Večer, zasedací místnost sociálních kurátorů brněnského magistrátu. Místnost zaplňují mladí lidé - převážně studenti sociálních oborů. Všichni jako dobrovolníci.
Zhruba devadesátka z nich vyrazí do brněnských ulic sčítat bezdomovce. Společně s nimi i já - studentka žurnalistiky.
Pravidelné sčítání lidí bez domova má svůj smysl. Zjištěné počty pomohou dalšímu plánování sociálních služeb ve městě.
A důvod má i to, proč se na výpravu vydáváme až po setmění: "Je to doba, kdy jsme schopni pohyb lidí bez domova lépe zachytit, pravděpodobněji se s nimi potkáme," říká jeden z organizátorů akce, sociální kurátor Ladislav Ptáček.
Naopak v zahrádkářských koloniích sčítali kurátoři už přes den. Vyrážet do takových míst v noci není úplně bezpečné.
Neoslovovat, nemá to cenu
Dostáváme pokyny. Jeden z nejdůležitějších: bezdomovce nemá cenu kontaktovat. Že žije na ulici, málokdo natvrdo přizná. Úkol zní: jen kolem nich projít, pozorovat, a do archu zaznamenat pohlaví a orientační věk.
Rozeznat věk u některých bezdomovců nebude zrovna lehký úkol. Naštěstí stačí zaškrtnout jednu ze tří věkových kategorií.
Naše sčítací skupinka má celkem čtyři členy. Já, studentky sociální práce Denisa s Tončou, a Vendula za komunitu Sant’Egidio, kteří se o bezdomovce starají.
Přidělili nám okrsek, dostáváme mapu, zaznamenávací arch a vyrážíme od ulice Lipová přes Mendlovovo náměstí a Špilberk až k Údolní a Úvozu.
Abychom mohly bezdomovce sčítat, musíme je nejprve najít. A tak se při pochůzce brněnskými ulicemi rozhlížíme do všech zákoutí. A pozorně prohlížíme kolemjdoucí.
Pes a spousta tašek
Na prvního narážíme zhruba kolem osmé večer na Mendlově náměstí. Na obrubníku sedí žena, u nohy má psa a kolem sebe spoustu tašek. Mlčky projdeme kolem. Do archu zaznamenáváme první údaj: Žena, věk mezi 25 a 60 roky.
A zas se drápeme do kopce na Špilberk. Některá temná místa parku pod ním trochu strach nahánějí. Ale nikoho tu nenacházíme, kolem nás se mihne jen několik nočních běžců.
Venku už je tma a začíná být i zima. Zatímco jindy mám pocit, že se s bezdomovci ve středu města setkávám poměrně často, dnes jakoby se po nich slehla zem.
Až za rohem na Údolní v tramvajové prosklené zastávce potkáváme skupinku. "Dva muži a jedna žena. Všichni starší pětadvaceti let," hlásí Vendula a Tonča plní v archu další kolonky. Oklikou se vracíme opět na Mendlovo náměstí.
Při sčítání si nejsme někdy zrovna jisté. U některých lidí totiž nejsem úplně stoprocentně přesvědčená, jestli je to skutečně bezdomovec, nebo jen někdo, kdo o sebe nedbá.
Třeba opilý muž se špinavým batohem na zádech, co se kymácí na autobusové zastávce na Mendlově náměstí. Po chvíli i za něj vyplňujeme políčko.
Po třech hodinách ukončujeme naši misi. Ve svém okrsku končíme na číslu devět. Celkový odhadovaný počet bezdomovců v Brně budou kurátoři znát zhruba za týden.
