Za psa naopak musela ještě zaplatit standardní poplatek patnáct set korun na úřadu v brněnské čtvrti Židenice.
"Nejde o peníze, ale o princip. Canisterapeutičtí psi musí mít zkoušky, aby směli pomáhat. Canisterapeuté jsou navíc dobrovolníci, kteří si hradí všechny náklady sami. Bylo by proto potěšující, kdybychom alespoň nemuseli platit za psy místní poplatky nebo kdyby byly alespoň sníženy," říká Paceltová.
Čtěte blog Lucie Paceltové - ZDE |
Přestože canisterapeutičtí psi ze zákona nárok na žádné úlevy nemají, mohou jim obce poplatek odpustit. Paceltová žila dříve v Ostravě, kde po dohodě udělovali těmto psům výjimku.
Podobně to funguje i v největší brněnské části Brno-střed. "Psi, kteří slouží ke canisterapii, jsou v naší městské části od poplatku osvobozeni," potvrdil mluvčí radnice Brno-střed Roman Burián.
Situace by se mohla zřejmě změnit i v Židenicích. "Letos se na nás obrátili první chovatelé s žádostí o změnu místního poplatku. Žádosti jsme předložili zastupitelům k diskusi. Je věcí jejich rozhodnutí, zda poplatek pro tyto psy sníží," uvedl tajemník židenického úřadu Jaroslav Vokál.
Canisterapie u Milosrdných bratří
Podle Moniky Olbrechtové ze sdružení Podané ruce, které se zmíněnou terapií zabývá, by měl stát zvýhodnit psy, kteří pomáhají.
"Canisterapie je pomoc jako každá jiná. Ač nejde o vyléčení člověka, jako podpůrná léčba je velmi důležitá. Minimálně poplatek za psa by proto mohl canisterapeutům být odpuštěn, když si náklady hradí sami," myslí si Olbrechtová.
Aby pes získal u Podaných rukou certifikát, že je vhodný pro canisterapii, musí každé dva roky absolvovat zkoušky. Pak dostane osvědčení, kterým se majitelé mohou prokazovat i na úřadech, když žádají o úlevy. "Bohužel už jsme slyšeli i o lidech, kteří řekli, že mají canisterapeutického psa, jen aby nemuseli platit poplatky," podotkla Olbrechtová.
Canisterapií uznávají i lékaři v nemocnicích. Například léčebna dlouhodobě nemocných u Milosrdných bratří v Brně ji používá už třetí rok.
"Ležela zde například pacientka po mozkové mrtvici s vážnou poruchou řeči. Když jsme za její přítomnosti přivedli pejska, po chvíli se neuvěřitelně rozmluvila. Bylo to opravdu viditelné zlepšení v komunikaci. A to se při dalších návštěvách pejska zlepšovalo. Přitom při vizitě s ní nebylo možné se domluvit," uvedla již dříve zástupkyně primářky Eva Šindelářová.
