Tyčí se nad zelenými kopci jako vznešená dáma a už z dáli budí dojem romantického, historií opředeného místa. A není to od pravdy vzdáleno.
Zřícenina malého hradu, elegantně vyrůstajícího ze skály, pochází z přelomu 13. století a na tajemnosti jí přidávají dlouhé roky chátrání, ale také pověst o nočním přízraku. Působivé místo představuje další díl seriálu Průzkumník jižní Moravy.
Pozůstatky hrádku se rozkládají na dvou oddělených vápencových skalách, na nichž jsou dodnes k vidění části původní zdi a také věže. A ačkoli toho z hradu nečeká na turisty mnoho, dozajista je uchvátí výhled na Pavlovské vrchy, který toto kouzelné místo skýtá.
„Sirotčí hrádek je opravdu výjimečný, a to například z hlediska své původní stavby – odborníci se totiž stále rozcházejí v názorech na to, o jaký typ hradní architektury šlo. A protože na místě nikdo nedělal archeologické výzkumy, velká část informací o zřícenině je nám dodnes utajena. Tudíž vše, co o Sirotčím hrádku nyní víme, může působit trochu neúplně. Právě to ho ale dělá zajímavým a přitažlivým místem,“ poznamenala historička Regionálního muzea Mikulov Kristýna Jandová.
Z dochovaných zdrojů je nicméně známé, že název původního středověkého hradu pochází od rodové větve jeho zakladatele, Siegfrieda Sirotka, jehož rodina se na Moravu přistěhovala ze Švábska.
Postupem času se Sirotčí hrádek, německy Rossenstein, dostal do rukou Lichtenštejnů, kteří sídlili v blízkém Mikulově a o místo se starali přes dvě stě let. Poté jej pravděpodobně opustili a koncem 16. století se už o hrádku píše jako o „zpustlém“.
Rytíře prý popravili za zradu, jeho syn později zešílel
Dávná pověst praví, že původní hrad patřil templářskému řádu a kastelánem mu jednu dobu byl rytíř Čičos. Ten se zasloužil také o jeho další název, Růžový hrádek, který je odvozený od růží, jež nechal Čičos kolem hradu vysázet pro svoji manželku Růženu.
V době, kdy Růžena čekala syna, přišel Čičosovi od templářů rozkaz, že má narukovat do války. Rytíř ale kvůli očekávání brzkého příchodu prvního potomka na svět povolání odmítl. A tak přijel na hrad komtur, aby neposlušného Čičose obvinil ze zrady.
Nic netušící Růžena nečekaného hosta uvítala a poprosila jej, aby šel jejich dítěti za kmotra a podle tradice mu tedy i vybral jméno. A on dítko pojmenoval Orphanus, tedy Sirotek.
Za zrazení řádu totiž nechal komtur Čičose popravit a smrt na hradě našli také ostatní jeho obyvatelé. Z Orphana tak krutý osud sirotka opravdu udělal. Komtur pak malé novorozeně ze Sirotčího hrádku odvezl a Orphanus se na něj opět vrátil až po letech.
Na místě se mu podařilo nalézt jediného člověka, jenž komturově zlobě kdysi unikl. A když stařec Orphanovi tragický příběh Sirotčího hrádku převyprávěl, mladík z myšlenky na krutý konec své rodiny zešílel a od té doby coby přízrak jezdí nocí na koni z pozůstatků hradu na vrch Turold a zase zpět.
Praktické informace
|
