Arnoldovu vilu vybudoval známý brněnský stavitel Josef Arnold a spolu se svými sousedkami Tugendhat a Löw-Beer tvoří architektonický trojlístek v černopolském kopci. Na rozdíl od svých dvou opravených „kolegyň“ ale tato budova z poloviny 19. století na svoji obnovu teprve čeká.
A právě v tomto stavu ji Burget zachytil. Použil způsob, jakým se fotilo ještě před vynálezem digitálu.
Jeho fotoaparát vypadá v porovnání s těmi současnými dost exoticky, váží kolem třiceti kilogramů a zabere slušně velký kufr. Vévodí mu krabice s velkým černým měchem. A když Burget pořizuje snímek, dává přes hlavu černou látku, takzvanou jeptišku.
„Je to focení na speciální destičky, ty pak vyvolám v temné komoře a přenesu přes zvětšovací přístroj na světlocitlivý papír. Tento princip se v podstatě používá už od vynálezu fotografie, i když technika je trochu jiná,“ popisuje Burget.
Arnoldovou vilou se zaobíral rok. Měl do školy „vyrobit“ knihu o architektuře. „Pořád jsem přemýšlel, co si vyberu, protože je to úkol, který se pořád opakuje, a těch domů, jež lidé nafotili, jsou mraky. Chtěl jsem nějaký, který nikdo ještě nedělal. Takže pro mě připadl v úvahu AZ Tower nebo Arnoldka. Nakonec jsem si vybral tajemnější Arnoldku,“ poznamenal Burget.
Jenže už jen dostat se sem byl problém, protože vila je dlouhodobě zavřená a správce tam kvůli narušené statice nikoho nepustí. „Mohl jsem přelézt plot, ale s mým foťákem by to nešlo. Navíc bych se stejně nedostal dovnitř,“ poznamenal Burget. Nakonec se domluvil s nadšenci ze spolku Kulturní centrum Josefa Arnolda, kteří usilují o opravu památky a pořádali tu Den architektury. Ti ho pustili dovnitř. Strávil tu v součtu dva dny a dům mu naprosto učaroval.
„Zjistil jsem, že má mnoho tváří, což jsem nakonec použil i do názvu knihy. Když se na něj podíváte zvenku ze tří stran, pokaždé vypadá jinak. Jednou je to dům na kuří nožce, podruhé honosná vila a potřetí zahradní domek. Má úžasné světlo, které tam hraje zásadní roli, a z minulosti víme, co se tam všechno odehrávalo – honosné bydlení, sídlo gestapa, školka. A to všechno se tam zapsalo a dýchá to na vás,“ vylíčil.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Vzniklo sto negativů, ze kterých pro školu vybral 26. „Ostatní úkol řešili digitální fotkou, kdy si nechali svázat knihu, já jsem místo toho odevzdal krabičku se zvětšeninami,“ uvedl fotograf. Kniha ale přece jen vznikla. Pomohl s ní spolek Arnolda, Brno-sever a sponzoři. Obsahuje dvacet černobílých fotografií a kromě vnějších pohledů zavádí do interiéru a zdůrazňuje některé jeho výjimečné původní prvky. „Černobílé fotky jsem zvolil proto, že dům nebyl postavený v době barevných fotografií a hodí se k němu. Navíc mám černobílé fotky rád,“ přiznává Šimon Burget.
Negativy má uložené doma na poličce a budou tam libovolně dlouho. „To je také to, co mám na téhle technice focení rád. Snímky se nesmažou jako třeba u digitálu. Moje focení je náročnější na čas i peníze, ale vždy vznikne jen jeden originální negativ. U digitálu uděláte CTRL+C a CTRL+V a vznikne další negativ, kolikrát chcete. To u téhle techniky nejde,“ podotkl. A složitější je i vlastní pořizování snímku.
Fotoaparát pod kontrolou
„Všechno si nařizuji ručně, nemám tu žádnou automatiku, ale na druhou stranu mám fotoaparát dokonale pod kontrolou. Digitál si v podstatě dělá, co chce. Tímto přístrojem pořízené snímky jsou navíc mnohem kvalitnější. Je skvělý na statické a umělecké náladové snímky a na architekturu,“ upřesnil.
Výsledek jeho práce si mohou lidé prohlédnout v obchodní Galerii Vaňkovka. „Zatím řešíme, jestli tam budou k mání i knihy,“ poznamenal. Podle Burgeta ale knihou a splněným úkolem pro školu jeho dobrodružství s Arnoldkou nekončí. „Rád bych se jí věnoval i nadále, a až na to dojde, fotil i během rekonstrukce, takže vlastně jsem se trochu stal jejím dvorním fotografem,“ poznamenal.
