Alex Kratěna se ve Spojených státech postupně dostal od nádobí za bar a začal sbírat zkušenosti. Později pracoval ve Španělsku, ale do Ameriky se několikrát vrátil, za barem řádil i v Japonsku. Posledních osm let je jeho domovem Londýn, kde vede nejlepší hotelový bar roku 2012 – Artesian v The Langham, v nejstarším hotelu na světě.
"Miluju svou práci. Nic bych neměnil, má budoucnost je v barmanském oboru. Jak se říká, když najdete práci, která vás baví, tak už nepracujete ani jeden den ve svém životě. Ve své podstatě jsem šel do důchodu v šestnácti letech (smích)," vysvětluje Kratěna s nadšením.
A právě jako teenager Kratěna začínal na brigádách v brněnských barech objevovat barmanskou profesi. "Jako mladý jsem pracoval v jednom baru na Masarykově třídě, pak chvíli v kasinu a pak i ve Špalíčku v kině," vzpomíná. Čím dál tím víc ho ale v životě lákalo cestování.
V osmnácti sbalil kufr a rozhodl se vydat hledat štěstí do světa. "Nikdy jsem vlastně pořádně nic nedostudoval. Mým největším snem bylo vždy prostě cestovat, tak jsem se sbalil a odjel do Ameriky. Vášeň k barmanské profesi přišla až později, zpočátku šlo jen o pohodlný prostředek, jak na cestování vydělat," popisuje.
Přišel do Ameriky a neuměl skoro ani slovo anglicky
V Americe začínal Kratěna, jak říká – od píky. "Neuměl jsem téměř ani slovo anglicky, proto to ani v Americe nemohlo začít za barem, dělal jsem plno dalších prací, začínal jsem uklízením, myl jsem nádobí, pracoval jsem v mrazírnách, jezdil s dodávkou. Měl jsem ale asi rád pití, proto se to začalo všechno kombinovat," vzpomíná na své začátky.
Alex KratěnaAlex Kratěna se narodil v roce 1981 v Brně. Před sedmi lety byl pověřen, aby zmodernizoval bar v historickém pětihvězdičkovém hotelu z roku 1865 v Londýně – The Langham. V roce 2011 se zdejším podnikem Artesian získal titul za Nejlepší světové koktejlové menu. O rok později získává nejprestižnější titul v oboru – Nejlepší světový barman roku 2012. Následně získává i ocenění za Nejlepší světový hotelový bar roku 2012. Obě ocenění uděluje nezávislá komise Spirited Awards z amerického New Orleans. Svou sbírku pak Kratěna završil v roce 2013, kdy ho časopis Imbibe zvolil největší barovou osobností a Artesian získává titul nejlepšího koktejlového baru v Evropě. Kratěna je špičkou ve svém oboru, pravidelně přispívá do britských časopisů Barlife a The Gent. Cestuje po světě, vymýšlí nové koktejly, rozvíjí marketingové strategie pro nejuznávanější značky alkoholu. Přednáší na mnoha konferencích. Jeho koktejly se pravidelně objevují v televizních show i dalších médiích. Často zavítá na palubu aerolinek Virgin Atlantic flights, kde cestujícím servíruje své koktejly. |
Dobrým barmanem se člověk podle Kratěny nestane studiem na nějaké škole, všechno se v této profesi učí až za pochodu. "Na té práci je vlastně nejdůležitější nabírat zkušenosti, vyzkoušet si všechny možné typy podniků, různé pozice, což se mi v životě dařilo," vysvětluje.
Čerstvě plnoletý přijel Kratěna do amerického Marylandu, po čase se přestěhoval do New Yorku – města, které má do teď z barmanského pohledu nejradši. Jeho cesta pak pokračovala přes Španělsko, zpět do Ameriky, zastavil se doma v Brně a odjel na čas i do Asie.
"V Japonsku jsem pracoval pro mezinárodní firmu, která tam měla bary a noční kluby. Nebyly to žádné sofistikované věci, ale byla to pro mě velmi dobrá škola," vzpomíná.
"Práci jsem měl někdy domluvenou předem, často jsem ale vyrazil prostě nablind. Jak člověk cestuje, tak si dělá plno známých, pomalu sbírá kontakty. Často to byli velmi zajímaví lidé s hodně zajímavými příběhy. To mě baví," dodává Kratěna.
Do Londýna! Původně jen na chvíli
"Okolo roku 2006 jsem byl asi dva měsíce v Brně, ale brzo mě to tu začalo pálit. Zkusil jsem Londýn, ale myslel jsem si, že jdu zas jen na chvilku. Teď už tu žiju osm let," říká s úsměvem. Londýn jej baví, říká, že zde si barmanskou profesi lidé považují. "Mezi barmany tu mám mnoho přátel," tvrdí.
