Desítky šálků, talířů, misek i hmoždířů nechal hospodář, nebo třeba hrnčíř, uložit do mohutných amfor a ukryl je pod zemí. Zřejmě tady čekaly, až si pro ně přijde kupec. Na směnný obchod ale už nedošlo. Vesnici možná postihla povodeň a majitel keramického pokladu musel místo narychlo opustit.
Otazníků kolem nálezu, který u Kobylnic na Brněnsku archeologové vyzvedli ze země po tisíci letech, je mnoho. Jedno je ale jisté. Se zhruba devadesáti kusy keramických nádob se jedná o vůbec největší dosud objevený soubor na Moravě datovaný do velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí.
„Nálezy z této doby nejsou zase tak výjimečné, ovšem tento depot (sklad – pozn. red.) nás svou velikostí skutečně překvapil. Do velkých zásobních nádob, které byly zavřené do sebe, byly uzavřené celé sety drobných nádobek. Je to zřejmě skutečně zatím nejobjemnější sklad té doby,“ míní archeolog Petr Kos z Ústavu archeologické památkové péče Brno.
Nádoby teď leží v laboratoři ústavu, kde se na nich dále pracuje. „V terénu jsme je odebírali v kuse a zavřené. Teď se je pokoušíme rozebrat a znovu lepit,“ popisuje Kos.
Na výjimečném nálezu se podle něj hodně podepsala voda. „Objevili jsme jej v místě, které bylo pravidelně zaplavováno Říčkou, místně nazývanou Zlatý potok. Nádoby se opakovaně zaplňovaly vodou, která pak zase klesala, jak se terén ve středověku vysušoval. Takže jsou v dost bídném stavu, hodně se rozpadají. Ty drobnější, které jsou vevnitř, tím utrpěly. Budeme rádi, když se nám vůbec podaří některé zachránit,“ podotýká.
Zatím odborníci jen odhadují, kolik kusů vevnitř skutečně je. Počítají, že je to někde mezi padesáti až devadesáti. V každé z velkých amfor by měl být set šesti kusů nádob. I to menší číslo ovšem znamená moravský rekord.
Oblast osídlená už od paleolitu
Archeologové teď uvažují také nad tím, k čemu tak velký sklad vlastně sloužil. Podle jedné z verzí jej shromáždili lidé z vesnice, kteří z něj postupně odebírali. Nebo to byl soubor připravený pro směnný obchod. Zamýšlí se i nad tím, proč takové bohatství zůstalo v zemi opuštěné.
„V případě vesnice, která tam mohla být poměrně krátkou dobu, je otázkou, jestli tam ty věci byly ponechány nedopatřením nebo mohlo dojít k nějaké povodni, kdy lidé museli místo rychle opustit a nedokázali tak velké nádoby odnést,“ uvažuje Kos.
Odborníci z Ústavu archeologické památkové péče se teď pokoušejí některé nádoby zrestaurovat. Pak je předají místně příslušnému Muzeu ve Šlapanicích.
„Určitě takový nález přijmeme, a když bude příležitost, také vystavíme. Z Kobylnic už několik objevů máme. Je to oblast, která je osídlená bez přerušení už od paleolitu,“ vysvětluje Klára Sovová, archeoložka šlapanického muzea. Úrodná niva okolo Brna tak postupně vydává celou řadu vzácností, které jsou uložené jak přímo ve Šlapanicích, tak ve sbírkách Moravského zemského muzea.
Tentokrát přitom výzkum v Kobylnicích, na ploše určené k výstavbě závlahové nádrže, nedával archeologům velké naděje na zachycení výraznějších stop minulosti. Ukázal se ale opak. Na rozloze asi hektaru a půl našli archeologové 900 zahloubených objektů.
Místo bylo osídleno již v mladší době kamenné, nejvýrazněji však v mladší době bronzové, železné a římské, ze kterých pocházejí charakteristické zásobní jámy a pozůstatky chat a zemnic. V případě halštatského období byl potom zachycen i půdorys ohrazené zemědělské usedlosti – dvorce. Snad středověkého původu jsou dva dlouhé žlaby, sloužící patrně vodohospodářským účelům. Zřejmě pro odvodnění, ale možná i jako náhony.
