat a dnes už je to tak daleko, že při každé snaze dát na roveň éru nacismu a komunismu jsem označený za fanatického antikomunistu. Mě to sice nijak neuráží, ale připadají mi scestné argumenty typu "Co si tak, ty mladej, z toho můžeš pamatovat?". Dost, jednak mi v roce 1989 bylo skoro 24 let a hlavně jsou to jasná historická fakta. Komunisté řádili u nás i ve světě jako černá ruka, a protože na to měli víc času, mají nakonec na svědomí pětkrát víc obětí než nacismus. Jinak mezi těmi ideologiemi nevidím nejmenší rozdíl. Rudá i hnědá totalita má totožné principy. Proč tedy jedny zavrhujeme a druhé ne? Vyjdu-li s hákovým křížem na tričku z České ulice, tak už u Červeného kostela mám na zádech zásahovou jednotku. Vyjdu-li však na stejnou trasu v tričku se srpem a kladivem, dříve mne odveze sanitka pro totální vyčerpání, než že by to někomu bylo divné. Žijeme v absurdním světě, kdy se snažíme Dělnickou stranu rozprášit, mladé komunisty opět povolíme a ti nereformovatelní sedí ve všech typech poslaneckých a zastupitelských lavic.

V komunismu jsme dlouho žili, skoro v každé rodině nějaký komunista byl...
Jo, rohlík stál třicet halířů, dovolenou na Balatonu zařídilo ROH (Revoluční odborové hnutí - pozn. red.), u doktora se nic neplatilo, ženské na MDŽ dostaly bonboniéru, kšefty byly sice prázdné, ale na Vánoce navezli aspoň ty pomeranče, na Silvestra pustili pěknou estrádu s Menšíkem a vůbec o všechno se postaral všemocný stát - vlastně to ani tak špatné nebylo. Ale bylo! Lidé si žili své izolované mikrosvěty, a když jsou teď postaveni před možnost volby a mají mít odpovědnost sami za sebe, nejsou na to připraveni.

Jak to bylo u vás v rodině?
Mí rodiče v partaji nikdy nebyli a já jsem ke svazákům nevlezl ani na vojně. V mládí jsem navštěvoval skautský oddíl v Zamilovaném hájku v Králově Poli, který ovšem musel být maskován pod pionýrskou organizací. Takže k hnědému šátku jsem vyfásl i ten červený, ale vedeni jsme byli spíš ke vztahu k přírodě než k vědomostem o nerozborném přátelství k Sovětskému svazu. Jinak mám za sebou divoké mládí máničky na pisáreckém "Střeláku" či v pivnici u Formana, sjížděl jsem rockové festivaly a spřádal plány na emigraci. Naštěstí však přišel listopad 1989 a můj život se začal ubírat úplně jiným směrem.

Zavřeli někoho z vaší rodiny z politických důvodů?
Maminčin dědeček "vyfasoval" v padesátých letech mnoho let za plivnutí na Gottwaldovu smuteční fotografii, která po tyranově smrti visela na nástěnce četnické stanice v Malátově ulici. Vrátil se v roce 1960 při všeobecné amnestii a po čtyřech letech na následky věznění zemřel. Otec v roce 1969 schovával v pronajaté kanceláři na náměstí Svobody studenty, ze kterých si v srpnu udělaly živé terče české ozbrojené složky, aby se zavděčily těm stejným osvoboditelům se srpem a kladivem na čepici. Reálný komunismus jim, stejně jako většině národa, zničil podstatnou část života. Proto mně osobně vadí i ta rudá hvězda, ve které nevidím nic jiného než ty zpackané životy. Vždyť ta tehdy zářila na kdejakém domě, ve všech výkladech, kde sice nebylo žádné zboží, ale zato výzdoba k politickým výročím.

René pelán

Rodák z Brna-Králova Pole, ročník narození 1966, je druhé volební období prvním místostarostou této městské části za ODS. Pracoval jako pomocný dělník, číšník, řidič sanitky, střihač, kameraman, produkční. Před nástupem na radnici v Králově Poli působil jako předseda představenstva a ředitel regionální televizní společnosti. V roce 2007 proslul odbroušením srpu a kladiva z památníku rudoarmějců v parku v Božetěchově ulici u kostela Nejsvětější Trojice. Nyní se rozhodl skončit s aktivní politickou kariérou.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek.
Jak na povodně? Ani po 20 letech obce nezvládají krizovou komunikaci

Ani v době hromadných komunikačních technologií mnohé radnice nedokážou v případě pohromy efektivně oslovit své občany, natož třeba chataře. Obce ale narážejí...  celý článek

Na hlavním silničním tahu u Černé Hory opravují most, silniční doprava je proto...
Silnice v Černé Hoře nevydržela nápor aut. Začala její oprava

Cesta autem mezi Brnem a Letovicemi se řidičům v posledních týdnech protáhla i o několik desítek minut. Může za to oprava mostu u Kuřimi i objížďka přes Černou...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Za nelegální domov pro seniory dostali provozovatelé podmíněné tresty

Podmíněné tresty a zákaz podnikání dostali u Okresního soudu v Blansku čtyři lidé, kteří bez potřebných povolení provozovali v Kunštátě dům pro seniory. Podle...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.