Hned na začátku, v roce 1990, se na primátorském křesle vystřídali tři muži. Poslední komunistický primátor Josef Pernica odešel v dubnu. Už před revolucí platil za opatrného reformátora a jeho zásluhou nezasáhla proti listopadovým demonstracím v Brně policie (více čtěte zde).
Pernicovým nástupcem zvolili zastupitelé Jiřího Trmače. Ten se ale funkce vzdal po čtyřech hodinách - poté, co vyšlo najevo, že jeho jméno figuruje v Cibulkových seznamech spolupracovníků tajné Státní bezpečnosti.
O týden později nastoupil na jeho místo první nekomunistický primátor Brna po více než čtyřiceti letech, Pavel Podsedník. Jeho otec Josef Podsedník působil ve stejné funkci v poválečných letech 1946-1948, po únorovém převratu byl v politickém procesu odsouzen k 18 letům vězení.
Porevoluční primátoři Brna1. Josef Pernica 384 dnů 2. Jiří Trmač 1 den 3. Pavel Podsedník 257 dnů 4. Václav Mencl 663 dnů 5. Jiří Horák 778 dnů 6. Dagmar Lastovecká 1 455 dnů 7. Petr Duchoň 2 143 dnů 8. Richard Svoboda 756 dnů 9. Roman Onderka 2 940 dnů 10. Petr Vokřál |
Rokem 1991 začíná v Brně éra Občanské demokratické strany. Prvním primátorem z jejích řad byl architekt a urbanista Václav Mencl. Ten byl půl roku předtím zvolen zastupitelstvem vzešlým z prvních svobodných voleb, a to původně za Sdružení pro Brno. Do ODS vstoupil hned po jejím vzniku.
Bojovník proti pragocentrismu a jediná žena
„Za nejdůležitější považuji nastartování proměny Brna v mezinárodní středisko vzdělání, vědy, nových technologií a moderního průmyslu. Masivní podporou vysokých škol a založením Technologického parku jsme k tomu udělali důležité kroky. A také jsme vybojovali obnovu prvorepublikové pozice města jako vrcholného justičního centra státu,“ komentuje svoje tehdejší působení Mencl. Podle něj se i díky tomu v současnosti řadí Brno mezi hospodářsky nejúspěšnější města.
Mencla vystřídal po dvou letech jeho první náměstek Jiří Horák, který se věnoval především boji proti pragocentrismu a prosazování moravských zájmů.
Jediná žena, která vládla Brnu, pohostila i britskou královnu V roce 1994 usedla do primátorského křesla první a prozatím poslední žena, Dagmar Lastovecká. Právnička, dcera ústavního soudce a bývalého politického vězně Zdeňka Kesslera, zůstala v čele města celé čtyři roky.
TŘI PRIMÁTOŘI S PRIMÁTEM Josef Pernica (vlevo) byl prvním porevolučním vládcem Brna, prvním primátorem za ODS se stal Václav Mencl (uprostřed). Jedinou ženou, která vládla městu, byla Dagmar Lastovecká.
„Podařilo se dát do pořádku městský rozpočet, enormně totiž narůstaly náklady na různých stavbách a město bylo skrytě zadlužené. Začala obnova vozového parku Dopravního podniku nebo stavba Pražské radiály,“ vypočítává Lastovecká. Podle ní také bylo důležité navazování různých mezinárodních kontaktů, do Brna přijeli třeba finský a italský prezident nebo anglická královna.
„Brňanům se obecně nežije špatně, ale určitě se tu projevila ekonomická krize, protože narostla nezaměstnanost. Město potřebuje třeba různé dopravní stavby, ale osobně bych si přála, aby se nastupující koalici podařilo postavit nový koncertní sál,“ doufá Lastovecká.
S Duchoněm se probudilo věčné téma - přesun nádraží
Nástupcem Lastovecké se stal původním povoláním fyzik Petr Duchoň. Hlavním tématem jeho šestiletého působení byl přesun hlavního vlakového nádraží asi kilometr na jih od centra města.
