"Hned zavolali sanitku. Strašně rád bych jim poděkoval, že mi zachránili život, ale nějak rychle se vypařili. Nic o nich nevím," posteskne si důchodce už z bezpečí pohodlné postele v Nemocnici Milosrdných bratří.
Po operaci nohy o víkendu ještě leží na jednotce intenzívní péče napojený na "hadičky". Přesto je v dobrém rozmaru, jako by se ho přestálé utrpení ani nedotklo.
Minulou neděli se vášnivý houbař vypravil s modrou plátěnou tašku do svých oblíbených lesů. Známým, kteří u něj bydlí, řekl, že jede do Ořechova.
Ti zburcovali policii až v úterý. Strážci zákona ihned rozjeli mohutnou pátrací akci, lesy kolem Ořechova pročesávali s psovody a nasazen byl i vrtulník s termovizí.
"Že mě nenašli, byla vlastně moje vina. Ořechovy jsou v blízkosti Brna dva a já doma neřekl, že pojedu vlakem do toho vzdálenějšího, co je poblíž Křižanova. Stejně jsem ale nad sebou viděl kroužit vrtulník. Já je viděl, oni mě ne," přidává muž podrobnosti své krušné anabáze.
Do lesa se vydal nalehko a k snědku ani na pití s sebou neměl ani ň. Doma nechal i svůj mobil, protože mu nefungoval. Tři studené noci pod smrčkem kupodivu přežil bez nejmenšího nachlazení.
Se zlomeninou se snažil doplazit blíž k cestě
Ze všech sil se snažil doplazit se blíž k lesní cestě, aby ho někdo uviděl. To se mu zčásti podařilo. Ovšem za cenu palčivé bolesti, která se ozývala v noze při sebemenším pohybu.
"Většinou jsem proto ležel bez hnutí. Spal jsem, nebo se modlil. Jednu chvíli se mi zdálo, že ležím ve svém pokoji, ale pak jsem se probral a vidím kolem jen stromy. Nejhorší ze všeho byla žízeň. Říkal jsem si, ještě tak jeden den a budu mít pokoj. Bůh ale moje modlitby vyslyšel, " vzpomíná na krušné chvilky srdnatý senior.
Na vině je podle Františka Škarky i zimní čas. Tma padla už v pět, což si neuvědomil včas. Tím pádem v lese zůstal omylem i po setmění a vzápětí zabloudil, i když tamní krajinu zná jako své boty. Pracoval totiž jako zeměměřič a jižní Moravu prorázoval křížem krážem.
Letos už se na houby nedostanu, lituje důchodce
Seniora mrzí, že jeho taška plná pěkných suchohřibů při zachraňování zůstala na místě. "Taky mně vadí, že letos už se na houby nedostanu. Přitom se teď rozjely suchohřiby, taky václavky rostou ve velkém," zasní se vášnivý houbař.
František Škarka pochází z Valašska, po studiích na lesnické fakultě v Brně už zůstal. Je sám, do nemocnice za ním chodí jen dvě vzdálené příbuzné. Podle vlastních slov měl v mládí pár známostí, nakonec ale zůstal svobodný.
Jeho život se několikrát jaksepatří zauzlil, František Škarka prožil půldruhého roku jako totálně nasazený. Ke všemu nějak propásl správný čas k žádosti o odškodnění, takže nedostal ani korunu. Ještě za minulého režimu mu vyhořel domek v Kamenné kolonii a teď žije v nevelkém bytě. Podal si ale už žádost do penzionu a těší se, že to třeba brzy vyjde.
I když se zotavuje z včerejší operace, usmívá se a žertuje. Tím, že mu osud zrovna nejlepší karty nerozdal, se netrápí. "Člověk musí něco vytrpět v tomto životě, aby došel šťastné věčnosti," říká přesvědčeně.
