Jedna z otázek směřovala na předlistopadovou spolupráci s Václavem Havlem. „Nechtěl jsem se s ním setkávat. Věděl jsem, že mě sledují tajní a jeho taky, říkal jsem, proč mám organizovat setkání čtyř policajtů? Nakonec jsme se sešli v hodně hlasitém lokále kousek od Václavského náměstí, kde se nedalo odposlouchávat. Od té doby jsme se u piva scházeli pravidelně,“ zavzpomínal.
Po revoluci spolu pak začali skutečně spolupracovat. „V prosinci mi řekl tajemník, že mě zve prezident na oběd. Byl jsem velice polichocen a nadmul jsem se nadšením. Hradní kuchyň byla v té době pod psa. Všichni kolem stolu dostali, než se vzpamatovali, práci na další měsíce,“ popisoval dobu, kdy se stal úředníkem hradní kanceláře prezidenta, kde měl v prvopočátku na starosti emigranty.
Na toto období vzpomíná jako svoje nejkrásnější v životě. „Když jsem jako ministr zahraničí jezdil po světě, pochopil jsem, že udělal dojem všude. Byl to člověk, který ohromil svět a zanechal stopu. My si to bohužel neuvědomujeme,“ míní.
Na Znojemsku vlastnil kníže vinný sklípek a víno mu chutnalo
Studenty zajímala i jeho kandidatura na prezidenta republiky. A také to, jestli lze rozdělit úctu k prezidentskému úřadu a k prezidentu samotnému. Řeč tak přišla i na Miloše Zemana. „Je to jeden z nejnadanějších českých politiků, velice inteligentní. Bohužel trpí svou dlouholetou životosprávou. Ta při dlouhém užívání odstraňuje v člověku zábrany,“ odpovídal.
Na setkání hovořil i o významu Evropské unie. A také o určitém alibismu Čechů. „Když máme pomáhat jiným, třeba Řecku, tváříme se, že to není naše záležitost. Ale o tom, že jsme za deset let dostali z Bruselu spoustu peněz, o tom už se nemluví,“ podotkl.
Karel Schwarzenberg do nedávna vlastnil na Znojemsku vinný sklípek. „Vám nechutnalo znojemské víno?“ znělo z publika. „Chutnalo a příliš dobře. Ale neměl jsem čas. Představoval jsem si, že tam občas zajedu, ale život se vyvíjel úplně jinak a místo toho trčím ve Sněmovně a žádné požitky nemám,“ povzdechl si.
