Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Lékař upouští páru recesí. „Hranici posunují ti, ze kterých si utahujeme“

  16:14aktualizováno  16:14
Bílý lékařský plášť vyměňuje Štěpán Rusín, přední český odborník na léčbu bolesti, za prapodivný kroj a mumlá třeba v jakési rádoby finštině. To když vystupuje s recesistickým folklorním sdružením.

Štěpán Rusín pracuje v Masarykově onkologickém ústavu jako přední český odborník na léčbu bolesti, ale věnuje se také kabaretu, satiře a poezii. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Kromě vlastní básnické a textové tvorby pro různé hudební interprety je totiž, spolu s hercem Markem Danielem (známým především jako Tonda Blaník z internetového seriálu Kancelář Blaník), spoluzakladatelem Pánského pěveckého sdružení extrémního folkloru Krása. Rovněž hraje v Loutkovém divadle, dnes Kabaretu Československo.

Pojďme si říct, jak vlastně vzniklo vaše pěvecké sdružení Krása s Markem Danielem, dnes velice populárním Blaníkem, ale třeba i představitelem Václava Havla v seriálu České století.
Pánské pěvecké sdružení extrémního folkloru Krása vzniklo čirou náhodou na jaře roku 1994, když Martinu Dohnalovi odpadli hosté v plánovaném hudebním večeru Angelus novus v HaDivadle. A my jsme mu s Markem Danielem velkopansky nabídli, že ten večer místo nich klidně vystoupíme sami. Během odpoledne jsme dali dohromady program, s kterým vystupujeme dodnes. Tehdy to byla taková juvenilní drzost ředěná blaženstvím spiklenectvím. No, a teď, po dvaceti letech, je to vlastně stejné. Až na ten věk.

Štěpán Rusín

  • Narozen v roce 1969 v Brně. Absolvent brněnské Lékařské fakulty MU. Pracuje v Masarykově onkologickém ústavu.
  • Autor písňových textů, například pro Ivu Bittovou nebo Pavla Fajta. Hrál od počátku v Ochotnickém kroužku a menší role v HaDivadle.
  • Je spoluzakladatelem Loutkového divadla a Kabaretu Československo. S Markem Danielem provozuje i Pánské pěvecké sdružení extrémního folkloru Krása.
  • Jeho bratr Tomáš je uznávaným brněnským architektem a scénografem.

A co váš Kabaret Československo, další krásná série bláznivých skečů?
Po pár letech vystupování jsme se spojili s Marunou Ludvíkovou a Lenkou Zogatovou, které měly podobně obskurní hudební spolek zvaný Sestry Medvědy. Přibrali jsme Jakuba Žáčka a založili jsme nejdřív Loutkové divadlo a posléze i Kabaret Československo. Mezitím proběhlo ještě několik večerů jiného našeho kabaretu zvaného Fledermaus, který jsme spolu taky organizovali a kde jsme čile vystupovali.

A hrajete vlastně dodnes, ačkoliv nenahraditelná organizátorka nejen brněnského kulturního života bohužel předčasně zemřela.
Ano, s touto veselou partou, v různě obměněné formě, stále hrajeme. Máme nové členy Petra Marka a Renatu Munteanu a spoustu hostů. A Lenka Zogatová, ač nás opustila, stále vystupuje s námi. Dokonce nám zařídila i posmrtný grant na novou scénu. Zázraky se dějí...

Neláká vás třeba i drsnější politická reflexe, jako je třeba právě Kancelář Blaník a podobné?
V kabaretu je to se společenskou reflexí jasné. Někdy se musíme krotit, jinak by to bylo daleko drsnější. I když tu hranici, zdá se, spíš posunují daleko rychleji ti, ze kterých si utahujeme.

Pravda, některé naše čelné politiky už opravdu ani nelze parodovat, ti už to zvládají daleko lépe sami, škoda jen, že na zcela nepatřičné scéně. Věnujme se raději vaší poezii, kdysi velmi jemné, křehké, chlapecké... Změnilo ji třeba to, že máte syna?
No, to já těžko posoudím, zdráhám se to vlastně i nazývat poezií nebo básněmi. Jsou to jen takové drobnosti. Tak k nim taky přistupuju, takže jsou po léta volně k mání a občas jako písňové texty vykouknou z nějaké desky nebo na nějakém koncertu. Pokud se nepletu, jsou použity asi na šesti cédéčkách od různých interpretů. I poslední Vzduchch je jen taková drobnost pro radost, žádná sbírka.

Jste lékařem se specializací na léčbu bolesti. Ale zkuste mi teď odpovědět i jako básník: jak se to má s bolestí duše a bolestí těla, snoubí se opravdu tak těsně, jak se ukazuje?
Bolesti se sice odborně dělí, ale v praxi je to složitější. Bolest je součástí našeho světa a bytí, ale lidstvo se vždy snažilo jí v rámci svých možností čelit. Tak i já se snažím s ní bojovat – s možnostmi dnešní doby. Je to celkem super, když to vyjde a člověk může být u toho.

A konkrétně: co si tedy máme s „neléčitelnou“ či „neustávající“ bolestí počít?
To je otázka na celý den. Nechci sklouzávat ke klišé, že si lidé svá utrpení dnes víc hýčkají, protože na ně mají víc času a prostoru. Bolest a utrpení je natolik individuální prožitek, až mám stále častěji pocit, že tu nejsem od toho, abych jej hodnotil, ale abych prostě – jak to jde – pomohl nebo aspoň doprovodil.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

y Alois Nečas je děkanem Fakulty veterinárního lékařství sedm let. Od příštího...
Kritizovaný děkan je rektorem, dříve ho kvůli vyhrůžkám hlídali policisté

Do čela Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně jde Alois Nečas. A nebývalé spory vrcholí. Už v minulosti ho kvůli výhrůžkám museli hlídat policisté. O...  celý článek

Současná podoba brněnského Hlavního nádraží.
Změny před brněnským hlavním nádražím, Hollan chce omezit tranzitní dopravu

Tisíce aut, tramvají i chodců denně se potkávají na jednom malém místě před brněnským hlavním nádražím. Brněnský magistrát chce co nejvíce aut odtud dostat...  celý článek

Ilustrační snímek
Studenti z celého kraje budou jezdit do Brna, hejtmanství koupí stroje

Plán na vznik Centra pro odborné vzdělávání ve strojírenství v Kuřimi definitivně padá. Nové vedení kraje už po svém nástupu kritizovalo, že projekt pro...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.