Tibor Nyitray je šéfem popického vinařství Sonberk a také prezidentem největší organizace v oboru – Svazu vinařů ČR. Post bez problémů obhájil, neměl ani protikandidáta. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Staronový šéf Svazu vinařů chce trikoloru na české lahve

  • 6
Svaz vinařů povede i v následujících čtyřech letech jeho dosavadní šéf Tibor Nyitray – muž, který nastartoval boj proti černému trhu s vínem a do vlády protlačil novelu vinařského zákona, která zásadně zpřísňuje prodej dovozového vína.

Nyitraye v pondělí jednomyslně zvolili zástupci více než 1 300 vinařů, které svaz sdružuje.

Je pro vás znovuzvolení signálem, že boj proti černému trhu je to hlavní, co teď potřebují vinaři prosazovat?
Jednoznačně. Víc než mé osobní zvolení je pro mě ale důležité to, že členové Svazu vinařů jednomyslně odsouhlasili program na další období, který nadále směřuje k potírání černého trhu. Je vidět, že ti opravdu poctiví moravští a čeští vinaři chtějí, aby byl na trhu pořádek. Teď mám velice silný mandát k prosazování toho, co chceme. To je čistý trh, čisté a rovné vztahy a spravedlivé tržní prostředí.

Podařilo se vám prosadit do vlády novelizaci vinařského zákona, která výrazně zpřísňuje prodej sudového vína a dovoz ze zahraničí. Nepředstavoval jste si ji ale ještě přísnější?
Novelizaci vítám, nicméně nepovažuji za dostatečné penzum opatření, která by proti černému trhu měla směřovat. Ale v rámci toho, jaké tlaky byly vyvíjeny na ministra zemědělství a na všechny, kteří na té novele pracovali, je to ještě docela dobrá varianta. Teď je důležité vytvořit dobré prováděcí předpisy. Aby byly podmínky prodeje sudového vína splnitelné pro ty poctivé. A pokud by je někdo dodržet nedokázal, aby mohl prodávat dál totéž víno jinou formou prodeje, tedy formou baleného vína nebo vína rozlévaného z jednorázových obalů.

Čekal jste, že prosazení novely bude tak složité?
Nečekal jsem, že bude tak zdlouhavé a namáhavé prosadit něco, co považujeme za běžnou a normální věc.

V potírání černého trhu chcete pokračovat. Jak konkrétně?
Budeme prosazovat, aby byla povinná záklopka s trikolorou na všechna vína vyprodukovaná na území České republiky. Aby každý zákazník jasně věděl, jaké víno je, či naopak není od nás. Chceme prosadit, aby byly udělovány licence na dovoz alkoholických nápojů včetně vína. A aby byla povinná registrace míst, kde se víno prodává. Dnes nikdo neví, která „kočárkárna“ čepuje víno, protože prodejny nemají povinnost se registrovat. A když už to udělají, zapíší se jako prodejna potravin, ale nikdo netuší, že prodává také víno. Když jsme na to začali upozorňovat, objevili inspektoři takových prodejen na 1 500. To, že nikdo neví, kdo dováží a prodává, je podle mě absolutně nepochopitelný stav. Zatímco výrobci vína mají povinnost se registrovat a mají obrovské množství povinností, u těch, co přivážejí víno na území České republiky, je legislativa pořád hodně měkká.

Vinařství ale není jen o černém trhu. Co čeká vinaře dál?
Chceme rozvíjet apelační systém, nová regionální a lokální seskupení vinařů a podporovat spolkovou činnost. My z centra nemůžeme rozhodovat o tom, jak a co mají dělat lidé v konkrétní vinařské obci či spolku. To musí být právě v rukou samospráv, které chceme podporovat finančně i organizačně. A hledáme také nové sídlo se školicími prostorami pro přednášky o nových předpisech a poznatcích ve vinařství.

Když mluvíte o apelačním systému, jak by měl přesně fungovat?
V podstatě je to systém, kde si sami vinaři, ale za působení státu, zatřiďují svoje vína. Jsou vymezené plochy, kde se historicky pěstují hrozny pro skvělá vína a ta mají určitou charakteristiku vztahující se k místu, tedy terroir. My už v podstatě všechny typy apelačních stupňů v České republice máme vytvořeny. Jsou tu velkoplošné apelace typu VOC (Vína originální certifikace – pozn. red.) Znojemsko a Mikulovsko. Potom regionální VOC, jako je Blatnice či Modré hory, kde se seskupí několik vinařských obcí a nabízí vína, která mají podobnou charakteristiku, typickou pro daný region. A pak máme VOC, které je vysloveně zaměřeno na určité vinice – například VOC Pálava. My bychom rádi, aby vznikaly nové apelace a aby byla státem garantována kvalita vinic i vín, která jsou z konkrétního místa a mají nějakou typičnost. Byli bychom také rádi, kdyby se podpoření regionality týkalo i ostatních produktů, třeba sýrů a medu. Protože jedině samospráva pod dohledem státu zabezpečí, že ty potraviny budou kvalitní a originální.