Proti tomu se postavila koalice neziskových sdružení a občanských spolků, které se podařilo vyvolat referendum. Ačkoliv se většina hlasujících vyslovila proti přesunu, politici se výsledkem neřídili, protože přišla pouze čtvrtina oprávněných voličů. Hlasování tak nebylo právně závazné, mělo pouze doporučující charakter. Město proto pokračovalo v přípravě přesunu nádraží.
Duchoň považuje za svůj největší přínos projekty, které se v té době podařilo prosadit. Tedy univerzitní kampus Bohunice, Královopolské tunely, čistírnu odpadních vod, novou hudební scénu Městského divadla Brno nebo Černovickou terasu.
DALŠÍ PRIMÁTOŘI Před Petrem Vokřálem šéfovali Brnu postupně Petr Duchoň (vlevo), Richard Svoboda (uprostřed) a naposledy Roman Onderka, který byl primátorem dvě volební období.
„Domnívám se, že Brno jako místo k bydlení, vychovávání dětí nebo ke studiu je za posledních deset let mnohem dál, než si je většina obyvatel ochotna připustit. Naopak zhoršení situace nastalo na pracovním trhu,“ říká bývalý primátor. Nelíbí se mu ale podle něj špatná atmosféra ve společnosti. „Zdá se, že je nejhorší za posledních dvacet pět let,“ uzavírá Duchoň.
Když Brnu vládl Svoboda, proměnilo se náměstí Svobody
Poté, co byl Duchoň před deseti lety zvolen europoslancem a odešel pracovat do Evropského parlamentu, ho vystřídal méně výrazný a naopak humanitně zaměřený Richard Svoboda. Vystudovaný literární historik pokračoval v přípravách přesunu nádraží.
Jmenování desátého primátora Petr Vokřál z ANO se v úterý ujal funkce primátora. Více čtěte zde |
Za jeho působení se kompletně zrekonstruovalo centrální náměstí Svobody (o současné podobě náměstí čtěte zde). Přibyla na něm kašna s verši Jana Skácela i několik stromů. Otevřela bývalá textilní továrna Vaňkovka. Její přeměnu v nákupní centrum, galerii výtvarného umění a kanceláře odborníci vyzdvihovali jako příkladnou obnovu původní tovární budovy uprostřed města.
„Za největší prohru považuji, že jsme nedokončili projekt přesunu nádraží a neotevřeli s ním související šance, které zůstanou Brnu na dlouhá desetiletí odepřeny,“ myslí si dnes Svoboda. Podle něj město za poslední roky zkrásnělo, trpí ale nejednotou a překotnými zvraty ve strategických rozhodnutích.
Konec éry ODS. Onderka pak vydržel nejdéle ze všech
Po dvou letech v čele města se stal Svoboda senátorem a vystřídal ho první levicový primátor po patnácti letech - Roman Onderka z ČSSD. Ten vydržel ve funkci nejdéle ze všech, celá dvě volební období.
A pokud budou historici hledat nějaké přízvisko, které by výraznému politikovi dali, pak by bylo na místě primátor-budovatel. Za jeho vedení města zavládl na ulicích nebývalý stavební ruch, město investovalo každoročně víc než miliardu korun ze svého rozpočtu do různých oprav či staveb, především v historickém jádru, ale také v okrajových částech. A nešlo jen o silnice, kanalizaci nebo vodovody.
Za nejdůležitější Onderka považuje dokončení Královopolských tunelů. „Revitalizovaly se parky, opravovala divadla, vznikla nová sportoviště, jako akvapark v Kohoutovicích nebo areál v Komárově, mnohá další prošla rekonstrukcí, včetně haly Rondo (více o rekonstrukci najdete zde),“ vypočítává Onderka.
„Jsem přesvědčen, že ke zlepšení atmosféry ve městě přispěly i takové projekty, jakými byl mezinárodní festival Divadelní svět, vybudování nových expozic v zoo, přeměna brněnské hvězdárny, rekonstrukce hradu Špilberk a vily Tugendhat nebo zpřístupnění brněnského podzemí,“ dodává Onderka s tím, že by mohl ještě dlouho jmenovat další projekty.
„Brno se posunulo výrazně a správným směrem. Zdaleka však není hotovo,“ uzavírá.