Kratěna řídí vlastní bar – Artesian v pětihvězdičkovém hotelu z roku 1865 s názvem The Langham Hotel. K takové práci přišel vlastně náhodou.
"Přijel jsem do Londýna, když hotel procházel celkovou rekonstrukcí. Na internetu byl inzerát, že hledají někoho, kdo by tam otevřel nový bar. Na pohovor jsem se přiřítil s batohem plným skleniček, byl jsem totiž na cestě na jednu koktejlovou soutěž, nečekal jsem to, ale práci jsem dostal," vzpomíná.
A opět začínal od úplného začátku. "Byl to můj první hotelový job, byla to velká škola, člověk se do toho musí dostat. Když najednou máte obsluhovat řadu známých lidí, je to velký tlak. Jde o vůbec nejvyšší standardy, co se týká třeba servisu. Chování je tu velmi důležité," říká.
Alex Kratěna při show v brněnském Baru, který neexistuje 21. dubna 2014.
I v takové pozici se má Kratěna podle svých slov stále co učit, doba je rychlá. "Samozřejmě člověk musí chodit na semináře, prezentace. Všichni vidí ten můj úspěch posledních let, nikdo si ale neuvědomuje, kolik práce jsem do toho investoval. Většina podniků své barmany vzdělává. Existuje celá řada kurzů, ochutnávek. Pokud by se vám chtělo, můžete jít na koktejlovou soutěž či ochutnávku v podstatě každý den," popisuje svůj svět Kratěna.
Jako zlato na olympiádě
Před dvěma lety se za dlouholetou dřinu začal dostavovat úspěch. Kratěna se stal nejlepším barmanem světa za rok 2012 a jeho bar Artesian vyhrál titul Nejlepší světový hotelový bar.
"Získat tohle ocenění bylo nádherné. Přichází od nezávislé poroty složené z lidí z barmanského byznysu. Cestují všude po světě a hledají nejlepší bary a zajímavé barmany. Přijdou do podniku, neřeknou, že jsou z nějaké takové komise, a prostě si objednají pití. Nevěděl jsem vůbec o tom, že u nás byli," popisuje Kratěna a přiznává, že se ziskem takového ocenění už moc není v čem dál soutěžit.
"To je prostě, jako když člověk vyhraje olympiádu. Na to celý život trénujete, a když to člověk vyhraje, tak vlastně vůbec neví, co dělat dál," popisuje své pocity Kratěna. S titulem nejlepšího barmana světa se začaly hrnout i další pracovní nabídky. Pro Alexe Kratěnu však zatím žádná nebyla tak dobrá, aby přemýšlel o odchodu z Artesianu.
Brněnské stopyBrněnské stopy Pravidelný seriál jihomoravské přílohy MF DNES o lidech, kteří prošli Brnem, jež na nich zanechalo své stopy. A oni je nesou dál do světa. A také o lidech, kteří zanechali své stopy v Brně. Vychází v jihomoravské příloze každou sobotu. |
"Vyrovnat se tomu, co mám ve svém baru, je velice těžké, je to i o kolektivu lidí, který je tu skvělý. Díky této práci navíc můžu pořád hodně cestovat, klidně každý týden, a to po celém světě. Jsme totiž globální společnost, zrovna minulý týden jsem se vrátil ze Spojených států, kde jsem byl měsíc a pracoval ve všech našich amerických hotelech," popisuje. O usazení tak třiatřicetiletý Kratěna neuvažuje.
"Z pracovního hlediska mě hrozně baví New York, je to i tím, že tam mám plno kamarádů a známých. Japonsko je úžasné, strašně jiné – podle národnosti se totiž liší i způsob přípravy koktejlů. Třeba lidé v Jižní Americe vždycky chtějí trošku sladší koktejly. Nebo v Soulu v Jižní Koreji, když jsem tam připravoval koktejl, domorodý barman mi říkal, že takhle ne, že to musí být sladší. Pro mě už to přitom bylo tak sladké, že bych to nevypil. Člověk se naučí, že lidé po světě mají různé chutě," popisuje Kratěna.
Jen ochutnávat, jinak je problém
Pivo, nebo koktejl? "Piju rád všechno. Co se týká koktejlů, strašně rád jen ochutnávám. To je totiž jedno z úskalí naší profese, ono se to totiž může hodně rychle přehoupnout do problému, je velmi důležité umět se hlídat," říká Kratěna.
A pracuje neustále, jeho práce je vlastně jeho život. "Jeden volný den v týdnu, co mám, většinou strávím prací ve své firmě. Dělám různé konzultace, pracuju na různých alkoholových značkách. Kdybych měl rozlišovat mezi tím, co je můj volný čas a co je práce, tak bych se z toho zbláznil," dodává.
O návratu do Česka zatím Kratěna neuvažuje. I když: "Nikdy neříkej nikdy," směje se.
